QUEENSRŸCHE – Operation: Mindcrime - MOHUTNÁ NEREZOVÁ ZEĎ 25 LET POTÉ

V roce 1988 vyšla spousta skvělých fošen, namátkově: So Far, So Good… So What!, Blow Up Your Video, Thundersteel, Wings Of Heaven, Kingdom Come, Them, OU 812, Long Cold Winter, …And Justice For All, Keeper Of The Seven Keys Part II, State Of Euphoria, New Jersey, House Of Lords...
Operation: Mindcrime byla ale jen jedna. Přelomové, ba přímo (sub)žánrově iniciační dílo, ať mi někdo nevěřící ukáže jiné, starší, podobné. Tehdy v osmaosmdesátém se v Rock Hardu i jinde psalo, že Queensrÿche jsou Pink Floyd metalu a Operation: Mindcrime je nerezová Zeď.
 
ZROD
Queensrÿche svůj grál hledali několik let, až si jej nakonec stvořili k obrazu svému. Začínali počátkem osmdesátých let jako hard&heavy kapela napodobující kdekoho, v jejich případě s trochou nadsázky: Hard Rainbow a Heavy Iron Maiden. Průlom nastal až angažováním nového manažerského dua Peter Mensch & Cliff Burnstein, se zkušenostmi s Def Leppard, Metallica, Tesla, Dokken.
Ambiciózní album se nerodilo lehce. Zvolené téma nepřipouštělo improvizaci, vše bylo promyšlené a naplánované do posledního detailu. Kapela si byla vědoma, že pracuje na zcela odlišném materiálu, než jaký od ní fanoušci po průrazné Rage For Order očekávají. Zároveň ale mládenci chtěli zůstat vedle vší orchestrace a pompy i řízní, agresivní, potemnělí. Výsledkem je oslňující celistvá kolekce rozmanitých písniček i spojek.
Queensrÿche začali na desce pracovat od prosince 1986, ještě v průběhu turné k Rage For Order. Osm měsíců trvalo, než se z jednotlivých riffů, útržků melodií a syžetu zrodil prvotní tvar alba s dvaceti písněmi. Z nich se na LP dostalo patnáct nejsilnějších.
 
TÉMA
Už si vzpomínám
Pamatuji si, jak to začalo
Nevzpomínám si však na včerejšek
Pamatuji si, co mi řekli…
 
Metaforický „politicko kriminální thriller“ o Nikkym – jeho náhlém prozření že je nejspíš někdo úplně jiný: nájemný vrah a narkoman řízený tajemným a zlovolným Dr. X – záměrně ponechává prostor pro vlastní výklad. Tate není konkrétní, zlo ani dobro neroubuje na dobové politické, náboženské ani sociální reálie. Operation: Mindcrime tím získává nadčasovost, jež je výsadou zásadních uměleckých děl.
Osobně nejsem příznivcem jakýchkoliv konspiračních teorií, vnímám je jako současný folklór, který mě pobaví nebo naštve, to je tak ale asi všechno. Problémy světa mají své netajuplné příčiny. Nicméně, neupírám senzitivním umělcům právo vnímat a popsat svět po svém. Vnímám výsledek jejich snažení jako umělecké dílo, a buď mne osloví, nebo ne. Operation: Mindcrime nikoho k ničemu nenutí, snad jen k zamyšlení.
Mimochodem, ztráta paměti, potažmo identity, spouštěcí impuls v podobě klíčového slova, a další psychonástroje jsou oblíbenými prvky špionážních románů i filmů. Geoff Tate se mohl inspirovat třebas filmem Telefon (1977) s Charlesem Bronsonem v hlavní roli.
Podle vlastních slov Geoff našel mnoho podnětů i v příbězích bezdomovců, s nimiž strávil spoustu času.
Kupříkladu Spreading The Disease prý není o AIDS, jak se mnozí domnívají, nemoc je analogií pro manipulace a mocenské hry. Geoff uvádí jako příklad tehdejší kampaň „Řekni ne drogám“, v jejímž pozadí byla ale především snaha získat politické body, potažmo kontrakty, v konečném důsledku peníze a moc. Každá skladba alba představuje jiný úhel pohledu na příběh.
Geoff Tate používá výstižné spojení „fonetický obraz“. Opravdu, Operation: Mindcrime je veskrze imaginativní album.
A kdože zavraždil Mary? Dovíte se v pokračování Operation: Mindcrime II…
 
GEOFF TATE 1987
V rozhovoru pořízeného v den dokončení míchání alba v holandském Hilvesumu, koncem roku 1987, Geoff Tate mimo jiné uvedl: 
„Je to koncepční album od začátku až do konce, s velmi vážným příběhem, do kterého jsou vkomponovány prvky špionáže, násilí, manipulace, anarchie, terorismu a dalších podobných věci, které se dnes dějí.“
„Operation: Mindcrime má podobně jako RageFor Order spoustu zvukových high-tech ozdob, podstata nových písní je ale velmi kytarová, ba až street rocková. Svým způsobem se vracíme do dnů, kdy jsme nahrávali první EP. High-tech pocit možná dodává nahrávce fakt, že vše bylo nahráno a smícháno digitálně, takže jsme dosáhli pevného, čistého hi-fi zvuku, současně ale velmi agresivního.“
„Nikki, (hlavní postava příběhu) není typem člověka, který chrlí filozofické myšlenky o životě...  je to dítě ulice, což se samozřejmě odráží i v textech.“

CO NA TO HUDEBNÍ PUBLICISTIKA?
Album provázely od samého počátku nadšené reakce, Oliver Klemm píše v květnovém čísle Metal Hammeru (5/1988, strany 9-10) o ohromující dokonalosti. Písně byly podle něj napsány i zahrány tak, jako kdyby měli mládenci v rukou návody od Hendrixe, Page, Blackmorea, Moona. A Geoff Tate je podle něj Plant, Dio a Bruce Dickinson – jak si zamane. Produkce Petera Collinse podle Olivera dodala Operation: Mindcrime lesk rushovské novinky Hold Your Fire.
 
Sám jsem zvědav, jak na mne LP dnes zapůsobí. Spojené „nemocniční“ a kytarové intro navodí tajemno a nasadí laťku. Kytarově úsečná, Geoffovými oblouky zastřešená Revolution Calling dává jasně na vědomí, že Operation: Mindcrime nebude procházka růžovým sadem, ale poctivou kovotepeckou dílnou, která si poradí s traverzami i zdobnými okvětními lísty. Pozorné zkušené ucho odhalí, kde všude Queensrÿche nasávali inspiraci. Titulní skladbu podezdívá pozdně sabbatovský riff, a i klokotavé vrstvené kytarové vyhrávky bych si uměl představit na Heaven & Hell. Vliv NWOBHM, potažmo Iron Maiden, prosakuje na vícero místech, zejména rychlejších kouscích jako Spreading The Disease či The Needle Lies. Je znát, že stěžejním autorem hudby je kytarista Chris DeGarmo. Umí sázet klasické hardrockové riffy i škrábnout do krve. No, a když se rozněžní a rozmáchne, máte před sebou výstavní, pateticky klenutou i kráčející baladu The Mission. Vrcholem Operation: Mindcrime je svita věnovaná tragické postavě celého příběhu: sestře Mary, jež si prošla těžkým jhem lehké děvy a završila svůj osud tragickou smrtí. Její role se s grácií i pokorou zhostila Pamela Moore. Místy až operní árie, opakovaně zraňovaná řezavými thrash kytarami je středobodem alba, ve finále mám pocit, že se v Suite Sister Mary potkal Stargazer s Kashmirem. Pár dalších skladeb je trochu ve stínu Mary, přeci jenom chvíli trvá, než se znovu rozdýcháte. Závěr desky se ale opět vzpíná k nebesům.
Operation: Mindcrime můžete sice brát i jako sled chytlavých písniček, doporučuju ale nechat na sebe album působit coby celistvé obrazotvorné dílo, u kterého stačí zavřít oči, a začne se vám v mysli odvíjet váš vlastní jedinečný film. A pokaždé klidně jiný, záleží jen na vaší fantazii a empatii.
Většina metalu 80. let se mi oposlouchala a pocitově vzdálila. Operation: Mindcrime ovšem neustoupilo ze svých pozic ani o píď. Je to kovový maják osmdesátek, Chrysler mezi šedými věžáky.
 
NÁSLEDNÍCI
Během následujících let se vyrojila celá řada podobně laděných pokusů, namátkově: Fates Warning – No Exit (1988),  Crimson Glory – Transcendence (1988), Lizzy Borden – Master Of Disguise (1989), Heir Apparent – One Small Voice (1989), W.A.S.P. – Crimson Idol (1992)…
O to smutnější je fakt, že takováto po všech stránkách velkolepá a výrobně velmi drahá díla nemají ani nebudou mít šanci vzniknout. Doby, kdy bylo možno najmout symfonické těleso se slovutným dirigentem, nahrávat a vkomponovávat reálné zvuky, sezvat hosty a pracovat s nimi v jednom studiu do úmoru, cizelovat nápady bez ohledu na čas… jsou definitivně pryč. Dnes se ve vydavatelských studiích pod dohledem úzkého okruhu stále stejných lidí hraje na instalované aparáty a sampluje o dušu. Výsledkem je firemní stejnosound (viz Inside Out, Frontiers) a odér levného zboží. Hosté dotáčejí své party na dálku, jsou případy, kdy se kapela jako celek ani nepotká. Z producentů se stávají produktivisté.
O to více si Operation: Mindcrime považujme.
 
VZPOMÍNKA BURZIÁNA
Jaro 1988 bylo i na černých, šedých i růžových burzách ve znamení policejních zásahů, perestrojky a technického pokroku. Sortiment zboží se rozrůstal geometrickou řadou, kdeže byly ty časy, kdy se handlovalo s vinyly a knížkami… Vládu převzaly kecky, trika, voňavky, a LP musely čelit CD.
Coby předplatitel německého Metal Hammeru se ke mně pravidelně dostávaly čerstvé informace k vydávaným albům. Operation: Mindcrime jsem měl v merku hned po dvoustránkovém interview s Geoffem a Chrisem. Očekávání se naplnilo vrchovatě, žádné jiné LP/CD jsem toho roku nenahrál na kazety tolikrát…
Co si z diskusí s kamarády vzpomínám, tak jsme se nejčastěji shodli na tom, že Operation: Mindcrime je jakousi metalovou obdobou The Wall, a že Geoff Tate pěje jak Ronnie James Dio. Zrodil se nový termín pro seznamové popisky stylu té které kapely: epic metalJ Zabíral…
 
POLEMIKY NA INTERNETU
Operation: Mindcrime je jednou z desek, o kterých se i po čtvrtstoletí živě diskutuje. Pamětníci většinou na ni nedají dopustit, protože ta deska je prostě skvělá, a navíc si uvědomují souvislosti i význam alba. Generačně mladší vyznavači progmetalu často poukazují po poslechu alba na to, že je tam spousta věcí, co už znají odjinud, a že to je tedy kopie. Když se jich zeptám čeho, tak jmenují kapely, které od Queensrÿche cucaly…
 
Zkopíruji sem pro ilustraci část debaty „mladší vs starší“ ze serveru progboard.com (z března 2013)
„Tolik opěvované album a na mě vůbec nezapůsobilo. Šanci jsem mu dával v průběhu let několikrát a koupil jsem si i CD, ale ne. Stále tam neslyším něco extra, z čeho bych si sednul na zadek. Jako nepochopte mě špatně, neříkám, že to třeba není dobrá deska a nezaslouží si uznání, ale z osmdesátých let mě jiné metalové počiny zaujaly mnohem víc. Hrají tam dobří muzikanti, zpěv mě sice moc nenadchnul, ale také dobrý, nicméně hudebně se mi to nezdá ani moc originální. Mnozí šťouralové kritizují nové desky kvůli zanedbatelným drobnostem a hned mluví o kopírování a vykrádání. Já si často takových věcí nevšímám a je mi to mnohdy jedno, ale tady jsem i já měl několikrát pocit, že jsem to někde slyšel. Kromě toho nerozumím tomu, proč vůbec někdo tohle srovnává se Scenes From A Memory od Dream Theater, podle mě toho nemají moc společného, snad jen že jde o koncepční metalové desky. Ale možná to je povinná póza odpůrců popularity DT ;-). U mě tedy Scenes jasně vede a toto, podle mě, zdaleka nedosahuje jeho kvalit po jakékoliv stránce.“ (Pegas)
vs
„Pegas: Možná bys to musel slyšet v roce 1988 – tehdy to byla pecka, která moc obdoby neměla…
(Tví oblíbení Dream Theatre v té době teprve „vypilovávali svůj styl”, který mj. inspiraci Queensrÿche nezapře; ještě pro upřesnění – Dream Theatre vznikli v roce 1985 a první nahrávka jim vyšla až v 89. roce, Queensrÿche začali působit už v roce 1981, v 82. měli venku první nahrávku a než vyšel debut DT, měli na svém kontě krom debutního EP ještě 3 velmi kvalitní LP, včetně Tebou zmiňovaného).“ (Cossack)
&
„Operation:Mindcrime je jednoducho BOMBA!Jednoznačne zlatý fond progresívneho metalu.Vždy keď to počúvam,tak mi stoja v pozore všetky chlpy.Ten príbeh je emocionálne silný a strhujúci, a všetky tie postavy-Doktor X,sister Mary...a vynikajúci Geoff Tate...“ (Brano)
 
P.S.
Jak známo, Geoff Tate byl před rokem z Queensrÿche vyobcován, za mikrofonem jej nahradil Todd La Torre z Crimson Glory. Tate podal žalobu, a až do rozhodnutí soudu, očekávaného koncem roku, může i on používat název Queensrÿche.
Wiltonovci připravují na červen nové album. Geoff Tate se svými QUEENSRŸCHE v těchto dnech vydává album Frequency Unknown a zahajuje výroční Operation: Mindcrime Tour. Deklarovaná sestava kapely: baskytarista Rudy Sarzo (Ozzy Osbourne/Quiet Riot/Whitesnake/Dio), kytarista Robert Sarzo (Hurricane), bicmen Simon Wright (AC/DC/Dio), kytarista Kelly Gray (Queensrÿche/Myth) a klávesák Randy Gane (MytH).
 
Jaromír Merhaut pro Spark 2013

Queensrÿche
Operation: Mindcrime
 
01. I Remember Now (DeGarmo, Tate, Wilton) 1:17
02. Anarchy-X (DeGarmo) 1:27
03. Revolution Calling (Tate, Wilton) 4:42
04. Operation: Mindcrime (DeGarmo, Tate, Wilton) 4:43
05. Speak (Tate, Wilton) 3:42
06. Spreading The Disease (Tate, Wilton) 4:07
07. The Mission (DeGarmo) 5:45
08. Suite Sister Mary (DeGarmo, Tate) 10:41
09. The Needle Lies (Tate, Wilton) 3:08
10. Electric Requiem (Rockenfield, Tate) 1:22
11. Breaking The Silence (DeGarmo, Tate) 4:34
12. I Don’t Believe In Love (DeGarmo, Tate) 4:23
13. Waiting For 22 (DeGarmo) 1:05
14. My Empty Room (Tate, Wilton) 1:25
15. Eyes Of A Stranger (DeGarmo, Tate) 6:39
 
Geoff Tate – zpěv, klávesy, píšťaly
Chris DeGarmo – kytary
Michael Wilton – kytary
Eddie Jackson – baskytara
Scott Rockenfield – bicí
 
Hosté, role:
Pamela Moore – sestra Mary
Anthony Valentine – Dr. X
Debbie Wheeler – zdravotní sestra
Mike Snyder – Anchorman
Scott Mateer – otec William
The Moronic Monks of Morin Heights – pěvecký sbor
 
Realizace:
Nahráno v Kajem/Victory studiích, Gladwyne, Pensylvánie, USA a studiu Morin Heights, Quebec, Kanada
Vydáno u EMI Manhattan Records 3. května 1988 (LP: E1-48640 / CD: CDP-548640)
Peter Collins – produkce
Michael Kamen - orchestrální aranže, dirigent sboru a orchestru
James Barton – zvuk, mix ve Wisseloord Studios, Hilversum, Nizozemsko
Paul Northfield – zvuk
Ronald Prent – mix
Bob Ludwig – mastering
 
Reedice:
2003 – CD remaster (Capitol Records 72435-81068-2-4)
2006 – CD/DVD box (Capitol Records/EMI 360 3922)