NEW WAVE OF BRITISH HEAVY METAL (IX)

STARÁ VLNA S NOVÝM OBSAHEM
aneb: Jak LED ZEPPELIN vynalezli „heavy music“ 

... s trochou pomoci BLACK SABBATH, DEEP PURPLE, FREE a dalších

Nová vlna britského heavy metalu nalevo, napravo, kde je ale, Josef, sakra ta tlačenka?! Pardon, nehoří, tak znovu: kde je ale, sakra, ta stará britská vlna?
U termínu New Wave Of British Heavy Metal jde podstatě o novinářskou licenci, bájesloví, metaforu, která se sice ujala, ale zároveň nadělala docela paseku ve stylech a žánrech, protože zpětně ex post implikuje něco, co ani neexistovalo. Natvrdo řečeno, žádná Old Wave Of British Heavy Metal není a nikdy nebyla.
Ne, že by se koncem šedesátých let na poli tvrdé muziky nestalo, ba právě naopak! Nechme zavzpomínat aktéry hardrockové revoluce, tedy ty nejpovolanější.

Na začátku roku 1968 nic nenaznačovalo tomu, že se ten rok zrodí nový žánr. V Československu aspoň nakrátko tály rudý ledy, zatímco v Británii se vytvrzovala muzika. Volume doprava!
Revoluce začala 12. ledna 1969, kdy LED ZEPPELIN vydali své první album. Crescendo přišlo 22. října téhož roku s „Led Zeppelin II“. Během dnů a týdnů mezi nimi, byly položeny základy hard rocku a heavy metalu dalšími vizionáři, jako BLACK SABBATH, DEEP PURPLE, FREE, HUMBLE PIE, URIAH HEEP a další. Byla to navenek (viz role amerických VANILLA FUDGE) výhradně britská revoluce, odstartovaná v hospodách a klubech po celé zemi, zakrátko ale dobývající největší stadiony světa. Když se po explozi usadil prach, nic nebylo jako dřív. 
Nesmíme ale zapomínat na to, že už v roce 1967, Jimi Hendrix, CREAM a THE WHO obrátili rock vzhůru nohama, a posunuli hranice možného. Bylo jejich osudem, a paradoxem dějin, že všichni tři průkopníci strávili šedesátý osmý na nekonečných vyčerpávajících turné, které utlumilo jejich tvůrčí aktivity

    Jeff Beck Group

PODHOUBÍ
Ian Paice (DEEP PURPLE): „Začalo to v polovině 60s spolu s CREAM, Hendrixem a THE WHO. Ti nás všechny zasáhli přímo na komoru, cítili jsme, že rock’n’roll se díky nim dostal na novou úroveň, neuvěřitelně zmohutněl. CREAM svou muzikálností a Jimi Hendrix pudovostí ukázali nové možnosti.“
Obří křídla narostla dvěma bývalým kytaristům YARDBIRDS. Prvním byl Jeff Beck, jenž v srpnu 1968 vydal své debutové album „Truth“, jež předznamenalo to, co mělo zakrátko přijít. Druhým byl Jimmy Page, který dával dohromady svou novou kapelu, původně pojmenovanou THE NEW YARDBIRDS.
Mick Box (SPICE / URIAH HEEP): „Když vyšlo „Truth“, všechno se začalo měnit. LED ZEPPELIN jsem poprvé viděl v Cooksferry Inn v Edmontonu. Obrovské bicí John Bonham zabíraly půlku jeviště, ani Plant se před ně nevešel. Byli velmi, velmi vzrušující.“ „Jako kapela jsme ale byli ovlivněni především VANILLA FUDGE. Díky nim jsme se dostali k hammondkám, vysokým vokálním harmoniím, palčivým kytarovým sólům a všemu ostatnímu. Oni byli v době před LED ZEPPELIN pro mě nejvíce vzrušující skupinou, byť zprvu neskládali své vlastní věci. My ano.“
Jimmy Page (LED ZEPPELIN): „Chtěl jsem skupinu, kde by se proplétaly prvky blues, hard rocku a akustické hudby s heavy vokálem – v kombinacích, které nebyly doposud prozkoumány. Původně jsem si myslel na Terryho Reida coby sólového vokalistu a druhého kytaristu, jenže právě podepsal s Mickiem Mostem smlouvu na sólové desky." 
Page a Beck nebyli jediní, kdo spustil revoluci. V průběhu roku 1968 v Londýně spojili své síly členové BLACK CAT BONES a WILDE FLOWERS do FREE, v Birminghamu pak málo známá bluesová banda s názvem EARTH začala přitvrzovat svůj sound. 
Andy Fraser (FREE): „Hned po prvním setkání a seznámení se, jsme věděli, že k sobě prostě patříme a nebudeme se bát postavit na pódiu komukoliv, ani THE WHO, SMALL FACES, či FAMILY. Byli jsme si naprosto jisti sami sebou.“
Mick Box: „Viděl jsem FREE hned na počátku, v hospodě na Wood Green. Jejich přímočarost a energie mě dostaly."
Andy Fraser: „Robert Plant se tehdy jednou v Birminghamu vrátil po koncertu do hotelu na společný jam, jak bylo v té době častým zvykem, a povídá, že právě dostal nabídku zpívat v NEW YARDBIRDS. A za dobrý prachy.“
Jim Simpson (EARTH / BLACK SABBATH manažer): „Já jsem organizoval v září 1968 v birminghamském Henry’s Blues House bluesové večery. Jednou se tam objevil Tony Iommi spolu s Ozzym Osbournem. Povídali jsme si o jejich kapele, EARTH, a plánech. Kluci hráli blues, hledali ale nový směr. Ozzy byl na jevišti naprosto okouzlující už tehdy.“
Ozzy Osbourne (EARTH / BLACK SABBATH): „Chodil jsem do stejné školy jako Tony Iommi. Hrál v kapele MYTHOLOGY s Billem Wardem. Já zase v RARE BREED s Geezerem Butlerem. Protože jejich kytarista byl tyran, rozhodl jsem se odejít. Geezer souhlasil, dali jsme inzerát v místním hudebním obchodu.“
Tony Iommi (EARTH / BLACK SABBATH): „Bylo velmi těžké tehdy dělat a presentovat naši přitvrzenou hudbu, protože všude v okolí byly jen soulové a bluesové kluby.“

LED ZEPPELIN byli tou dobou již daleko před ostatními. Debutové album nahráli v září šedesát osm, poptávka a humbuk kolem nich rostl v Británii a Americe každým dalším vystoupením. Když vyšla jednička LZ, vzducholoď se vznesla k nebesům.“ 
Jimmy Page: „První album vzniklo opravdu velmi rychle brzy poté, co jsme se jako kapela dali dohromady. Inspiraci jsme čerpali především u bluesmanů, navíc mi z dob YARBIRDS zbyla spousta riffů.“
John Paul Jones: „Nikdy jsme neposlouchali stejnou hudbu. Vždycky jsem tvrdil, že ZEPPELIN byl prostorem nás všech: Bonzo miloval soul a Motown, já byl do jazzu a klasiky, Jimmy sjížděl rockabilly, blues a folk, a Robert měl rád blues a Elvise."
Edgar Broughton: „Vzpomínám si na jedinečnost hudby LZ, nikdy jsem neslyšel něco podobného, bylo to až neuvěřitelné, ta hra na kytaru a sílá bubnů. Konečně se někomu podařilo zachytit obrovský těžký rockový zvuk ve studiu!“
Andy Parker (HOCUS POCUS / UFO): „Byl jsem velkým fanouškem THE WHO, CREAM a Hendrixe, když však vyšlo první album LED ZEPPELIN, zmohl jsem se jen na ’Ježíši!’“

EXPLOZE
Zeppelinovský debut se stal katalyzátorem pro mnohé další skupina, které byly klíčové při vývoji nového, těžšího soundu. HUMBLE PIE vznikli počátkem roku 1969, když se dali dohromady Steve Marriott ze SMALL FACES a kytarista HERD, Peter Frampton.
Peter Frampton (HERD / HUMBLE PIE): „Koncem roku 1968 jsem pobýval v Paříži, pracoval na albu Johnnyho Hallydaye se SMALL FACES. Silvestra jsem slavil v Alexandra Palace, kde jsem potkal producenta Glyna Johnse. Ten mi takhle nad ránem povídá ’Dovol, abych ti přehrál jedno album. Nahráli jsme ho v deseti dnech, je to tato nová kapela, jmenuje se LED ZEPPELIN...’ Poslechnul jsem ze slušnosti, a … a čelist mi spadla na zem. Jimmyho hraní jsem měl rád z dřívějška, co mě ale posadilo na prdel, byl neuvěřitelně obří zvuk Bonhamova kopáku. Pak mi za pár dnů zavolal Steve Marriott, zrovna jsem na gramofonu přehazoval první a druhou stranu jedničky LZ, právě sešel z pódia v Ally Pally, a říká: ’Se SMALL FACES jsem právě skončil.’“
Jerry Shirley (bubeník, HUMBLE PIE): „Nikdy jsme sami sebe neviděli jako heavy metalovou kapelu, byli jsme hardrockově silní, ale podstatou bluesoví. Bylo to podobné, jako u THE BAND, doprovodné kapely Boba Dylana. Ti měli na svém prvním albu (’Music From The Big Pink’, 1968) skladbu ’Chest Fever’, což byla těžká věc, ale ne metalová, zkrátka těžká váha.“
Dave Black (KESTREL): „Severovýchodní soulové skupiny se v roce 1969 začaly hromadně měnit na rockové. Zprvu si ještě nechávaly dechové sekce, pak začaly skládat skladby ve stylu ’Sunshine Of Your Love’. Pro mnohé to bylo poprvé, co psaly písničky postavené na riffu."
Edgar Broughton (EDGAR BROUGHTON BAND): „Nebylo to uvažování ve stylu: k progu se blížíme tady a metalu zde. V podstatě jsme vařili hudební guláš, uchutnávali, přidávali ingredience, měnili chutě. Nemám pocit, že bychom až tak věděli, co dělámeJ Zkrátka, když měl někdo nápad, vyzkoušeli jsme ho, přidali další, a bylo zpravidla hotovo. Také zesilovače a reproduktory byly stále výkonnější. Najednou vás velký basák dokázal pomalu odfouknout. Pocit z hudby byl až fyzický. A lidi chtěli těžší a hlasitější zvuk.“ 
V posledním lednovém týdnu 1969, vydávají CREAM své album na rozloučenou, „Goodbye“. No.1 ve Velké Británii a číslo 2 v USA. Reprezentativní střídání stráží. 
Eric Clapton (CREAM): „Vykopli jsme míč. Nelíbí se mi ale, když někdo říká, že jsme odpovědní za heavy metal.“
John Bonham (LED ZEPPELIN): „Byl jsem hodně ovlivněn Gingerem Bakerem z CREAM. On první ukázal, že bubeník může být v popředí pódia, a ne jen kdesi vzadu.“
Ginger Baker (bubeník, CREAM): „Někteří říkají, že CREAM porodili heavy metal. Pokud by tomu tak bylo, šlo o potrat.“
Jack Bruce (basista, CREAM): „Neberu vinu CREAM za vymyšlení heavy metalu. S tím musíte za LED ZEPPELIN.“
Robert Plant (LED ZEPPELIN): „Mezi námi a CREAM byl na první poslech velmi intenzivní rozdíl. V té době byly skupiny, které k nám měly daleko blíž.“
Geezer Butler: „ZEPPELIN vydláždili cestu pro všechny ostatní, to je zřejmé. Oni vše odstartovali, my jsme navázali a pokračovali.“
Deke Leonard (MAN): „LED ZEPPELIN byli proto-heavy metal, líbila se nám jejich těžkotonážní muzika, co vyvolávala pocit ohně v břiše, ne jako nemastní, neslaní MOODY BLUES."

NÁSLEDNÍCI
Například pro DEEP PURPLE nástup LED ZEPPELIN znamenal nutnost restrukturalizace sestavy a přizpůsobení se nové scéně. V červnu 1969, krátce poté, co vydali své třetí album, byli zpěvák Rod Evans a basista Nick Simper nahrazeni Ianem Gillanem a Rogerem Gloverem ze severo londýnských EPISODE SIX. Kytarista Ritchie Blackmore zpočátku coby vokalistu prosazoval Terryho Reida, ten ale zdvořile odmítnul.
Roger Glover (EPISODE SIX / DEEP PURPLE): „Myslím, že EPISODE SIX měli 13 nebo 14 singlů, z nichž žádný úplně nenaplňoval mé představy. Pak jsem slyšel LED ZEPPELIN, a to zcela změnilo mé hudební myšlení. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem vždy vlastně toužil hrát v heavy kapele.“
V červenci 1969 EARTH zjistili, že přinejmenším ještě jedna další skupina má stejný název. 
Jim Simpson: „Padali různé tipy, žádný se nám dohromady nepozdával, dokud Geezer neřekl BLACK SABBATH, což byl prý název několik let starého italo-francouzského horroru s Borisem Karloffem." (A Angelikou Michèle Mercierovou, přidávám.)
Ozzy Osbourne: „Byl to úplně jiný přístup. Všude kolem vládly zvony a květiny hippies.“
Tony Iommi: „Název zněl tajemně, nutil lidi k zamyšlení.“
30. srpna 1969, kdy legie květinami pomalovaných dodávek parkovaly v semknutých řadách na druhém Isle of Wight festivalu, odehráli BLACK SABBATH svůj první koncert pod novým názvem, v Malvern Winter Gardens. 
Jim Simpson: „Nebyla žádná jiná kapela, těžká jak SABS. Měli jsme na našich inzerátech slogan ‘Vedle BLACK SABBATH mají LED ZEPPELIN zvuk jako dětská skupinka ze školky‘.“
Tony Iommi: „O pár let dříve mi usekla řezačka na plech konečky dvou prstů.“
Geezer Butler: „Tony byl podladěný kvůli snadnějšímu uchopení strun. Navíc si připnul plastové nástavce."
Tony Iommi: „Před úrazem jsem mohl hrát normálním způsobem, s použitím plných akordů. Po nehodě jsem musel své kytarové myšlení a hru přizpůsobit novým okolnostem, tak vznikly mé masivnější akordy."
Klíčem k novému zvuku bylo i vybavení kapel. Zesilovače byly stále větší a silnější. Basové struny byly tlustší a zvučnější. Naopak, po dlouhé době hrály u většiny souborů drogy minimální roli při vývoji soundu a stylu.
Jim Simpson: „Vztah mezi technickým vybavením SABBATH a jejich hudbou byl mnohem důležitější než u nějaké ska anebo pop kapely. Pokud Tony viděl někoho s hromadou reproduktorů vyšší než byla jeho, by plival krev."
Peter Frampton: „Hráli jsme na kytary značky Gretschs, pak jsme Steve a já přešli na Gibson Les Paul, jenž nabídnul těžší zvuk. Pokud jste se podívali okolo sebe, tak Ritchie Blackmore vždy hrál na Strat, a Jimmy Page na Les Paul.“
Ken Hensley: „Jednou z věcí, ve kterých jsme mezi sebou soutěžili byla výška Marshallů, naskládaných na sebe na pódiu.“
Al Atkins: „Já a [budoucí JUDAS PRIEST basista] Bruno Stapenhill jsme byli pozváni na výstavu firmy Marshall v Birminghamu. Hráli tam DEEP PURPLE, a sakra hlasitě. Hned jsem věděl, že musím mít stejně halasnou kapelu.“
Edgar Broughton: „Když jsme poprvé nahrávali v Abbey Road, tak všechni ti technici v laboratorních pláštích hlídali, aby ručičky měřáků nelítaly do červených čísel. O pouhý rok později se z červeného ani nehnuly.“
Andy Fraser: „Nebyli jsme si ve skutečnosti až tak vědomi nástupu kapel jako BLACK SABBATH, spíše jsme s klukama poslouchali nový singl Gladys Knight, anebo Otise Reddinga.“

Geezer Butler: „ZEPP se okamžitě stali naši nejoblíbenější kapelou. Plant a Bonham byli navíc z Birminghamu. Pamatuju, jak jsme leželi na podlaze, hulili, a poslouchali LED ZEPPELIN.“
16. října 1969, vstoupili BLACK SABBATH do londýnských Regent Sound studií, aby nahráli své debutové album. Trvalo jim to osm hodin a stálo 600 liber. 
Geezer Butler: „Šli jsme do studia, zapnuli aparát a nahráli vše jako jako živé vystoupení. Tony dodělal pár overdubů, sól a vychytávek, a bylo hotovo."
Jim Simpson: „Tím, že je nechal být sebou samými, dostal producent Roger Bain z BLACK SABBATH to nejlepší. Všechno, čím aktivně přispěl, bylo přidáním hromů a blesků na úvod alba, čímž vyvolal vpravdě démonickou atmosféru. Když jsem se s hotovým albem vydal oběhnout všechny nahrávací společnosti, byl jsem všude odmítnut. Na poslední chvíli mi zavolal Olav Wyper, z nově zřízeného labelu Vertigo."
Tony Iommi: „Vzpomínám si, že jsme se dostali po podpisu 400 liber, a návdavkem spoustu licenčních keců, nám ale o peníze v tu chvíli až tak nešlo, stejně jsme do té doby žádné neměli.“

Jaromír Merhaut pro Spark 2015