1983: OSTRÝ DORTOVÝ NŮŽ BRYANA ADAMSE


Cuts Like A Knife je spolu se Summer Of 69 dlouhodobě nejhranější skladbou na Bryanových koncertech, hrál ji víc jak tisíckrát. A samotné stejnojmenné album je po Reckless a Waking Up The Neighbours třetí největší zásobárnou koncertních setlistů. Současně je ale také posledním opusem, o který se rockeři nemuseli dělit s ječícími fanynkami a popíky.
 
Bryan Adams zahájil svou muzikantkou kariéru na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nahráním (de facto ve dvou lidech) bezejmenného debutu, vydaného počátkem roku 1980. O rok později pokračoval deskou, You Want It, You Got It. Alba ani vydané singly sice nijak zásadně nebodovaly, nicméně otevřely Bryanovi cestu do klubů a některých rádií. Adams se navíc objevil na pódiích po boku Kinks a Foreigner, a podařilo se mu konsolidovat sestavu doprovodných muzikantů. Tvořili ji: kytarista Keith Scott, klávesák Tommy Mandel, bubeník Mickey Curry a baskytarista Dave Taylor. Parta rozjívených mládenců – jak dokazuje rozhovor pro německou televizi z roku 1983, jenž je k vidění na youtube – spolu vydržela až do roku 1998. Keith a Mickey jsou s Bryanem Adamsem dodnes.
Třetí Adamsovo LP, Cuts Like A Knife, vyšlo 18. ledna 1983 a stalo se souběžně jedním z prvních titulů vydaných na kompaktním disku. V USA jedna a Kanadě vícenásobná platina. V Evropě zprvu víceméně oslovilo jen komunitu vyznavačů a sledovačů severoamerické pomprockové a AOR scény. My, černí burzovní makléři, jsme měli díky Pepovi Horvathovi, zvanému Pompéz, a jeho importérům, vše podstatné ihned a z první ruky, takže také Bryana Adamse od jeho prvního alba. Okamžitě nás zaujal svým chraplavě drsným hlasem i líbivým a současně rockovým soundem, kdy například na Cuts Like A Knife nechyběly hammondky, což bylo v éře synthie odevšad naprosto ojedinělé. Ve sborech mu občas vypomáhali borci jako Lou Gramm z Foreigner, což možná byla splátka za dřívější koncertní spolupráci. Cuts Like A Knife jsme proto řadili na roveň Subject...Aldo Nova (Aldo Nova) či Gowan (Lawrence Gowan) a dalších alb tehdejších kanadských noviců AOR/pomp žánru.


Bryan Adams byl svěží, neohraný, a lehce stylem i soundem zapadl mezi matadory. Čím se kupříkladu liší Take Me Back od hitů Alice Coopera? Anebo This Time od refrénovek Bruce Springsteena? Ničím podstatným. Bryan Adams byl v třiaosmdesátém rockerem, co skládal a hrál prima stadiónovky všech druhů. S psaním mu vydatně pomáhal Jim Vallance, jeho spoluhráč z debutu, dříve (pod pseudonymem Rodney Higgs) bubeník a hlavní skladatel skupiny Prism frontmana Rona Tabaka, jejíž alba z konce sedmdesátek patřila k ozdobám kanadského (hard) rocku. Ostatně, Bryan Adams napsal už v roce 1978 pro Prism skladbu You Walked Away Again. Jim Vallance skládal hity nejenom s Bryanem, jeho písničky se objevují na albech Kiss, Bonnie Raitt, Glass Tiger, Tiny Turner, Toronto, Fast Forward, Black’N’Blue, Johna Wettona, Ozzyho, Aerosmith a desítek dalších.
Co se týče spolupráce dvojice Adams-Vallance, Jim uváděl, že spíše než o psaní šlo o budování písně z fragmentů a nápadů, „Bylo to jako luštění hádanky.“ Díky tomu, že Vallance byl mimo jiné multiinstrumentalista, mohl společně s Adamsem dotvářet skladby aranžérsky i zvukově, jejich společná dema se v podstatě překrývají s konečnými verzemi, „Dave a Mickey víceméně přenášeli moje demoverze na alba, basu a bicí samozřejmě ovládali mnohem lépe než já!“
Vallance v jednom rozhovoru z roku 1988 prozrazuje, že sborové „na-na-na“ v titulní písni je opravdu inspirováno finále Hey Jude, odrhovačkou Na Na Hey Hey Kiss Him Goodbye Steam (v ČSSR byla známější obhroublá verze germánského tria Jeronimo) i Lovin’, Touchin’, Squeezin’ od Journey.
Jedinou ryze Adamsovou skladbou na albu je balada Straight From The Heart. Autor k ní řekl: „Napsal jsem ji, když mi bylo 18 let, jedna z prvních písní, které jsem kdy složil. Byl jsem ve Vancouveru, preludoval na klavíru, a prostě se zjevila. Nějaký čas poté můj přítel Bruce Fairbairn produkoval album pro Iana Lloyda, a chtěl po mně pro něj skladbu. Postupně ji časem nahrálo vícero kolegů, včetně Bonnie Tyler. Nakonec jsem Straight From The Heart zařadil do svého repertoáru a stala se mým prvním velkým úspěchem.“
U kritiků Bryan Adams rozhodně neměl na růžích ustláno. Například Errol Somay album Cuts Like A Knife ve své recenzi (Rolling Stone, číslo 395 z 12. května 1983) v podstatě zaříznul, vyčítá mu kdeco, počínaje podbízivostí trhu a rozhlasovým dramaturgům, přes kopírování druhých, kdy jmenuje Foreigner a Billyho Squiera, a nakonec album označí za nevýrazné. „Děkuji, ne,“ končí Somay svou recenzní pitvu zaživa. Melody Maker pak psal o sacharidovém rocku, čili obrovské homoli cukru.
V květnu 1983 vyjíždí Adams na turné s Journey, a balada Straight From The Heart se stává jeho prvním hitem (US #10). V srpnu pak singl Cuts Like A Knife zdolává US #15 a album dosahuje na americkou platinu a US#8. V říjnu pokračuje koncertováním v Anglii, kterou si tak zamiluje, až se do ní nakonec přestěhuje. Rok 1983 uzavírá s bilancí 283 (!) koncertů.
Z dnešního úhlu pohledu je Cuts Like A Knife sbírkou chytlavých nepřeslazených rockových písniček, které si může notovat doslova každý. Takové se dnes už nerodí. Aspoň ne pod světly ramp.

Jaromír Merhaut pro Rock History 1983

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

AC/DC: Power Up (2020)

ZVUKOVÝ SLIS(Z) NAMÍSTO HUDBY

BABE RUTH

1970 11: ROCKOVÝ JEŽÍŠ AŽ NA VĚKY

1970 04: OBOUSTRANNÝ BENEFIT? KDEPAK … JETHRO TULL/BLODWYN PIG

ROCKMAN TOM SCHOLZ: MOZEK I TĚLO BOSTON

APPICE BROTHERS: Vládci hromů a bucharů

GRAVY TRAIN

THE TRIP

BLACK SABBATH: Sabotage (Super Deluxe)