SLAVNÍ (ZATÍM) NESLAVNÍ V ROCE 1965
Co
dělali později slavní rockeři v pětašedesátém? Pro porovnání jsme se
zaměřili na vybrané interprety z těch, o kterých jsme psali v Rock
History 1973/1975. Rozdíl pouhé dekády a přitom kolikráte úplně jiný hudební
vesmír. Někteří se k aktivnímu hraní dokonce ještě ani nedostali, viz
kriminálník čekatel Ozzy, jiní měli svou profesionální hudební dráhu docela
nastartovanou, byť zatím tak trochu za oponou velkých událostí roku 1965. Ve vyprávění
a příbězích všech se tyčí Beatles jako maják, jenž je navedl na skalnatou
cestu, dlážděnou úspěchy, ale i se spoustou výmolů a propadlišť.
Brian May 1965
QUEEN
U
budoucích členů Queen se v roce 1965 zatím jen tak nějak okukovalo,
testovalo, stavělo, brnkalo.
Devatenáctiletý
Farrokh Pluto Bulsara se v pětašedesátém rychle
zabydloval v Londýně, kam se po nepokojích a masakrech v Indii uchýlila
jeho rodina. Plandavé plátěné kalhoty vyměnil za obepnuté džíny a koženou
bundu. Hudební ambice u něj nastartovala o rok později návštěva koncertu Jimiho
Hendrixe.
Brian
May se svým otcem Haroldem mezitím v roce 1965 po dvou letech práce dokončil
nejslavnější samodoma kytaru světa, Red Special, vyrobenou z toho, co dům
dal. O nástroji vyšly stovky článků, ba i kniha, proto jen telegraficky: krk
pochází ze setleté krbové římsy, tělo ze starého dubového stolu, lem z
poličky a tremolo z motorky. To se montovalo samoJ
V témže
roce Roger Taylor opouští Beat Unlimited a připojuje se k Johnny
Quale & The Reaction, místní skupině s vesměs převzatým
repertoárem – od Muddyho Waterse, přes Raye Charlese, Swinging Blue Jeans, až
po Elvise a Billyho Furyho. Pár nahrávek se dá dohledat na youtube.
Benjamínek
John Deacon ve svých čtrnácti nastupuje zprvu coby doprovodný kytarista k The
Opposition, hrajících hity úspěšnějších.
Ritchie Blackmore v 60’s
DEEP PURPLE
Nejslavnější
sestava Deep Purple byla seskládána z mladých, avšak zkušených a vyzrálých
muzikantů.
Ritchie
Blackmore v polovině šedesátých let už zejména v nahrávacích studiích
řádil jako ďas, lze dohledat hned několik desítek záznamů s mnoha interprety,
jejichž jména už nikomu nic neřeknou, a kapelami jako Crusaders, Savages, 3
Musketeers, The Lancasters, The Outlaws a The Wild Boys, se kterými doprovázel
Toma Jonese na EP s titulní skladbou Little
Lonely One.
Také
Jon Lord byl již v pětašedesátém ostříleným interpretem, co od počátku
sixties hrával klasiku, poté doprovázel jazzmany a nakonec řádil s rockery
poměrně známých The Artwoods.
Ani
Ian Gillan netrhal partu. V dubnu 1965 nastoupil do Episode Six, kde už na
něj čekal Roger Glover. Poslední z nejslavnější sestavy Deep Purple, Ian
Paice, hrál v The Shindings a od roku 1966 v sestavě The MI5/The
Maze.
RAINBOW
Kde
jsou Deep Purple, tam musí být i Rainbow. Ronnie James Dio vystupoval na
pódiích už koncem padesátých let, v pětašedesátém jej najdeme
v sestavě Ronnie Dio & The Prophets. Cozy Powell prožil pětašedesátý
ve své první opravdové kapele, Sorcerers.
Zleva: David Byron a Mix Box v éře Stalkers
URIAH HEEP
Tentýž
letopočet se souběžně na dvou frontách daly do pohybu události předcházející
vzniku Uriah Heep o čtyři roky později.
Mick
Box zakládá The Stalkers, hrající na školních plesech převzatý rhythm &
bluesový repertoár. O rok později se na doporučení bubeníka Rogera Pendletona připojuje
jeho bratranec, zpěvák David Garrick, uměleckým jménem David Byron.
Ken
Hensley nastupuje k Gods svého kamaráda a spolubydlícího, Micka Taylora.
Ve skupině působili i Brian a John Glasscockové, Brian bubnoval mj. u Captain
Beyond, John basoval u Jethro Tull. Později se v sestavě Gods objeví také
Lee Kerslake a Paul Newman, oba rovněž členové Uriah Heep.
Horní řada zleva: Tony Banks a Peter Gabriel
GENESIS
V květnu
1965 vzniká skupina The Anon v sestavě s Anthony Phillipsem a
Michaelem Rutherfordem. O něco později se dává dohromady trio Garden Wall: Tony
Banks, Peter Gabriel, Chris Stewart (bicí).
K prolnutí obou školních seskupení a vzniku Genesis chyběl rok a
půl.
Pár
vysvětlujících slov o prostředí Charterhouse Public School, sídlící blízko
Godalmingu v hrabství Surrey, kde všichni jmenovaní prožili svá jinošská léta a
muzikantské začátky. Výběrová internátní střední škola byla ještě v polovině
šedesátých let zkostnatělou institucí, lpící na viktoriánských tradicích
britského impéria. Uniformy, upjatá pravidla chování, takřka vojenský dril,
dlouhé tresty, krátké vlasy – nalinkovaný svět za dráty. Ve svazujícím kasárenském prostředí mohli
studenti své mimoškolní zájmy realizovat pouze o víkendech – ve sportu a
muzice. Škola poskytovala solidní základy vzdělání v oblasti klasické
(artificiální) i církevní hudby, a výrazně tak formovala estetické vnímání
svých studentů. Peter Gabriel opakovaně v rozhovorech vzpomínal na
nesmírný citový prožitek, jenž mu přinášel společný zpěv církevních hymnů, kdy
se v kostelní kapli ocital, jakkoliv vyčerpaný a vykřičený, na vrcholu
blaženosti.
Alice Cooper
ALICE COOPER
Démonický
Alice Cooper působil v polovině šedesátých let pod svým rodným jménem
Vincent Furnier ve skupině The Spiders, po boku spolupachatelů jeho prvních
velkých úspěchů: Glena Buxtona a Dennise Dunawaye. Repertoáru dominovaly
předělávky skladeb invazivních Britů: Beatles, Rolling Stones, Who, Kinks.
Prvním singlem se v roce 1965 stala Why
Don't You Love Me z repertoáru The Blackwells, kde The Spiders znějí
jako trochu neohrabaní Rolling Stones.
FREE /BAD
COMPANY / WHITESNAKE
„První
kapela mého táty, The Road Runners, foceno v roce 1965. Paul Rodgers
(Free, Bad Company), vlevo nahoře a Micky Moody (Whitesnake), vpravo nahoře,“
napsala pod dvě parádní fotky zasmušilých klučíků dcera Colina Bradleye,
doprovodného kytaristy kapely. Na bicí hrál Dave Usher, to pro úplnost.
YES
Chris
Squire zpíval do svých patnácti v katedrálách coby člen církevního sboru.
Nástup Beatles v třiašedesátém jej přesměroval a začal provozovat bigbít,
nicméně širší vnímání hudby mu zůstalo. V roce 1965 se po několika
personálních změnách proměnila jeho skupina The Selfs na The Syn. To už nejen
zpíval, ale i hrál na baskytaru. V sestavě byl i první kytarista Yes,
Peter Banks.
Jon
Anderson působil v letech 1963-67 spolu se svým starším bratrem Tonym ve
skupině The Warriors, hrající až na dvě výjimky po klubech pouze převzatý
repertoár. Jedna z nich, Don’t Make
Me Blue baskytaristy Davida Fostera, se kterým autorsky krátce
spolupracovali i Yes. Kapela si díky ní zahrála sebe samu ve filmu Just For
Your – roztomilé na první pohled.
Steve
Howe piloval v letech 1963-65 v Syndicats především Berryho
rokenrolovou klasiku. Od srpna 1965 pak působil v In Crowd s Keithem
Westem u mikrofonu, kde pro změnu vládl převzatý repertoár Otise Redinga. Za
každým z obou souborů zůstaly tři singly.
Rick
Wakeman už jako jedenáctiletý zvládal klavírní soutěže, pokračoval ve studiu
církevních varhan, hrál i na flétnu. Blues si vyzkoušel v místních
Atlantic Blues, a v polovině šedesátých let poprvé hrál popík a taneční
hudbu ve skupině The Concordes.
Phil Lynott
THIN LIZZY
Phil
Lynott se k hudbě dostal prostřednictvím sbírky gramodesek vydavatelství Tamla
Motown svého strýce Timothyho. V roce 1965 se stal členem Black Eagles,
hrajících po klubech a hotelech v Dublinu převzaté skladby. Tam potkal Briana
Downeye, pozdějšího parťáka z Thin Lizzy.
Třináctiletý
Gary Moore zatím drtil v Belfastu kytaru ve školních skupinách The
Beat Boys/The Barones.
–
Nikdo
z jmenovaných neměl na čele napsáno „budu hvězda“, a jejich cesty ke slávě
a místu v historii rocku byly stejně pestré jako pozdější hudba.
Beatlemánie byla především katalyzátorem, který mnoho umělecky založených
mládenců nasměroval k muzice. Svět tak možná přišel o významné malíře,
architekty, literáty, někdy i sportovce anebo stachanovce, ale jistojistě
získal spoustu skvělé muziky.
Jen
technická douška: skoro vše, o čem dnes byla řeč, se dá poslechnout a sem tam i
zkouknout na youtube. Z pohledu hudebního archeologa a čmuchala boží
vynález.
Jaromír Merhaut pro Rock History 1965
Gary Moore
Komentáře
Okomentovat