TOTO JE STEVE LUKATHER

Vsadím se, že jméno Steve Lukather nebude 4/5 čtenářů Sparku povědomé. Přitom je to muzikant, který se podílel na desítkách světově proslulých alb a se svou skupinou TOTO se stal nesmrtelným pojmem nejen v oblasti AOR (Adult Oriented Rock, rock pro dospělé).

Jeho kytara, otřískaná zkušenostmi s klasikou, rockem i jazzem, umí vytvořit - když je potřeba - opravdu velký sound, čímž se Steve postupně profiloval zejména u TOTO, kde byly jeho ranou doménou především bohaté melodické linky. Ví ale i jak strunami švihnout, tnout, zařvat, udeřit. Někdo znalý by mohl říci, že svůj muzikantský kredit někdy až marnotratně ředil na spoustě desek, které za to nestály. Možná, jeho hra ale byla vždy precizní a shůry posvěcená.

Do Lukatherova širokého portofolia patří spolupráce se spoustou slovutných hráčů, od té ryze koncertní s Jeffem Beckem a Carlosem Santanou, přes volnomyšlenkářské blbnutí v rámci LOS LOBOTOMYS, až po rozmanitou sólovou tvorbu a tvrdou námezdní práci s tak různorodými interprety, jakými byli a jsou: George Benson, Diana Ross, Michael Jackson, Paul McCartney, Barbra Streisand, Quincy Jones, Aretha Franklin, CHICAGO, Cher a desítky dalších ... vpravdě nespoutané a všeobjímající muzikantství.

Sám Steve nejraději vzpomíná na staré dobré časy na přelomu sedmé a osmé dekády, kdy ještě rytmus neudávaly stroje a kdejaký picmunda nemohl doma „tvořit“ na pc a mít pocit, že on je ten vyvolený. Velice přísně odhaduje, že tak 15% z toho, na čem se kdy podílel, stojí za připomenutí. Rád vzpomíná na sejšny s Donem Henleyem, Bozem Scaggsem, Eltonem Johnem, kdy prý nebyla kreativita zúčastněných muzikantů bržděna ani podmiňována. Samozřejmě, že i jeho parťáci z TOTO, se kterými pracoval často i mimo kapelu, patří mezi jeho studiové oblíbence. V rozhovorech na toto neTOTO téma Steve hovoří i o dalších, jimž rád vypomohl: Fee Waybill, i-Ten, Jay Graydon (Airplay), Randy Goodrum, Michael Landau, David Garfield, Jon Anderson. Po roce 1989 se nejčastěji objevuje na deskách Richarda Marxe, Kurta Howella, Johna Wettona, Gregga Bissonettea, Simona Phillipse, Pata Torpeye (Mr. Big), Mikea Terrana, Larryho Carltona, Dereka Sheriniana. Celkem se do konce roku 2007 Steve Lukather účastnil na více jak 500 albech!!! Rock, pop, jazz, funk, hard&heavy, soul, blues ... jeho kytara zahrála cokoliv, od agresivního funky staccata, rychlého boogie, přes riffové záseky, až po čistý hladký bluesový tón ... prostě Steve byl a je naprosto univerzálním muzikantem, jenž ale umí i jako host zahrát emotivně věrohodně a s výrazným otiskem své vlastní osobitosti.

Renesanční kytarista

Podstata herního stylu S.L. je bluesová, ohýbá tón, používá vibráto i pentatonickou stupnici, tu ale rád kombinuje s modální, což mu otevírá široké výrazové možnosti. To vše navíc roubuje moderními postupy, neuzavírá se do žádné škatulky. Mezi jeho oblíbené krabičky patří Ridiculously Huge Effects Rack, ve spolupráci s kytarovou firmou Valley Arts uvedl na trh signovaný model MusicMan “Luke“, doporučeně připojený do Rivera Knucklehead amps. Lukather prošel vývojem od prvotního vstřebávání inspirací, přes období kdy se se svými vzory popasovával prostřednictvím vlastních úprav, viz „Behind the Veil“ Jeffa Becka, kdy Steve dané téma nejenom uctivě imituje, ale i transponuje do své kytarové řeči a dokonce dále výrazně rozvíjí nad rámec původního záměru. Steve Lukather své nabyté zkušenosti nakonec vždy přetavil ve vlastní styl a sound.

Tvůrce

Zajímavý je i Lukatherův vývoj coby skladatele. U TOTO se rozjížděl postupně, na prvních čtyřech albech měl dohromady jen šest songů, zlom nastal u sountracku „Dune“ (1984), který byl de facto jeho sólovou prací, přestože vyšel pod hlavičkou kapely. Nárůst byl postupný, ale zřetelný: „Isolation“ (1984) 3 skladby z deseti, „Fanhrenheit“ (1986) 4/10, „The Seventh On“ (1988) 6/11, „Kingdom of Desire“ (1992) 9/13, „Tambu“ (1995) 13/13, „Mindfields“ (1999) 13/14, „Falling in Between“ 11/11. Dá se tedy konstatovat, že TOTO jsou posledních 15 let především Lukatherovou kapelou. Jako perličku přepíšu ještě jeden statistický údaj, ze 151 dosavadních skladeb TOTO jich má na svědomí Steve 87. Zajímavé je, že principiálně nerozlišuje mezi psaním pro sebe a TOTO, sám popisuje, že výsledný tvar vykrystalizuje při společném dotváření námětu, kdy se do hry vloží buď další spoluhráči z TOTO, anebo jeho parťáci na té které desce.

Jak šel život

Všestranný hudebník, kytarista, zpěvák, skladatel, producent a aranžér Steve Lukather se narodil v Los Angeles 21.října 1957. Předtím než mu jeho otec v sedmi letech koupil první akustickou kytaru a elpíčko „Meet the Beatles“, zkoušel mladý Steve mlátit do hrnců a hrát na dětské piánko. Dodnes nejraději komponuje prostřednictvím kláves.

Kytara a Beatles změnili klučíkovi život. Sám přiznává, že zvuk liverpoolských kytar a hlasů mu zcela ovládl hlavu. Když prý poprvé slyšel Harrisonovu tónomalbu v „I Saw her Standing There“ věděl jedno: tohle chci taky umět. Postupně se jeho idoly stali: Jeff Beck, Jimi Hendrix, Eric Clapton, Jimmy Page, Stevie Ray Vaughan, George Harrison. S Beckem a Claptonem si zahrál, s Pageem a Harrisonem pokecal, jen Jimiho a Stevie Raye neměl možnost osobně potkat.

Kytara se stala jeho druhým já. Na střední škole se potkal s o pár let staršími bratry Porcarovými, s nimi absolvoval první vážnější muzikantské krůčky. To, že to myslí s muzikou vážně, dokázal mladý patnáctiletý Lukather když začal brát lekce u zkušeného muzikanta Jimmyho Wyblea, jehož žánrové rozpětí sahalo od klasiky, přes country, až po jazz. Steve se u něj naučil číst noty, hrát podle nich a dokonce komponovat. Získal základy aranžování a orchestrace.

V té době se obzvláště sblížil s Jeffem Porcarem, byli jako bratři. Lukather vzpomíná: "Jeff byl můj učitel a rádce, hodně jsem k němu vzhlížel. Vlastně celá Porcarova rodina mi toho dala spoustu, a to nejenom jako začínajícímu muzikantovi. Jeff byl v té době členem STEELY DAN. To bylo v roce 1972. Vzpomínám si, jak jsme slýchávali tehdejší nahrávky SD ještě předtím, než vyšly“. Steve měl v té době školní skupinu hrající v sestavě: Mike Landau, John Pierce, Steve Porcaro a Carlos Vega.

S. Lukather se hned zamlada otrkával na pódiích, po boku mu střídavě stáli: Boz Scaggs, David Paich, Jeff Porcaro, Bobby Kimball, David Hungate a Steve Porcaro -  v roce 1976 z jedné takové spolupráce vznikl zárodek TOTO. Název byl prý vybrán podle jména hafana z knihy „Wizard Of Oz“, současně to byla parafráze civilního jména Bobbyho Kimballa (Toteaux). Steve byl již v té době stále častěji zván k různým nahrávacím session, a koncem sedmdesátých let patřil k elitním americkým studiovým hráčům.

"TOTO byl Daveova a Jeffova skupina a vize. Já jsem ve svých devatenácti považoval za obrovskou čest stát se součástí tohoto projektu. Nemohl jsem ani uvěřit, že mí kamarádi si vybrali právě mne. Splnil se mi sen! Uvnitř té kapely fungovala zvláštní chemie, doslova splynutí duší, TOTO se stali součástí mne samotného, a aniž bych o to kdy usiloval, jsem dnes já katalyzátorem dění kolem kapely“ - vzpomíná Lukather v roce 2005.

Legenda TOTO

V březnu 1979 TOTO vydali své první první a hned úspěšné (US Nr.9) album „Toto“. Z něj se vyloupl hit „Hold the Line“ (US Nr.5), i další singly „I'll supply the Love“ a „Georgy Porgy“. Lukather se zpočátku příliš kompozičně neprosazoval, jak s úsměvem vzpomíná: „Daveovy nápěvy byly natolik geniální, že nebylo snadné vedle nich obstát“. Proto na debutu neměl ani notu, na druhém experimentálnějším albu „Hydra“ (1980) složil pro titulní skladbu základní riff. Na trojce „Turn Back“ (1981) se už podílel na třech písních. Lukather začal tvořit i pro další interprety, pro TUBES napsal „Talk to Ya Later“ a „She's a Beauty“.

Rok 1982 se stal pro mladé muzikanty přelomovým. Lukather, Paich, Jeff a Steve Porcarovi se zůčastnili nahrávání Jacksonova alba „Thriller“, které je dodnes s 50 miliony prodaných kopií nejúspěšnějším kotoučem v dějinách. Samotní TOTO svou „IV“ dosáhli platiny a Nr.4 v USA i GB. „Rosanna“ a „Africa“ jsou světovými evegreeny. O rok později TOTO obdrželi 6 cen Grammy a Lukather ještě jeden gramofonek navíc, coby spoluautor - Best R&B song: Steve Lukather, Jay Graydon, Bill Champlin (for George Benson) – „Turn your love around“.

Ačkoliv další alba TOTO již nezopakovala úspěch „IV“, Steve Lukather se stal jedním z nejvyhledávanějších světových studiových hráčů. Jak sám přiznává, někdy musel svým hraním doslova leštit hovno :-)  

Sólové výlety

Po japonském turné s Jeffem Beckem, Simonem Phillipsem a Carlosem Santanou(1986, „Lotus Gem“).

Se „Seventh One“ (1988) byl Lukather & spol. navýsost spokojen, přestože vystoupalo jen na 64. místo US Top. K mikrofonu se vrátil Joseph Williams, mezi hosty září Jon Anderson (jemuž byla zdvořilost kapelou oplacena na „In The City of Angels“ v r. 1988) a dechová sekce kapely CHICAGO. Steve napsal šest z jedenácti písní, od romantické balady „Anna“, přes hitovku „Stop Loving You“, po rockovou pecku „Only the Children“ a typickou „Home of the Brave“. Kouzlo “Seventh One“ spočívá v rockovém pnutí mezi údernou rytmikou a nepřeblýskanou kytarou.

V 1989 vydal živě nahrané album „Los Lobotomys“ stejnojmenný Steveův boční projekt, kde se spolu s ním hraním bavila tlupa kámošů: David Garfield, Jeff Porcaro, Vince Colaiuta, Will Lee. Byl to takový muzikantský relax v duchu rozverného jazzrocku, bez nějakého velkého zkoušení, či špekulování, prostě hraní pro radost, vzpomíná Lukather, jehož styl byl tehdy slyšitelně ovlivněn odkazem Jimiho Hendrixe. Ve stejném roce ještě stihne své první sólové album „Lukather“. Přispěli mu na něj mnozí z jeho hudebních přátel: Michael Landau, Danny Kortchmar, Randy Goodrum, Eddie Van Halen, David Paich, Steve Stevens, opět Jeff Porcaro, Richard Marx a další. Výsledek je docela různorodý, ale kupodivu spíše kompozičně, než samotným soundem.

Lukather se záhy objevuje také jako host Richarda Marxe na „Rush Street“ (1991). Jedno z nejkrásnější pomalých baladických sól předvedl v „Does Love not Open Your Eyes“ na albu Kurta Howella (1992), krásná je barokizující „Right Where I Wanted to Be“ z CD „Battle Lines“ (1992) Johna Wettona.

Hlas TOTO

V roce 1991, hned po odchodu čtvrtého zpěváka TOTO Jean-Michela Byrona, vezme tuto úlohu na sebe sám Steve. Spolu s hraním na sólovou kytaru to byl naživo docela zápřah, hlavně ze začátku. Navíc kapela prožívala krizi identity, mezi „Seventh One“ a „Kingdom of Desire“ (1992) uplynulo téměř pět let, kdy se hudební scéna zásadně změnila, rockové publikum si žádalo tvrdší muziku a popaři měli své nové hvězdičky. TOTO dávají všem najevo, že jsou rocková kapela. „Kingdom of Desire“ se podle fanoušků dosti odklonilo od zaběhnutého stylu a soundu, je to svým způsobem kytarové album, je přímočařejší, žádné dechy, ani komplikovanější schémata. Hned úvodní rockárna „Gypsy Train“ předurčuje vyznění celého kusu.

Těsně po dokončení „ Kingdom of Desire“ náhle umírá Steveův bratr a rádce Jeff Porcaro. Osudným se mu stala alergická reakce na jakýsi pesticid, v jejímž důsledku mu selhalo srdce. Pro Lukathera už nikdy nebude nic jako předtím. Stále cítím jeho přítomnost, opakuje v každém interview.

Kapela se rozhodla pokračovat. „Jeff by si to taky určitě přál. I když už nikdy nezkomponujeme novou Afriku, tak prostě nedovolíme, aby plamen TOTO vyhasl“ říká Steve. K trojici Lukather, David Paich a Mike Porcaro se již na turné připojil starý dobrý známý Simon Phillips. Rozporuplná hořkosladká atmosféra je zachycena na „Absolutely live“ (1993).

Čas změny

Nastal čas změny. Skvěle to zachycuje hledačské album „Tambu“ z roku 1995, kdy se v textu „The Turning Point“ objevuje jasné sdělení: "Where do I go from here? How do I find my way? When is it loud and clear, that there's no turning back? No looking back. Where do I go from here? Nobody gets away. It's a new kind of fix, for the poor and the rich. You never know what's coming next...“. Ano, není již cesty zpět ...
 
Lukatherovo muzicírování nabírá šíři, přichází druhé – bez příkras nahrávané - sólové album „Candyman“ (1994), pokračuje i projekt LOS LOBOTOMYS. Třetí sólovka „Luke“ (1997) s týmem ve složení: Gregg Bissonette, Phill Soussan, John Pierce, Jim Cox a David Paich, je považována za překvapivě říznou, až hlučnou. Namísto načančených aranží, pečlivých vyhrávek, zpěvoher zemitý rockový drajv. Čtvrtá  „Santamental“ (2003) s rockovými i jazzovými úpravami klasických i nových vánočních písní je menším úletem, kterého se účastnili spolupachatelé Slash, Steve Vai, Eddie Van Halen a další.

K TOTO se mezitím vrací Kimball a kapela v příštích letech vydává komplexní a po všech stránkách propracované rockově znějící LP „Mindfields“ (1999), zanedlouho živák „Livefields“ (1999) a další studiovku „Through the Looking Glass“ (2002), plus výroční „25th Anniversary Live in Amsterdam“ (2003).

Projekty

Po boku Stevea Lukathera se překvapivě objevil jeho dávný učitel Larry Carlton. Během japonského turné v roce 1998 duo zaznamenává několik vystoupení. V roce 2001 pak tyto záznamy z Blue Note v Osace vycházejí pod názvem „No Substitutions“. 27. 2002 v L.A. se oba stávají s touto deskou vítězi Grammy v kategorii nejlepší instrumentální album. Lukather byl dojat dvojnásob, Larry byl jeho vzorem z mládí a hrát společně na jedněch prknech bylo splněným snem. P.S. V roce 2005 vyšlo dvojici pod názvem „The Paris Concert“ DVD se záznamem z roku 2001.

Steveovo hráčské rozpětí dokumentuje i CD „Inertia“ (2001) Dereka Sheriniana, kde se sešli mj. Simon Phillips, Zakk Wylde, Jerry Goodman a Tom Kennedy. Sám Lukather rád popisuje, jak si tehdy užil to čisté hraní bez efektů, jen s malým delayem zapojeným do Marshalla.

I v letech 2004 a 2005 Lukather přispěl svou účastí spoustě ze starých hudebních přátel. Poctěni byli: Eddie Van Halen, Joe Cocker, Edgar Winter, Les Paul & Friends, INXS. Steve cestoval s TOTO i vlastní novou skupinou EL GRUPO (se Steveem Weingartem, Oskarem Cartayaem a Joeym Herediem), což zachycuje titul „El Grupo Live“ (2005). Jakožto přirozený leader strávil Lukather v roce 2005 spoustu času přípravou nového alba TOTO „Falling in between“ (2006), na něž navazovalo dvouleté světové turné. Davida Paicha nahradil v té době Greg Phillinganes.

V jak skvělé formě současní TOTO jsou dokumentuje čerstvé koncertní DVD (CD) „Falling in between live“.

V těchto dnech se můžeme těšit z nového – po dlouhé době opět rozezpívaného - sólového alba Stevea Lukathera „Ever Changing Times“, na kterém s přestávkami pracoval od září 2006. Podle slov samotného Lukathera nám ukáže různobarevné polohy svého muzicírování, hlavním tématem bude ale Rock, prý chvílemi o dost důraznější, než na co jsme u něj zvyklí. Základem všeho je ale stále a pořád kvalitně napsaná písnička, podotýká. Po vydání je plánováno sólové turné, termíny do konce března 2008 však blokují koncerty TOTO v Mexiku, Austrálii a Japonsku. Nakonec na Steveových stránkách můžeme vedle jeho týdně aktualizovaného blogu najít spoustu informací i ze zákulisí.

Douška

Někteří kritici skupině TOTO - i jejím členům jednotlivě - vytýkají, že svůj obrovský muzikantský potenciál dali do služeb rockového mainstreamu, že záměrně a vypočítavě rezignovali na ambice posunovat rockový vývoj, jít za obzor známého. Podle mne je to chybná úvaha a nedorozumění. Klasický rock byl koncem 70. let jasně definován do nejmenších podrobností. Posuny, které se na poli rocku v posledních desetiletích udály, mají většinou charakter pokusnického vkládání a kombinování různorodých prvků, často docela cizorodých, neorganických, ať již kupříkladu industriálních ruchů, hluků a disharmonií, anebo rapu a dalších podobných příměsí. Takovéto prolamování hranic nebylo ničím pro TOTO ani Lukathera. Jejich muzikantství vycházelo z odlišné filozofie, postavené na tradicích, hráčskému umu a většinových přirozených lidských emočních potřebách. A to není málo. Naopak.

Jaromír Merhaut (Publikováno v magazínu Spark 3/2008)