ROGER WATERS (10. 6. 2002, PAEGAS ARENA, PRAHA)
Předem dobrovolně přiznávám,
že i na Pink Floyd jsem vyrůstal a mám rád všechny jejich vývojové etapy:
úvodní barrettovskou psychadelickou z konce 60.let, experimentující
z počátku seventies, navazující artrockovou trilogii, i „závěrečnou“ depresivní
dvojku: patetickou Zeď, plus zatracovaný dovětek Final Cut. Post-watersovské, homeopaticky stále více
ředěné, opusy taky můžu.
Koncert Rogera Waterse, dlouholetého mozku a diktátora skupiny, jsem tedy vnímal jako završení jednoho ze snů mládí, vidět a slyšet Pink Floyd naživo, jak však realita káže, aspoň na etapy, po částech.
Přidám malinkou totalitní vsuvku. 24.3.1987, tedy
v době nástupu takzvané perestrojky, jsem uspořádal pod hlavičkou CV SSM
Fatra Napajedla – jinak to nešlo - poslechový večer z kompaktních disků.
Hráli se mj. Dire Straits, Chris de Burgh, Deep Purple, Mozart, Queen,
Marillion...
Pár dní na to si nějaký milicionář stěžoval na bojovém výboru své rodné Strany na záškodnickou „západní propagandu“ pod hlavičkou SSM, výborovčíci vše sepsali a svižně poslali k ráznému vyřízení předsedovi CZV KSČ soudruhovi Zelinkovi, který taky nezaváhal a obvinění přistálo na stole fatrovácké šéfsvazačky, která se málem zhroutila a poprosila o pomoc.
Sedl jsem tedy k psacímu stroji a soudruhovi vyčinil neznalost základních faktů: a to, že se vesměs jednalo o díla s protiválečnou tématikou od apoštolů míru, plus jsem připojil pro soudruha doporučující odkaz na vládní dokument „Koncepce rozvoje moderních audiovizuálních prostředků v ČSSR“, schválený předsednictvem ÚV KSČ. Soudruh se (po)kál a omluvil.
Legenda praví, že se zakrátko dostavil v rámci sebevzdělávání na náš videovečer s pinkfloydovskou Zdí a užil si. Sice patřičně orosen, ale už mlčky.
Na jednu stranu to byla legrace, na druhou ale i takovéto věci mohly zamíchat osudy lidí, byť jen kariérně. Opakuji, psal se rok 1987!
Koncert Rogera Waterse, dlouholetého mozku a diktátora skupiny, jsem tedy vnímal jako završení jednoho ze snů mládí, vidět a slyšet Pink Floyd naživo, jak však realita káže, aspoň na etapy, po částech.
Pár dní na to si nějaký milicionář stěžoval na bojovém výboru své rodné Strany na záškodnickou „západní propagandu“ pod hlavičkou SSM, výborovčíci vše sepsali a svižně poslali k ráznému vyřízení předsedovi CZV KSČ soudruhovi Zelinkovi, který taky nezaváhal a obvinění přistálo na stole fatrovácké šéfsvazačky, která se málem zhroutila a poprosila o pomoc.
Sedl jsem tedy k psacímu stroji a soudruhovi vyčinil neznalost základních faktů: a to, že se vesměs jednalo o díla s protiválečnou tématikou od apoštolů míru, plus jsem připojil pro soudruha doporučující odkaz na vládní dokument „Koncepce rozvoje moderních audiovizuálních prostředků v ČSSR“, schválený předsednictvem ÚV KSČ. Soudruh se (po)kál a omluvil.
Legenda praví, že se zakrátko dostavil v rámci sebevzdělávání na náš videovečer s pinkfloydovskou Zdí a užil si. Sice patřičně orosen, ale už mlčky.
Na jednu stranu to byla legrace, na druhou ale i takovéto věci mohly zamíchat osudy lidí, byť jen kariérně. Opakuji, psal se rok 1987!
Pár slov předem obsahu koncertu. Kdo vlastní 2CD nebo DVD In The Flesh Live, zachycující stejný koncertní program v jeho americké podobě z roku 1999, má až na pár výjimek před sebou playlist pražské show jako na dlani.
Finálovou extáze v podobě Brain Damage a Eclipse, jimiž končí Dark Side Of The Moon, završila, jak jinak, Comfortably Numb z The Wall s předlouhým střídavým i souzvučným sólováním dvojice White – Kamen.
Roger Waters také nakonec předvedl, jakým skvělým manipulátorem davů je, když na jeho nenápadný pokyn asistenti pustili v samém závěru před sedící vipáky juchající mládež, ta strhla davy dalších, a nakonec i seladoni „spontánně“ povstali a vytvořili Mágovi rozbouřenou stafáž u jeho bot.
Nenápadný přídavek Flickering Flame o lidské svobodě a lásce neměl jinou úlohu, než před rozchodem domů přitlumit orgasticky rozvášněné publikum.
Světelná show byla nadprůměrná, doprovodné projekce posilovaly vyznění hudby a místy jí dodávaly další rozměr, sem tam pozorné oko zaregistrovalo i fórky typu pomalu se sunoucí družice na obloze a další srandičky. Bonbónkem pro fajnšmekry bylo i to, že Gerald Scarfe přimaloval speciálně pro Waterse pár svých nezaměnitelných animovaných sekvencí.
Pokud malilinko něco v pondělí chybělo, byla to pro většinu Hey You, já osobně bych si dal pár mňamek z Meddle, Atom Heart Mother a Pištce. Ovšem, to už by chudák Waters mohl přehrát rovnou všechno, aby se zavděčil (možná) všem.
foto: Jiří Rogl
Setlist:
In the Flesh
The Happiest Days of Our Lives
Another Brick in the Wall Part 2
Mother
Get Your Filthy Hands Off My Desert
Southampton Dock
Pigs on the Wing 1
Dogs
Set the Controls for the Heart of the Sun
Shine On You Crazy Diamond (Parts I-V)
Welcome to the Machine
Wish You Were Here
Shine On You Crazy Diamond (Parts VI-IX)
Speak to Me
Breathe
Time
Breathe (Reprise)
Money
5:06 AM (Every Stranger‘s Eyes)
Perfect Sense (Parts 1 and 2)
The Bravery of Being Out of Range
It‘s a Miracle
Amused to Death
Brain Damage
Eclipse
Comfortably Numb
Flickering Flame
Komentáře
Okomentovat