NEW WAVE OF BRITISH HEAVY METAL (VII)

POHLED ZA KULISY (I. ČÁST)

Od 8. května 1979, kdy se termín nová vlna britského heavy metalu poprvé objevil v tisku, uplynulo spoustu let. NWOBHM se znovu rozhořívá jasným plamenem, dva-tři z hlavních protagonistů stále vyprodávají haly a stadiony, objevují se reuniony i přímí následníci.

Jen připomenu, že NWOBHM je zastřešující termín pro žánrově rozmanitou rockovou směs, sahající od AOR, přes proto powermetal, až po neandertálský hluk VENOM. Konvencemi nespoutaná nová vlna britského heavy metalu snesla rockovou muziku zpět z královských lóží do garáží a hospod – hlavně ale přivedla k aktivnímu muzicírování v době krize spoustu frustrovaných, sociálně vyloučených mládenců.

NWOBHM se časem stala nositelem mýtů i romantických představ, často na míle vzdálených realitě. Krev, pot a vylitý nebo vyblitý pivo se ve vzpomínkách často proměnily v nebeskou manu už-už úspěchu, kdy jen nepochopitelná nepřízeň osudu zabránila mládencům dobýt svou muzikou svět. Naštěstí jsou i tací, co vyprávějí příběh NWOBHM bez příkras. V dnešním pokračování sparkovské série nahlédneme díky obsáhlému materiálu anglické mutace Metal Hammeru za kulisy.
Sice už nehrozí, že by některá z dále jmenovaných kapel vyprodala Twickenham Stadium, nicméně RAVEN, DIAMOND HEAD, TYGERS OF PAN TANG, BLITZKRIEG, AVENGER, DEMON, ELIXIR a BITCHES SIN stále dokazují, že jsou fit.

ŽRALOCI A MALÉ RYBY

RAVEN patří mezi nejúspěšnější skupiny „druhé vlny“ NWOBHM. Poté, co vydali tři alba u labelu Neat, ulovila je mamutí Atlantic Records, a nasměrovala ke komerci, příklad IRON MAIDEN a SAXON lákal. Když však plán selhal, kapelu nechali našeptávači ve štychu.  Chaotické album „The Pack Is Back“ z roku 1986 neuspokojilo nikoho, ani muzikanty, ani fanoušky, ani label.  
„Bylo to něco jako ’Udělejme z těchto kluků ten a ten typ kapely’, namísto toho, aby se zajímali, čím originálním jsme uspěli.“ stěžuje si i po letech basista a zpěvák RAVEN, John Gallagher, a pokračuje: „’Seš na úrovni A, pokud se chceš dostat na level B, musíš ze sebe dělat na pódiu klauna. Můžeš to pro nás udělat?’ Takhle nějak do nás hustili svá moudra.“
S ambiciózním a progresivním třetím albem na sebe DIAMOND HEAD nevědomky přivolali obrovský komerční tlak, jak kytarista Brian Tatler smutně vzpomíná: „Producent Mike Shipley nás hodil do mlýnku na maso. V té době pracoval s DEF LEPPARD a byl posedlý perfekcionismem. Nebyli jsme na něco takového vůbec připraveni. Kapelu ten frmol úplně rozložil, byli jsme najednou tak strašně daleko od našich přátel v Stourbridge.“

TYGERS OF PAN TANG měli z globálně neúspěšných kapel NWOBHM pravděpodobně největší komerční potenciál. S kytarovým esem, Johnem Sykesem, a ex-PERSIAN RISK frontmanem, Jonem Deverillem, se v období druhého alba „Spellbound“ bezmála dotýkali hvězd. Bezmála. Nakonec i oni se stali obětí nenažranosti jejich nového labelu. Čtvrté album „The Cage“ i když hitové, bylo příliš uhlazené. „’The Cage’ byla velmi amerikanizovaná deska,“ ​​souhlasí s touto tezí kytarista a jediný zbývající původní člen, Robb Weir. „Firmou byli najmuti externí autoři skladeb, ale už ve studiu jsem cítil, že bychom mohli psát stejně, ne-li lépe, rozhodně ale autentičtěji. První dvě alba nakonec náš kompoziční potenciál ukázala, že. Debutové LP ’Wild Cat’ vstoupilo do britské hitparády na osmnáctém místě, před Michaela Jacksona.“

Vnější vlivy, především dlouhodobý nedostatek peněz mezi cílovou skupinou – mladými muži dělnických profesí, kdy se například v rozmezí let 1979-80 zdvojnásobila na ostrovech nezaměstnanost, pronásledovaly NWOBHM od začátku až do jeho hořkého konce. Velké labely své finanční prostředky soustředily na pár vyvolených, na úkor ostatních, byť stejně talentovaných. Příklad DIAMOND HEAD, RAVEN a TYGERS OF PAN TANG v celé nahotě ukázal, že ani podepsání smlouvy se světovým major labelem nebylo zárukou slávy a bohatství. 
„Tři velké NWOBHM kapely se upsaly ve stejném období," vzpomíná Robb Weir, „THE TYGERS, LEPPARD a MAIDEN. LEPPARD dostal u Phonogramu 250.000 liber zálohu, MAIDEN od EMI 100.000 liber, a my od MCA – největší tehdejší nahrávací společnosti na planetě – jen 25 táců. To rozhodně nebyly rovné podmínky.“
Londýnští ELIXIR, jejichž samofinancovaný debut „Son Of Odin“ z roku 1986 je dnes považován za poslední klasické NWOBHM album, dorazili na firemní párty pozdě. „Lidi od CBS nás viděli hrát několikrát, líbili jsme se, nakonec ale k podpisu nedošlo,“ vrací se kytarista Phil Denton zpět do oněch let. Nedostatek investic vnímá jako klíčový moment. „Kdybychom dostali tehdy nějaké peníze, a mohli je investovat do plně profesionálního nahrávání alba, ocitli bychom se mnohem dál.“

AMERICKÁ INVAZE
Poté, co se nedařilo masově rozšířit NWOBHM scénu mimo prostor UK, byly tzv. velké peníze vydavatelů odkloněny směrem k americké invazi, jež raketově nabírala na rychlosti a intenzitě od roku 1983. Je paradoxní, že se na dění významně podílel i nezávislý anglický label Music For Nations s licencovaným vydáním debutových alb kapel jako METALLICA, MEGADETH, MANOWAR, RATT a dalších. NWOBHM se náhle ocitnul na okraji zájmu, jak u firem, tak i fanoušků tvrdé muziky. „METALLICA jakoby všem uloupila fantazii, všichni chtěli jen ji a její styl“ vzpomíná zpěvák Ian Swift (AVENGER). „Britské kapely byly rázem out.“ 
Ačkoli se debut BITCHES SIN („Predator“) objevil zavčasu v roce 1982, čekali mládenci na další fošnu šest let. A přestože album „Invaders“ znělo skvěle,  bylo už příliš pozdě… „Přišli jsme takříkajíc rovnou z ulice, bez peněz, jen džíny a trička,“ vzpomíná kytarista Ian Toomey. „Neexistoval žádný způsob, jak bychom mohli rovnocenně soutěžit s americkými metalovými kapelami." 
Především s „Night Of The Demon“ a „The Unexpected Guest“ zanechali DEMON ze Staffordshire svou hlubokou stopu v pomyslné síni slávy NWOBHM. DEMON jako málokdo vzdorovali statečně přívalu glamu a posléze i grunge. „Nenáviděl jsem polovinu 80. let,“ stěžuje si frontman Dave Hill. „Po smrti NWOBHM znamenalo toto označení něco jako obrovský vřed na zadku. Hrozné časy.“

Američani a světoobčani ukázali, jaký vliv má kvalitní marketing a management. „Přál bych si, abychom měli svého Petera Mensche!", směje se trochu trpce Brian Tatler (DIAMOND HEAD). „Předskakovali jsme v roce 1980 AC/DC, a měli tak párkrát možnost popovídat si s ním. Spoustě toho, co nám pověděl, jsme tehdy nerozuměli. Zpětně viděno je jasné, že náš management– jenž nás dostal do určitého bodu – zbytečně vycouval, zalekl se doprovodných nákladů, atd., zkrátka, nebyl to tým světové úrovně.“ Robb Weir (TYGERS OF PAN TANG) souhlasí. „Opravdu jsme potřebovali ’big-time’ manažera, co by nás přesadil z Mini Cooperu do Jaguára.“ „Nikdy jsme neměli manažera hodného toho označení," dodává Ian Swift. „Máte-li za sebou někoho, jako byl Rod Smallwood (manažér IRON MAIDEN), jste vítězi předem.“ 
 
Přesto, že někteří hudebníci, pamětníci, občas sklouznou ve svém zklamání a rozčarování až k sebelítosti, většina jejich vzpomínek na krátké období boomu NWOBHM je prosta hořkosti. „Kožený“ frontman BLITZKRIEG, Brian Ross, vzpomíná: „Udělal jsem v průběhu let spoustu věcí, na které jsem velmi hrdý. Jediné, co mě mrzí, byl rozchod kapely v roce 1981, kdy jsme hráli se SAXON a připravovali album. No ale pak si řeknu, ’to by ale neexistovalo skvělé debutové album SATAN’!“ [Poznámka: Ross po rozchodu BLITZKRIEG nastoupil u SATAN, později transformovaných do BLIND FURY]. „Je snadné říci: ’Jo, ale nikdy ses nestal gigantem',“ pokračuje Brian Tatler. „Kolik skvělých kapel dopadlo stejně? Drtivá většina. Rozhodně nejsem zahořklý. Užil jsem si.“ „Nechtěli jsme skončit v okovech u EMI jako MAIDEN," tvrdí Dave Hill, „máme s DEMON celosvětové kultovní postavení, své pevné fanouškovské jádro, hrajeme svou hudbu.“ „Vždycky se něco posere," kontruje John Gallagher z RAVEN. „Je to osud. METALLICA nám otevírala v třiaosmdesátém koncerty, a kdyby mi tehdy někdo řekl, že se stane globálním jevem, řekl bych mu ’to mi teda polib prdel‘." „Vždycky jsem si držel své civilní zaměstnání," říká Phil Denton z ELIXIR, „a myslím, že to bylo správné rozhodnutí v té době. Jestli nás to ale současně nezabrzdilo v rozvoji? Já nevím." 

Jakmile se metalové osmdesátky vrhly střemhlav do make-upu, póz, třpytek, mamutích vycpávek, kůže a vstříc MTV, zástup pruhovaných kalhot sbalil své kytary a zamířil zpět na ulici. Osudy mladých muzikantských důchodců by vydaly na knihy. Ne vždy by šlo o příjemné čtení. Většina se ale zařadila do civilního života bez problémů. Phil Denton v devadesátých letech založil rodinu, a dnes pracuje u bezpečnostní firmy. Kytarista Ian Toomey (BITCHES SIN) fungoval dlouhá léta ve své profesi chemika, od nedávna překvapivě pokračuje coby muzikant na plný úvazek. Možná je to tím, že žije bez rodiny a závazků. Brian Ross je úředníkem v oblasti péče o děti, jeho práce mu dala filozofický postoj k realitě života, jeviště ani studio mu nijak nechybí.
„Prostě musím dělat, abych platit účty," připouští John Gallagher, dnes exportní manažer, jenž kdysi doslova uvízl v Americe, poté, co se RAVEN za Atlantikem zhroutil sen, a aby přežil, tahal krabice zeleniny na letišti. „Ocitnul jsem se v New Yorku s 15 dolary v kapse. Pak děláš to, co musíš udělat, abys přežil. Není to žádná ostuda – tvrdě pracovat.“
Dave Hill, původně vyučený řezník, a později majitel obchodu s hudebninami, se upřímně vyznává: „Pokud máte rádi hudbu, máte tendenci dělat cokoliv, abyste se dočkali svého hitu číslo jedna!“
Brian Tatler, před érou DIAMOND HEAD mechanik, se svého „big one“ dočkal, i když až po letech a zprostředkovaně, když METALLICA vydala „Garage Inc.“ s covery DIAMOND HEAD. „Vánoce, dlouho jsem z autorských poplatků doslova žil.“
 
ON-LINE SPÁSA
Zřejmě ale není muzikantům z éry NWOBHM souzeno žít klidným živote. Často, když to nejméně očekáváte, přivalí se vlna zájmu, volání divočiny, touha po rychlosti, radost z hluku, můžeme to nazývat, jak jen chceme. On-line svět se díky aktivním i zvídavým hudebním fanouškům stal katalyzátorem a hybatelem rovněž v případě NWOBHM. Povzbuzeni zájmem promotérů, aktivitami webmasterů a malých gramofonových společností, a hlavně: nadšením vyhraněné, ale globální fanouškovské základny – odhodily desítky NWOBHM kapel své důchodcovské hole, a vydaly se vstříc novému dobrodružství, zpět do světa světel a ramp, jenž je odmítl nechat v pokoji odpočívat.

„O kolik jednodušší by bylo, kdybychom měli v roce 1980 internet?“ pokládá sám sobě otázku Brian Ross. „Velkým důvodem rozpadu BLITZKRIEG bylo v roce 1980 to, Jim Sirotto by v případě pokračování musel opustit svou učitelskou práci, odejet s námi na turné, přičemž my jsme opravdu nevěděli, jestli a jak lidé ocení naši práci. A právě internet zprostředkovává dnešním skupinám tolik potřebnou rychlou zpětnou vazbu a vzájemnou interakci.“
„Vaše webové stránky jsou moderním fan klubem a kontaktním místem," doplňuje Brian Tatler. „Bez nich de facto neexistujete." „Je to pro nás skvělé," souhlasí Dave Hill. „Kapela může být na naší úrovni – a přitom spousta lidí nebude vědět, co děláme. Během posledních pěti let internet tohle vše změnil." 
Znovuoživení ELIXIR jsou příkladem toho, jak zásadní vliv má dnes web. „Cult Metal Classic nás vystopovali přes internet,“ prozrazuje Phil Denton. „Jejich reedice ’The Sons Of Odin’ vše nastartovala.“

BITCHES SIN zase využili formát MP3 pro on-line distribuci. Ian Toomey: „Je to neocenitelné. Dostáváme 2500 unikátních návštěv týdně. Za starých časů byste někde v garáži od rána do noci seděli s dvojitým kazetovým přehrávačem – a kopírovali dema.“

Jaromír Merhaut pro Spark 2015