SAXON + ICED EARTH: RYTÍŘI A LOKAJOVÉ (LIVE 2009)
16.2.2009, Zlín, Masters of Rock
ICED EARTH
mě naživo zklamali. Já je mám ze studiovek začleněné jako power&glory
metalisty s mohutným soundem, propracovanými přechody, velkými gesty,
takové inteligentnější MANOWAR, ať je sranda. Stačí si poslechnout z MySpace
kousky jako „Crucify of King“, anebo „Harbringer of Fate“. Nic takového ve
Zlíně nezaznělo.
Jevištní
podoba je až na pár výjimek („Watching Over Me“) zbytečně uspěchaná, uhrkaná,
furt und furt ukřičená, sice s plným nasazením, ale bez dynamiky,
odstínění nálad, elegance.
Jakoby to ani nebyla ve studiu a na place jedna a ta samá kapela.
SAXON. V plné
zbroji se Byfordovci málem ani nevešli na pódium, scéna vypadala jako navršená
hromada ve skladišti kulis, a když se Biff vyhoupnul na vyvýšenou plošinu, měl
hlavu kdesi mezi světlama.
Málokdy mi
vyhovuje, když se kapela upne na news album. Saxonům ale sázka na „Into The
Labyrinth“ vyšla dokonale, troufám si říct, že předvedené bombastické nové kusy
svým provedením a drajvem dominovaly. Hned úvodní, starosvětsky válečnická
„Battalions Of Steel“ dala ráz celému show, které pro mě osobně vrcholilo další
novinkou, hymnickou „The Letter / Valley Of The Kings“, kdy prostor naplnila
síla šamanských pohanských rituálů. „Hellcat“, „Demon Sweeney Todd“ i „Princess Of The
Night“ jsou naživo totální pařby, rovnocenné jakékoliv klasice. A že i té
zaznělo! Stačí projet okem setlist: „Heavy Metal Thunder“, „747 Strangers in
the Night“, „Power And The Glory“,... „když končil „Crusader“, dav se blahem vznášel.
Velice se mi páčil kytarista Paul Quinn, jeho promakaný a promyšlený styl hry (příkladově „Motorcycle Man“) je mi o dost bližší, než rychlé předváděčkové pidlikání Douga Scaratta. Biff burácí skoro jak zamlada, udrží meč, moč i tón. Akorát pečlivě vyfoukaný účes pro fotografy mu z hlavy odplaval po pár skladbách. Rytmika Carter/ Gloclker odjela svoji šichtu údernicky, jak se na metaláky sluší a patří.
Saxon opět ukázali, v čem všem je síla ostrovní metalové klasiky. Chytlavé melodie, sekernické riffy, hymnické nápěvy, svižná bucharská rytmika, mocný zpěv. To se nedá naučit, s tím se musí narodit.
Nakonec malý povzdech. Daní za dvojkoncert byla kratší stopáž headlinerů. Hodinka a kousek byla u SAXON (600V) málo, u ICED EARTH (380V) moc.
Jaromír
Merhaut (Publikováno v magazínu Spark 4/2009)
Komentáře
Okomentovat