JOURNEY 1983: NA CESTĚ ZA HRANICE NEKONEČNA

Pompézní forma rocku pro dospělé měla svou hlavní základnu v USA. Byla svým způsobem odpovědí na anglický art rock a rovněž hájemstvím všech classic rockerů zaskočených pichlavým punkem. Journey vzešli ze stejné líhně jako Boston, Kansas, Styx. Na rozdíl od jmenovaných však dokázali svou kariéru gradovat až do poloviny 80. let. Jejich tři tehdejší alba – Escape, Frontiers a Raised On Radio jsou považována za „svatou trojici“ 80’s AOR. Co se týče komerčního dopadu, mohli se jim z pomp rocku tehdy postavit jen: Bon Jovi se Slippery When Wet a New Jersey, REO Speedvagon Hi Infidelity, čtyřka Foreigner, Asia a Asia, plus Boston s Third Stage.

 

ANGLICKÉ STOPY

Styl a sound klasických Journey se Stevem Perrym mají zajímavou přímou vazbu na Anglii. Producentem zlomového čtvrtého alba Infinity (1978) byl Roy Thomas Baker, stojící za úspěchem Queen. Journey, ocitnuvším se s vydavatelskou kudlou pod krkem na rozcestí, naordinoval – namísto původní ex-santanovské jazzrockové progrese a instrumentálního předvádění se – vrstvené vokály a bohaté harmonie, což se již napořád stalo první ochrannou známkou kapely. Druhou pak nosově zabarvený kontratenor novice u mikrofonu, Stevea Perryho. A třetí, dá-li se to tak říci, ikonické přebaly týmu kolem Jima Welcha. „Co nám Roy dal, byla příležitost vyzkoušet různé zvukové textury, nápady a směr," připomíná Perry.

Journey byli mimo jiné i předobrazem anglického hvězdného projektu Asia. Geoff Downes je jen průměrný klávesák, ale zároveň muzikant s mimořádně vyvinutým komerčním čichem. A se svou „asijskou“ variací na fanfárový rock, na který ukecal elitní muzikanty, tehdy uspěl za Atlantikem dokonale. Asia zněla americky a pompézně jak to jen šlo. I díky Journey.

 

JEDEN Z MILIONU

Tak označil v roce 2007 Perryho hlas Brian May, cituji: „...a truly luminous singer, in my opinion - one in a milion“, což využil Ross Muir pro název své knihy, One In A Million, pojednávající detailně muzikologicky o Steveově hlasu. Bon Jovi jej jmenoval coby svou největší inspiraci a Jonathan Cain, klávesák a hlavní autor velkolepých skladeb Journey, přiznal, že zpočátku považoval vokál za studiově „vyrobený“.

U Frontiers si Ross Muir ve své publikaci všímá toho, jak Steve Perry promyšleně proměnil svůj projev, kdy zejména zapracoval na spodních rejstřících, aby mohl plastičtěji vyjadřovat nálady jednotlivých písní, které se na jmenovaném albu mírně posunuly k náročnějším formám. Jako vzorovou práci s hlasem Muir detailně rozebírá erbovní baladu Faithfully. Autor si mimo jiné všímá také provázanosti Perryho hlasu a Schonovy kytary v After The Fall, což umožnilo především na koncertech předvést studiový sound beze ztráty květinky. I z laického pohledu je zřejmé, o jak jedinečný pěvecký projev jde. Tehdejší Journey díky němu okamžitě rozpozná každý z nás v jakémkoliv rozhlasovém proudu rockových skladeb. Neal Schon: „Slyším spoustu R & B u Stevea Perryho a vím přesně odkud pochází  – Otise Redinga, Sama Cooka, Jackieho Wilsona.“

ALBUM

Po fenomenálním Escape z jedenaosmdesátého ležel před Journey úkol z nejtěžších – úspěšně navázat. Povedlo se, osmé elpé Frontiers se stalo díky šesti milionům prodaných kusů jejich druhým nejprodávanějším. V Billboard 200 dosáhlo až na stříbrnou pozici. Čtveřice singlů navíc vesměs bodovala v tamější Billboard Hot 100, nejvýše, na #8/#12 se vyšplhaly vášnivý hymnický kolos Separate Ways (Worlds Apart) a vypjatá „power“ balada Faithfully. V roce 2005 se Frontiers ocitlo coby položka 363 seznamu magazínu Rock Hard – The 500 Greatest Rock & Metal Albums of All Time. Neal Schon předvádí svůj um zejména v Edge Of The Blade a Rubicon. Škoda, že na původním vydání chyběly Ask The Lonely a Only The Young, místo ve stopáži bylo, dvaapadesát minut vinyl unesl, navíc CD klepalo na dveře.

Členové skupiny sice v dobových promo rozhovorech signalizovali příklon k náročnějšímu obsahu a těžší formě, přeci jenom halasný nástup mládežnického metalu nutil i staré harcovníky přiložit pod kotel, výsledek byl ale z tohoto úhlu pohledu konzervativní, bezrizikový. Neal Schon dostatečně naplnil uměleckou seberealizaci na společných albech s Janem Hammerem – Untold Passion (1981) a Here To Stay (1983), a Journey víceméně rutinně kormidloval směrem k jistotám rockového mainstreamu. Co bychom za něj dnes v hitparádách dali…

FRONTIERS  EMC2?

Nedílnou součástí nejslavnější éry Journey byly již zmíněné přebaly ze společné tvůrčí dílny Jima Welcha, Stanleye „Mouse“ Millera a Altona Kelleyho, jež naprosto souzněly s hudbou skupiny.  V emailovém rozhovoru se Scottem Sullivanem umělec mimo jiné uvádí následující.

Můžete nám stručně popsat základní myšlenku, grafický koncept a významy alb Journey, které jste navrhl?

Jim Welch: „Přemýšlejte v kontextu příběhů Star Wars, jež také spojuje ústřední téma. Vždycky jsem cítil, že hudba Journey je transcendentní a může posluchače povznést na vyšší úroveň vědomí. Používali jsme několik základních motivů: skarabea coby staroegyptského symbolu převtělení, nekonečný Möbiův pás, kruhové tvary, křídla a inspirace z přírody. U Frontiers byla moje vize založena na časoprostorových tunelech, relativitě času a pohybu, kdy světlo zůstává stejné, ale čas se ohne. Šlo o výtvarnou interpretaci Einsteinovy ​​teorie relativity. Vetřelec na přebalu nebyl vůbec vetřelcem, nýbrž šlo o metaforické spojení s vyšší úrovní poslechu Journey. Nazvali jsme jej ,Elmo’. Pro turné k Frontiers napsal Jonathan Cain Elmos’s Theme.“

Krátké CV: Jim Welch se dlouhodobě pohyboval mezi sanfranciskými hudebníky a jejich manažéry, rozhlasovými promotéry i místními malíři. V roce 1975 založil svou vlastní reklamní agenturu. Měl například na starosti kompletní merchandise Grateful Dead. Když jej oslovil Herbie Herbert, manažer Journey, měla kapela za sebou několik alb. Herbie Welchovi ukázal knihu s reprodukcemi dvojice Kelley, „Mouse“, kteří o dekádu dříve začínali psychedelickými plakáty. „Kelley měl smysl pro barvy a skvělé nápady, Mouse pak vynikající airbrushovou techniku,“ vzpomíná Welch na kolegy, s nimiž vtiskl albům Journey jedinečnost a nezaměnitelnost.

–

Jedinečná nezaměnitelnost ruku v ruce se svádivou líbivosti. Journey.

Jaromír Merhaut pro Rock History 1983