PAVLOV’S DOG (30. 10. 2011, RETRO MUSIC HALL, PRAHA)

Byla to Síla!

Pavlov’s Dog jsou moji staří dobří spolubojovníci. Pampered Menial jsem sjížděl v kasinu Dvory De Karlsbad. Těšil jsem se na koncert tolik, až jsem měl trochu obavy. Úplně zbytečné.

David Surkamp bez sebemenších problémů vyzpíval všechny barvy a tóny studiových verzí s drobnou výjimkou fullforte ječáku, který jediný si musel transponovat a nahrazovat hrdelním tónem. Výraznou přidanou hodnotou oproti poslechu z desek byla jeho mimika, hodná šansoniéra. Každou skladbu prožíval, žádný laciný patos nebo samoúčelná gesta. Když rozpažil, měli jste pocit, že chce obejmout celý sál, když se usmál, my v prvních řadách jsme si mohli každý sám za sebe jeho úsměv přivlastnit. David je právem hrdý na své skladatelské schopnosti, umí napsat balady, klasicistní i folkové songy, drtivé hardrockové vály. On je ale kupodivu zajímavý i jako kytarista, dokáže imitovat housle tak, že jsem se kolikrát musel koutkem oka ujišťovat, že Abbie se jen vlní a nepreluduje. K tomu si přičtěte výrazově dynamickou a barevnou kapelu, schopnou zahrát klavírní etudu i kovárnu, navíc přesně v duchu studiových nahrávek.

Co zaznělo. Především – až na Scorfinovu Natchez Trace – kompletní Pampered Menial! Samozřejmě po částech a na přeskáčku, jinak by to bylo vražedné ve vztahu k ostatním skladbám z dvojky At The Sound Of The Bell, čtyřky Lost In America či poslední Echo & Boo, jakkoliv i ony se krásně poslouchaly.  Svůj v rozhovoru vyjádřený odtažitý vztah k třetímu LP stvrdil David jeho ignorováním (i když jsem následně zjistil, že o pár dnů později hráli PD z trojky Jenny).
Na rozezpívání si David zařadil dva svižnější kousky, hardrockovým riffem obdařenou Song Dance a Breaking Ice z Lost In America. Pěvecky nejúžasnější byly v Retru lyrické pasáže, kdy David zpíval jen s doprovodem klavíru, houslí, nebo ztlumené kytary. Jeho třpytné tremolo se pak neslo sálem jak poselství shůry… Poprvé zarezonovalo v She Came Shining. Hned poté zazněla první z nejkrásnějších rockových árií co znám – Fast Gun, uzavírající první stranu prvního LP. Loňská Echo & Boo vrátila Pavlov’s Dog na scénu v nečekané formě. Nemohly proto chybět baladické songy jako I Love You Still, I Don’t Need Magic Anymore, Angeline (v sousedství Episode, nádherná dvojice…), Angel’s Twilight Jump. Ty vyzněly bezchybně už jen proto, že je ve studiu nahrála pódiová sestava a že si je David psal na míru současnému hlasu. Nedávno jsem si koupil reedici dvou folkrockových alb skupiny Hi-Fi Iana Matthewse, s Davidem Surkampem u mikrofonu. David na toto období raných osmdesátek rád vzpomíná, navíc jeho vydavatelství Rockville připravilo novou souhrnnou reedici i s DVD, takže nebylo divu, že zazněl burcující Alcohol a Heart Of Mine. Kapela se držela studiových aranží, když přidávala, bylo to jen ku prospěchu prožitku, viz zopakováním hlavního motivu finále Pampered Menial v propojených Preludin / Of Once And Future Kings , což by pro mne jeden z absolutních vrcholů večera. Základní set uzavírala vypjatá Theme From Subway Sue. To už jsem byl v naprosté euforii. Julia, Valkerie … a zvonec, pohádky konec.

A focení bylo, i autogramiáda, i pokec…
Ještě se pár slovy vrátím ke skvělé dvougenerační kapele, současným Pavlov’s Dog. Mladí muzikanti, hrající se starými pardály podle jejich not, mají samozřejmě tvůrčí přetlak, potřebují vypustit páru, předvést se. Většinou to bohužel dopadne tak, že mládenci proženou pár stupnic, zasólují, zamachří… a spadne řemen. U PD všichni muzikanti dostali svůj prostor v rámci pár skladeb, ani jednou to nebyla samožerná nuda. Když se u kláves předváděl Nicholas Schlueter, všichni na prknech se otočili jeho směrem a stali se uznalým obecenstvem, žádné odchody do zákulisí, sem lehce přibrnkli. To samé, když si zručný basák Rick Steiling naplno zapumpoval ve funky pasáži, se Safronem po boku.  Ten byl neskutečný, ikonický. Tak si představuju bicmenskou mašinu z masa a kostí. Soustředěný, makající, žádné serepetičky a přitom hráčsky košatý, i pro nehudebníka zajímavý. Celý v černém, počínaje přelivem, s nezbytným půlmetrovým kloboukem na hlavě. Bez něj má možná metr pade, pro mne je to gigant. Sara Surkamp předvedla svůj lehce zdrsnělý a potemnělý hlas v duetech s Davidem, tuším, že to byly vesměs písně z jeho sólovky Dancing On The Edge Of A Teacup. Ztepilá plavovlasá houslistka Abbie Hainz na sebe strhávala pozornost i vzhledem. Její hra byla, jak to nazvat… účelná, neexpresivní. Duch Siegfrieda se sice nezhmotnil, ale zase ty nohy, žeJ Hromotlucký kytarista Bill Franco patří do kategorie dělníků. Poctivě makal, nekecal, nekroutil se. Ano, počítáte dobře, sedm muzikantů na pódiu. 4:3 ve prospěch mladých.

Ještě něco jsem zapomněl. Velmi sympatickým prvkem koncertu byla absence jakýchkoliv pokusů roztleskávat a rozezpívávat obecenstvo, jen jedenkrát a v samém závěru (Valkerie) nás nechali PD krátce zapět refrén: „Bring Back The Good Old Days“. Nenuceně, přirozeně.
Pavlov’s Dog mě dostali do stavu blaženosti…

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2011

P.S. Velký dík Jirkovi Ozzymu Kubíkovi! 
Omlouvám se předkapele, prokecal jsem je v předsálí.

Setlist:
Song Dance (Pampered Menial, 1975)
Breaking Ice  (Lost In America, 1990)
She Came Shining (At The Sound Of The Bell, 1976)
Fast Gun (Pampered Menial, 1975)
I Love You Still  (Echo & Boo, 2010)
I Don’t Need Magic Anymore (Echo & Boo, 2010)
Alcohol  (Shanghai Hai 102, 1983, Hi-Fi)
Angeline  (Echo & Boo, 2010)
Episode (Pampered Menial, 1975)
Late November (Pampered Menial, 1975)
Wrong  (Dancing On The Edge Of A Teacup, 2006, David solo)
Gold Nuggets  (At The Sound Of The Bell, 1976)
Hard Again (Dancing On The Edge Of A Teacup, 2006, David solo)
Paris
Looking For My Shadow  (Dancing On The Edge Of A Teacup, 2006, David solo)
Standing Here Without You  (At The Sound Of The Bell, 1976)
Heart Of Mine (Butt Funep 12-3, 1982, Hi-Fi)
Preludin  (Pampered Menial, 1975)
Of Once And Future Kings (Pampered Menial, 1975)
Angel’s Twilight Jump  (Echo & Boo, 2010)
Theme From Subway Sue (Pampered Menial, 1975)
 
Julia (Pampered Menial, 1975)
Valkerie (At The Sound Of The Bell, 1976)

P.P.S. 

No, a teď pár teplých lidských slov do vlastních českomoravských řad. Ti, co v salónních diskusích vyznávají PD div že ne lásku, a v Retru nebyli, běžte někam, pánové. Součástí trestu pro vás bude čtení nadšených reportů… jen skřípejte zubama, máte proč. Pavlov’s Dog už v Česku neuvidíte. Byl bych první, kdo by to jakémukoliv pořadateli vymlouval. Se stejnou vehemencí, s jakou jsem dva roky loudil po Ozzym, aby Psy přivezl. A sám si zajedu do Vídně.