rock+

Pro znalce stále aktivní ikona (nejen) rockového zpěvu. Muzikant, který byť nedávno oslavil šedesátku, stále drtí tóny svým velkým „tabákovým“ hlasem jako před dekádami. To, co Ritchie Blackmore kdysi vymyslel pro své RAINBOW, to Graham Bonnet se ctí zpívá a hraje v různých podobách dodnes. A kde je dnes Ríša víme všichni, že ...     Tak nějak by podle mě vypadal James Dean, kdyby dostal šanci zestárnout. – Narodil se v anglickém Skegness, Lincolnshire v prosinci roku 1947. Již odmala se zajímal o muziku, jako ani ne třináctiletý byl členem školního JOE ROTH ORCHESTRA, do svých 20 let prošel jazzovými SKYLINERS, s Rogerem Sleathem založil BLUESECT a nakonec měl vlastní GRAHAM BONNET SET a BONNAR LAW. Kariérní zlom přišel v roce 1968, kdy proslulý producent Robert Stigwood dal Grahama dohromady s Trevorem Gordonem. Pop duo THE MARBLES vyletělo raketově vzhůru do hitparád hned prvním singlem "Only One Woman" / "Walls Fell Down", z dílny Bee Gees. Dodnes můžeme tut

Vsadím se, že jméno Steve Lukather nebude 4/5 čtenářů Sparku povědomé. Přitom je to muzikant, který se podílel na desítkách světově proslulých alb a se svou skupinou TOTO se stal nesmrtelným pojmem nejen v oblasti AOR (Adult Oriented Rock, rock pro dospělé). Jeho kytara, otřískaná zkušenostmi s klasikou, rockem i jazzem, umí vytvořit - když je potřeba - opravdu velký sound, čímž se Steve postupně profiloval zejména u TOTO, kde byly jeho ranou doménou především bohaté melodické linky. Ví ale i jak strunami švihnout, tnout, zařvat, udeřit. Někdo znalý by mohl říci, že svůj muzikantský kredit někdy až marnotratně ředil na spoustě desek, které za to nestály. Možná, jeho hra ale byla vždy precizní a shůry posvěcená. Do Lukatherova širokého portofolia patří spolupráce se spoustou slovutných hráčů, od té ryze koncertní s Jeffem Beckem a Carlosem Santanou, přes volnomyšlenkářské blbnutí v rámci LOS LOBOTOMYS, až po rozmanitou sólovou tvorbu a tvrdou námezdní práci s tak různorodými interpr

Když jsem tak okem slídilem projížděl hřbety svých starých elpé, abych našel pár zapomenutých kousků do burzovních klenotů, defilovaly mi před očima příběhy těch letitých otlučených ohmataných vinylů, zase jsem stál u ostravského pivovaru a zručným prstokladem listoval v hromádkách voňavých čerstvých desek, zastavoval se u každé z nálepkou „wom – direct import“ (Amerika je Amerika), kochal se pokleslou estetikou přebalů ... Z vytříděné hromádky jsem pro dnešek vybral něco jako „letem metalovým světem“ ... Je s podivem, kolik toho ještě z Heavy Metalu 80´s na CD nevyšlo. Z dnes prezentované muziky více jak polovina, a ty co ano, tak teprve nedávno, často u obskurních firmiček z druhého konce světa, sehnatelně jedině kusově přes net. EDEN Kalifornští EDEN se postupně vyvinuli ze souborů AUGUST REDMOON a TERRACUDA v květnu roku 1984. Osiřelý zpěvák Michael Henry a jeho souputník David Young si tehdy k sobě nejdříve nabrali Ricka kytaristu Croccoa z místních TURBO a basáka Davida W

Černé hudební burzy, fenomén, který zejména v 80. letech zásadně ovlivnil statisíce hudebních fanoušků, písek v komunistickém kulturním kafemlejnku, světlý okamžik v kulturních dějinách zemičky. Tyto spontánní lidové akce byly katalyzátorem veškerého mimooficiálního hudebního dění, bez nich by neměly mnohé zahraniční kapely pro koho po sametu hrát. Sám si ani neumím představit, že by tahle hromadná setkávání hudebních fanoušků neexistovala – to je jako snažit se dnes představit, co by bylo, kdyby nebylo internetu. Natolik integrální a zásadní součástí (nejen) mého hudebního života burzy v 80´ byly. Protože ale vše souvisí se vším, a zdaleka ne všichni čtenáři Sparku jsou pamětníky, nejdříve bych rád aspoň rámcově popsal situaci kolem shánění zahraniční muziky: rokenrolu, bigbítu, blues, jazzu, rocku, metalu, ale i popíku. Večerní Praha 27. srpna 1973 - burza na Václaváku Hudba za bolševika Jsem ročník 1955, situaci kolem shánění bigbítu v šedesátých letech znám tedy zčásti je