GARY MOORE A JEHO BRATŘI Z MOKRÉ ČTVRTI

„Je mnohem těžší hrát pomalu než rychle“ 

Gary Moore

 

S prvními tóny „Sandie’s Grone“ z debutového alba irských SKID ROW mě obklopí nezaměnitelná aura hudby přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Nepřehulákaný sound, skladby s vlastním ksichtem, umělecká svobodomyslnost, všudypřítomný bluesový fundament. Kytara Garyho Moora evokuje Petera Greena každým zavazbením i brnknutím. Znovu jsem si uvědomil, jak mocně byli oba propojeni. Kdo by to byl řekl, že zdevastovaný učitel přežije svého žáka… a kdepak se asi toulá Greenův Gibson Les Paul ’59… že by odlétl s Albatrosy za Garym do nebeských skal?

GARY MOORE POPRVÉ

Robert William Gary Moore se narodil 4. dubna 1952 v Belfastu v Severním Irsku v rodině místního koncertního promotéra. V šesti letech už měl za sebou premiéru na prknech, když jej otec při jedné akci postavil na židli a nechal zazpívat jakousi lidovku, v deseti dostal první akustiku kytaru, obřího germánského Framuse s nebetyčně tvrdými strunami, a jako návdavek i pár lekcí od původního majitele, místního muzikanta. Námaha spojená s prvními krůčky na tvrdých strunách položila základy jeho stylu, míní sám Gary. V jedenácti vystupoval jako Little Gary, o něco později zažil iniciační poslech Mayallovy verze „All Your Love“ – skladby Willieho Dixona a Otise Rushe – s Ericem Claptonem u kytary. Vše bylo jinak: „’Bože, co to je?!’ Nikdy jsem neslyšel tak silný kytarový zvuk, znal jsem jen thin & dinky.“ – vzpomínal Gary v jednom z rozhovorů. Místním vzorem se mu stal Mick Cox, kytarista ALLEYCATS, na něž Gary chodil do Maritime Clubu.

Do svého příchodu do SKID ROW v šestnácti, hrál mladičký Moore s několikerými, převážně studentskými, skupinami. V jedné z encyklopedií jsem našel tato jména: THE BEAT BOYS (1965), DAVE AND THE DIAMONDS (1966), kdy už měl Fendera Telecastera, jehož otec splácel několik let, než jej sám Gary vyplatil, THE SUBSTITUTES (1966), PLATFORM THREE (1966/67) a THE METHOD (1967/1968). Po žádné z nich nezůstala nahrávka.

SKID ROW POPRVÉ

Skupinu založil v říjnu 1967 bývalý fotbalista a nyní baskytarista a majitel klubu Ghetto, Brendan Ian „Brush“ Shiels (ex UP TOWN BAND, ročník 1946, rodák z Dublinu). Ke své přezdívce Štětec prý přišel kvůli svým dlouhým vlasům a fousům – pachatelem byl Barry Blackmore, cestovní manažer UP TOWN BAND. Původní název nové Shielsovy kapely měl být YOUR FATHER'S MOUSTACHE. Nakonec zvítězilo úderné pojmenování SKID ROW (MOKRÁ ČTVRŤ).

Do party přizval o rok mladšího bicmena Noela „Nollaiga“ Bridgemana, plus kytaristu Bernarda „Bernie“ Cheeverse, a nakonec zpěváka Philla Lynotta. Za pár měsíců přicházejí Gary Moore a Robbie Brennan (bicí), občas se se svou flétnou přidává Johnny Moyniham. Jediný dochovaný singl – jemná akustická zpívánka „New Places Old Faces / Misdemeanour Dream Felicity“ (áčko je ke slyšení na youtube, b-strana se v nové verzi a pod názvem Felicity ocitla na prvním elpé) – bohužel nezachycuje rockový potenciál sestavy. Až v roce 2006 se našly demo záznamy SKID ROW se zpěvem Phila. V této sestavě ještě SKID ROW vystupují v irské televizi (RTE) se svou verzí beatlesovské „Strawberry Fields Forever“.  Moore vzpomínal na toto období jako na nekonečný mejdan.

Po odchodu Lynotta (založil ORPHANAGE, předchůdce THIN LIZZY) účinkují SKID ROW (Moore – Shiels – /vrátivší se/ Bridgeman) po boku THE TROGGS v tv show Like Now. Obě popíkové skladby („Saturday Morning Man“ a „Mervin Aldrige“), plus další z pozdějších tv vystoupení, jsou součástí několika bootlegů, stačí se zeptat strýčka Googla. Kapela na několika nahrávkách doprovázela duo THE JACOBITES a je za rok 1969 vyhlášena v anketě „Heraldites Club Pop Poll“ nejlepší irskou skupinou. Fámy o odchodu Garyho vyvolalo jeho hostování na nahrávkách GRANNY’S INTENTIONS, informaci zveřejnil Pat Eagan v časopisu Spotlight v říjnu 1969. Vše nakonec bylo jinak, SKID ROW pokračují a mají na trhu druhý singl: „Saturday Morning Man / Mervyn Aldridge“. V lednu 1970 dojde zásadnímu setkání, kdy se Gary ocitá na jednom pódiu Národního stadionu v Dublinu s Peterem Greenem a jeho FLEETWOOD MAC, jimž SKID ROW předskakovali. Green po zhlédnutí jeho hry okamžitě pozval mladého kytaristu do hotelu na jam session, a později dopomohl prostřednictvím svého manažera SKID ROW ke kontraktu s CBS. Gary Moore vzpomíná: „Byl jsem napoprvé vyděšený, rychle jsme se ale s Peterem spřátelili. On pro mne byl největším britským bluesmanem všech dob.“ Po krátkém intermezzu, kdy Gary nahrává s GRANNY’S INTENTIONS a DR. STRANGELY STRANGE se konečně na řadu dostává vlastní nahrávka SKID ROW. Nejdříve v dubnu 1970 vychází třetí SP „Sandie’s Gone (Part 1) / Sandie’s Gone (Part 2)“, v říjnu pak LP Skid, které se dostává na # 30 UK Charts. SKID ROW se v domovině nevyhnuli neustálému srovnávání s krajanskými TASTE Roryho Gallaghera.

Když si pustím Then Play On FLEETWOOD MAC a Skid SKID ROW, ocitnu se uprostřed skvělého ostrovního blues, jež je mi svou rockovou nadstavbou a melodikou bližší než zemité zámořské originály. Původně měl být Peter Green jakýmsi supervizorem alba, na základě jeho připomínek se měly nahrávky dolaďovat. Protože se ale ve studiu nakonec neobjevil, byly zaznamenány další verze, ze kterých Clifford Davis smíchal výslednou podobu. Původní verze vyšly částečně v roce 1983, kdy některé skladby CBS použila pro reedici debutu, a kompletně až v roce 1987. Mnohými jsou tyto nahrávky považovány za to nejlepší, co SKID ROW nahráli, už jen proto, že právě takhle svou hudbu vnímali samotní muzikanti.

„Sandies Gone“ svou uriášovskou zpěvohrou v pozadí okamžitě dýchne nostalgickou náladou doby, kdy každé album bylo oslavou čistého muzikantství. Ambiciózní „The Man Who Never Was“ je prostě smetánková. Mládenci se prsí a předvádějí jak staří matadoři Clapton, Bruce, Baker. Hravá „Heading Home Again“ evokuje Greenovy FLEETWOOD MAC téměř dokonale. Na první poslech barová juchajda, na pořádný pak bluesovka, co čerpá inspiraci přímo z černozemě. Erbovním opusem je „Felicity“, desetiminutová kláda, do které je vytesáno všechno, v čem raní SKID ROW vynikali: bluesovým feelingem počínaje, přes hráčské výšivky a ornamenty, a první záchvěvy parního válce konče. Garyho greenovsky plačtivě zpěvný tón zdobí „Unco-op Showband Blues“, pestrost projevu SKID ROW demonstruje na ploše čtyř minut „Morning Star Avenue“. „O I’ll Tell Your Later“ i „Virgo’s Daughter“ jsou další skvělé creamovky, znovu si uvědomím, že jediné, co na albu trochu drhne je zpěv Garyho i Brushe. Závěrečná „New Faces Old Places“ už jen podtrhne uvolněnou pohodu celého LP. Jen doplním, že své dojmy píšu „online“ při poslechu zmíněných původních nahrávek.

1. června 1970 nahrávají SKID ROW svůj čtyřskladbový set v rámci série BBC In Conncert: „For Those Who Do“, „Mad Dog Woman“, „An Awful Lot Of Woman“ a „Felicity“. Brush Shiels zpívá na první a třetí skladbě, Gary na zbývajících. Záznam se vysílal 17.6.1970.

SKID ROW PODRUHÉ

V létě 1970 vyrážejí SKID ROW spolu s CANNED HEAD na evropské turné, plus následně americké (ALLMAN BROTHERS BAND, MOUNTAIN, ZAPPA, STOOGES). Na vystoupení v The Whisky A Go Go v Los Angeles (údajně 5. srpna 1970, což ale koliduje s rozpisem koncertů v Gary Moore Bible, ten napovídá, že k setkání došlo spíše o rok později) se ke SKID ROW přidává John Bonham (bootleg Whole Lotta Love). V září vystupují na playback v televizním Beat Clubu. V čtenářské anketě irského hudebního magazínu Spotlight obsazují vrcholné pozice hned ve dvou kategoriích: Favourite Irish Group & Non Resident Irish Group.

V lednu 1971 se po roce opět potkávají v Dublinu s Greenovými FLEETWOOD MAC, a stíhají nahrát pokračování v BBC sérii In Concert i další Beat Club (18.3.1971). Kapela je plná dojmů z Ameriky, tvůrčí přetlak výrazně urychlí harmonogram prací na dalším elpé, opět produkovaném Cliffordem Davisem. U mixpultu stál Martin Birch, kterého najdeme podepsaného pod alby DEEP PURPLE, RAINBOW, WHITESNAKE, BLACK SABBATH, IRON MAIDEN as desítek dalších.

„Night Of The Warm Witch“ – devítiminutový otevírák 34 Hours (tolik hodin prý trvalo nahrávání) zní jako URIAH HEEP na Salisbury, včetně líbezných vokálů a najazzlých pasáží. Jinak je to většinou blues & hardrock jako poleno (říznutý chvílemi Donovanem, viz pasáž v „Mar“). „Go, I’m Never Gonna Let You (Part 1 + 2)“ je kopií CREAM, „Lonesome Still“ nás přenese až někam do Nashvillu v Tennessee. V závěrečné „The Love Story“ se SKID ROW předvádějí jako YES před příchodem Howea. Vůbec, brusič Brush Shiels hrál na basu jako na sólový nástroj, připomíná mi tím Chrise Squirea i Garyho Thaina. Sám Shiels nazval hudební postupy SKID ROW jako „řízenou svobodu“.

Když si promítnu stylový a výrazový posun mezi šedesátkově psychedelicky rozevlátým debutem a druhým hutným progresivním albem do další kariéry Garyho Moora, vychází mi, že SKID ROW stáli těsně před průlomem do hardrockové a jazzrockové extraligy. Podle mne jim chyběl pouze hlasově velký zpěvák. Každého logicky napadne: A co Phil Lynott? Jedním z důvodů, proč Phil nezůstal frontmanem SKID ROW a nestal se tváří kapely, byla prý i barva jeho pleti. Na tmavého zpěváka v čele hardrockové kapely ještě nedozrála doba. Osobně si ale myslím, že creamovsko-hendrixovské trio nejvíce vyhovovalo vysokým ambicím Garyho i Brushe.

V létě 1971 SKID ROW vystupují v USA před GRATEFUL DEAD a SAVOY BROWN.  Na podzim 1971 nahrává skupina třetí album, v prosinci však končí Gary Moore, nahrazuje jej Eric Bell (později THIN LIZZY) a nakonec Paul Chapman (THE UNIVERSE), který přetáčí všechny Garyho party. Album ani tak nevyjde, původní záznamy byly zveřejněny až v roce 1990 pod názvem Gary Moore / Brush Shiels / Noel Bridgeman), Chapman v červenci 1972 odchází (později mj. UFO, LONE STAR). Shiels SKID ROW v srpnu načas rozpouští a zakládá trio BRUSH (původně STUD ROW), kde bubnuje John Wilson (THEM, TASTE, STUD) a na kytaru hraje Adrian Fisher (SPARKS). 1. září nová skupina debutuje v Marquee. Mezitím se Noel Bridgeman připojuje ke GENTRY, a v rozhovoru pro Spotlight uvádí, že za rozpadem SKID ROW byly peníze, výplaty honorářů se vinou Davise neúnosně zdržovaly, doslova prý nebylo za co jíst a bydlet.

Závěrečné dějství SKID ROW/BRUSH začalo v roce 1973, kdy Shielse a Wilsona doplnili: zpěvák Eamonn Gibney (ALYCE) a kytarista Ed Dean, a po čase i klávesák Kevin McAlea (GENTRY). Podle tiskových vyhlášení Shielse z podzimu 1973 se měla jeho nová skupina orientovat na americký trh, protože klasickou rockovou scénu v Anglii prorocky považoval za mrtvou. Kapela vydává singl, Wilsona střídá Paddy Freeney, nicméně vše spěje počátkem roku 1974 ke konci, přestože nastává několikaměsíční nepřehledné víření různých sestav kolem Shielse. 12. prosince 1974 dokonce přináší Spotlight zprávu o plánovaném znovuzrození sestavy Shiels – Moore – Bridgeman! Gary Moore ji označil za fámu, a tím nastal definitivní konec SKID ROW

 

V průběhu pár let sice dochází k příležitostným koncertním setkáním, dokonce vznikají pod různými jmény ojedinělé nahrávky, vždy jde ale de facto o aktivity Shielse, obklopeného najmutými muzikanty anebo kamarády. V roce 2009 Shiels vydává pod hlavičkou SKID ROW (REVISITED) album Mad Dog Woman.

Noel Bridgeman je dodnes vyhledávaným session bubeníkem. Osudy Bernarda Cheeverse a Robbieho Brennana se mi nepodařilo dohledat. Gary Moore a Phil Lynott spolu hrají v nebeském ALL STAR BANDU.

–

Většina Sparkařů zná americké SKID ROW, startující kariéru v osmdesátých letech. Kolem práv na název SKID ROW je dodnes trochu nejasno. Sebastian Bach údajně zaplatil Garymu Mooreovi za práva užívat název SKID ROW 35000 USD, Shiels tvrdí, že jej sice Gary informoval o možnosti jednání ve věci, k žádné dohodě prý ale nedošlo.  Jak to bylo doopravdy, těžko říct.

GARY MOORE: PAN KYTARISTA

Gary Moore coby kytarista oslovil několik generací a typů posluchačů. Úznávají jej bluesmani, patří ke kytarovým hrdinům fanoušků hard & heavy, jeho tklivě zpěvavá sóla mají úspěch i u dívek a žen v domácnostiJ

Uměl skvěle zahrát rychle i pomalu, jeho držený tón vstoupil do dějin. Nemá rád nadvládu techniky nad prožitkem, ani zbytečné sólování. Odborníky je většinou považován za pokračovatele bluesrockockového odkazu CREAM, potažmo Erica Claptona, další jmenují TASTE Roryho Gallaghera a FLEETWOOD MAC Petera Greena.

Naživo jsem Garyho Moora zažil na památném Lovely Days v roce 2006, a jakkoliv se mi jeho pozdní bluesová sóla zdála často až moc dokonalá, nablýskaná a příliš vstřícná k masám, byl to vrcholný hudební zážitek i zábava, stačí si vzpomenout na ty jeho tlačené ksichtyJ

Přiznám se, že víc mi sedí mlady Gary Moore, co se teprve rozkoukával a snažil hrát greenovsky i claptonovsky, jak to jen šlo… Možná je to i tím, že o tohoto Garyho se nemusím dělit s přelétavými davy.

Ani Garymu se nevyhnulo podlehnutí požadavkům doby. To když nahrál alba Dark Days In Paradise a A Different Beat, která jej měla představit coby duchem mladistvého rockového vizionáře. Stalo se to, co i ostaním staromladým experimentátorům (Claptonovi, Beckovi): nové fanoušky nezískal, věrné nasral…

Zadřel se mi pod kůži jako málokterý jiný šestistrunák.

Jaromír Merhaut pro Spark 2013

P.S.

Základní albová diskografie:

Skid (CBS 63965, 1970)

34 Hours (CBS 64411, 1971)

Gary Moore/Brush Shiels/Noel Bridgeman (Castle ESSLP 025, 1990 = de facto o 3. LP z 1971)

Alive And Kicking (Release RRL 8001, 1976 )

Skid Row (také jako Dublin Gas And Cooker Company) (CBS 450623 1, 1987 = skvělé první verze nahrávek debutu)

Mimoto existuje vícero oficiálních i pirátských kompilací studiových, rozhlasových i live nahrávek se SKID ROW s Gary Moorem v sestavě.

 

Literatura:

The GM Bible (ke stažení jako pdf, stačí zadat strýčkovi: gary moore bible pdf – a můžete bádat) zachycuje Garyho odkaz do nejmenších detailů od roku 1969 do 1994. Na čtyřech stech stranách najdete výčet desítek seskupení, v nichž působil, stovky nahrávacích session včetně zasvěcených konetů, výčet hitparádových úspěchů, index skladeb, seznam koncertů i rejstřík muzikantů, se kterými měl co do činění. A na závěr podrobná diskografie, včetně reedic.

33+333 světových kytaristů (Vítězslav Štefl) především zkoumá Garyho kytarovou hru, detailně ale na patnácti stranách popisuje i jeho životní muzikantkou pouť.

Tapestry Of Delights (Vernon Joynson) & The Great Rock Discography (M.C. Strong) – jen pro doplnění některých údajů.

 

WWW:

www.irish-showbands.com – server o irském popu, rocku, folku, výtečné heslo o SKID ROW

www.myspace.com/brushshiels – aktuální stránečka Brushe Shielse