THORS HAMMER

Dánská progresivně rocková, potažmo jazzrocková skupina, fungující krátce na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Thors Hammer jsou dalším příkladem, že talent ani snaha nemusí k prosazení se stačit.

Michael Bruun působil ve skupině Ham And Art Collection, snažící se po vzoru Nice o klávesový rock, avšak s výrazným bluesovým feelingem. Dalšími členy Thors Hammer byli: bubeník Simon Koppel, hráč na saxofony Jesper Neehammer, basista Henrik Bødtcher (též uváděn jako Henrik Bødtcher-Hansen), klávesák Henrik Langkilde a zpěvák Peter Nielsen. Občas se přidal flétnista a dechař Søren Berggreen. Všichni jmenovaní byli zkušenými muzikanty, hráčsky vynikali jazzmani Simon Koppel a Jesper Neehammer. Název Thorovo kladivo byl údajně nápadem Michaela Bruuna, ostatně, ve Skandinávii je severská mytologie dodnes oblíbenou inspirací. Nordický bůh Thor (Donnar =) vrhal na své nepřátele svým kladivem Mjöllnir hromy a blesky.

Pokud jde o hudbu samotnou, kapela neměla žádné přímé vzory. Encyklopedie přesto nejčastěji jmenují krajanské Burnin Red Ivanhoe a Day Of Phoenix, finské Tasavallan Presidentti, anebo ze známějších Soft Machine, Catapilla a Traffic, případně rovnou píší o vlivu canterburské scény. S prvními dvěma jmenovanými soubory Thors Hammer párkrát vystoupili na jednom pódiu. Po podepsání smlouvy s Metronome se mládenci počátkem jedenasedmdesátého vydávají do firemního studia v Kodani. Produkce se ujali zkušení Freddy Hansson a Leif Pedersen. Zvuk zaopatřil Bent Hulsrøj. LP byla vydána na podzim roku 1971 pod eponymním názvem Thors Hammer (Metronome MLP 15412). Dnes je ceněna jako jedna z nejlepších nahrávek dánského progresivního rocku. Co to ale bylo tehdy platné, když bylo vylisováno pouhých pár tisíc kousků (se spoustou faktografických chyb na přebalu), a z těch se navíc v době vydání dostaly za hranice Dánska jen ojedinělé „propašované“ kousky.

Thorovo kladivo maká s plnou vervou od první do poslední noty, málokdy slyšíte jazzrockovou kapelu, která se valí vpřed v šiku jako jeden muž. Osou soundu je nekonečný „souboj“ kytary a saxíku. Michel Bruun ždímá ze svých strun tóny všemi možnými způsoby, jeho rejstřík je opravdu proměnlivý: trsá, brnká, medí, bustří, vazbí – jak se mu zrovinka zamane, během jedné skladby přepíná hejblátka klidně i po pár vteřinách. Saxofonista Jesper Neehammer má u Thors Hammer stejnou nepostradatelnou pozici jako Dick Heckstall-Smith u Colossea, žádná sladké obkreslování motivů ságem se nekoná. Simon Koppel sedící za baterií bicích je doslova úderník, chtěl bych jej vidět naživo, jak nepřetržitě mlátí a kope do všeho, co má v dosahu, ani si nevybavím, kde jinde bych takhle neustále musel vnímat bicmena. Erbovní skladbou všech tří pilířů kladivounů je třináctiminutová Not Worth Saying. Naproti tomu, nejslabším článkem Thors Hammer je zpěvák Peter Nielsen. Sice se snaží pět mužně a anglicky, chvílemi se však zapomene nadechnout a kouknout do slovníku. Sráží dojmy z jinak vynikající placky dolů, naštěstí ale nedostává moc prostoru. Thors Hammer rozhodně není relaxační piánko pohoda jazz, vyžaduje pozornost, svým způsobem je soustředěné vnímání celého alba dost „vysilující“, tolik se toho děje. Žádné přítulné melodické motivy ani jiné mámení přízně, nýbrž hutný rock s výraznými příměsemi jazzu i blues.
Kapela po vydání LP absolvovala ve své domovině na stovky koncertů, frustrace z nenaplněných uměleckých ambicí si však vybrala svou daň, a Thors Hammer se v roce 1972 v poklidu rozpouštějí.

Jesper Neehammer se již během existence Thors Hammer podílel v sedmdesátém roce na dvou jazzrockových elpé: hostoval na eponymním albu Carsten Meinert Musictrain, a hrál na Peace Tordenskjolds Soldater. Je stále aktivním muzikantem. Søren Berggreen dul na saxofon s Blue Sun na Peace Be Unto You (1970), pár singlech i Live 1970, vydaném v roce 2001. Peter Nielsen založil v roce 1973 spolu s Flemmingem Völkersenem (ex-Beefeaters) a Carstenem Meinertem kapelu Ragnarok. Ve stejném roce Simon Koppel, Henrik Bødtcher a Michael Bruun vydali se souborem Anakonda softrockový singl Baby, Turn Me Loose / Daytime (Epic EPC 1555). Po změně jména na Tyggegummibanden vydala skupina u EMI několik singlů a LP Banden 3 (1977). V roce 1975 se Michael Bruun paralelně zapojil do projektu Sensory System – What We Are. Henrik Bødtcher a Michael Bruun spolu v letech 1975 – 1979 působili ve funky jazzrockových Heavy Joker, se kterými nahráli tři desky. Henrik Bødtcher navíc vydal s Buki-Yamaz dvě jazzrockárny Buki-Yamaz (1975) a Segundo (1976), později se stal producentem a manažerem. Michael Bruun od roku 1979 (do 1986) nahrál šest LP s Tøsedrengene, později spolupracoval s dalšími umělci, stačí navštívit www.discogs.com. Stále působí v branži: muzicíruje, komponuje, produkuje.
 
Jaromír Merhaut pro Rock+ 2012

Diskografie (sestava):
Thors Hammer (Metronome, MLP 15412, 1971)
 
Mexico (M. Bruun / Henriksen / H. Bodtcher ) 6:21
Not Worth Saying (Thors Hammer) 13:05
Blind Gypsy Woman (M. Bruun / H. Bødtcher) 5:02
Not Worth Saying (Thors Hammer) 13:05
Blind Gypsy Woman (M. Bruun / H. Bødtcher) 5:02
Believe In What You Want (Thors Hammer) 9:03
Evasive Dreams Beyond (H. Langskilde) 3:32

Peter Nielsen – zpěv 
Michael Bruun – kytara, piano 
Jesper Neehammer – saxofony 
Henrik Langkilde – varhany, klavír 
Henrik Bødtcher – baskytara 
Simon Koppel – bicí
Evasive Dreams Beyond (H. Langskilde) 3:32
Peter Nielsen – zpěv 
Michael Bruun – kytara, piano 
Jesper Neehammer – saxofony 
Henrik Langkilde – varhany, klavír 
Henrik Bødtcher – baskytara 
Simon Koppel – bicí
 
Produkce – Freddy Hansson, Leif Pedersen
Nahráno v Metronome studiu v Kodani, v lednu a únoru 1971

Poznámka: Původní vydání Thors Hammer (Metronome , MLP 15412) se postupem času stalo ceněným artefaktem, cena originálu se vyšplhala na stovky Euro. V roce 1998 se na trhu objevilo první pirátské CD vydání, ripnuté z LP (Walhalla WH 96003). Další bootleg přišel zanedlouho z USA (Crystal Productions Emporium CEP-013). Třetí vyšel v Německu v roce 2002 v sérii 100 nejlepších rockových rarit CD pod fiktivní korejskou značkou (Won-Sin WS 885.678-2). Stopy vedou do Berlína k nicku numusi (Bernd Bruhn, má na svědomí i „značky“ BSK, Lizard, Black Rose, Sunrise, Mason, Free  Records, Red Fox, Progressive Line – sám jsem naletěl a pár desítek kousků před deseti roky od něj koupil). V roce 2001 se objevil padělek vinylu (Phantastic Plastic Records 6-534026), stopy vedou do Dortmundu.
V současnosti je na trhu autorizované vydání od Garden of Delights (THCD 001, 2005) s výpravným bookletem, ze kterého pochází i většina informací v profilu.