ELECTRIC LIGHT ORCHESTRA 1974: ELDORADO ZEMĚ OZ?
Únik z reality do snového světa bájného Eldorada, tak by se dalo lapidárně shrnout téma alba, jež bylo pro Electric Light Orchestra čtvrtým studiovým, a současně prvním koncepčním a s opravdovým orchestrem za zády. Jinak též další skvělé dílo, kde se prolíná svět hudby a fantasy, po česku – pohádek. Čarodějná poprocková symfonie bez falešných smyčců zakletých do syntezátorů. A mé nejoblíbenější LP Světelného orchestru Jeffa Lynna, dodám.
MÁMIVÉ NUGETY
Když se podíváme na Eldorado podrobněji, a dáme občas slovo Jeffovi, otevře se před námi tajemný svět jinotajného krásna i nenaplněných tužeb, zabalený do rozmáchlých melodií i aranžérské pompéznosti. Zlato prosvítající mlhovinou, lákavě blízko na dosah, a přitom neuchopitelné, rozplynuvší se při probuzení.
Atmosféru předestře Eldorado Overture s impozantním hlasem Petera Forda Robertsona. „Předmluvu jsem napsal v taxíku na cestě do studia,“ vzpomíná Jeff Lynne. Jak sám přiznává, byl doslova zaskočen mohutností soundu symfonického tělesa, řízeného Louisem Clarkem: „Má první skutečná zkušenost s velkým orchestrem byla práce na předehře a Can’t Get It Out Of My Head. Zprvu jsme použili dvě čela a housle a jejich vrstvením se snažili vytvořit větší zvuk. Když ale nastoupilo třicetičlenné symfonické těleso, bylo to něco zcela jiného. Můj táta mi říkával – ,synu, problém je, že tvé melodie nemají melodie’, pomyslel jsem si naštvaně – ,ukážu ti’, a tak jsem napsal Can’t Get It Out Of My Head, náš první velký hit v USA.“ Nutno podotknout, že příhoda se udála koncem šedesátých let, ještě před vznikem E.L.O., a skladbu měl Jeff léta v šuplíku. Vyprávěla o mladém chlapci, který se ve snu probouzí ze sna o krásném světě, kde nic není nemožné, aby zjistil, že je jen bankovním úředníkem bez šance něco velkého zažít.
Nechci sahat Jeffovi Wayneovi do svědomí, ale úvod jeho slavného muzikálu Válka světů hodně připomíná pojetím a náladou Lynnovu Eldorado Overture. Zlé jazyky zase tvrdí, že Can’t Get It Out Of My Head jsou vykradení Beatles. Jednoduchá Boy Blue je podle autora písní o středověkém hrdinovi, Laredo Tornado protestsongem proti všudypřítomnému betonu, a Poor Boy (The Greenwood) baladou o loupežníkovi, pardon, Robinu Hoodovi. A Mister Kingdom opravdu evokuje Lennonovu Across the Universe. „Bůh ví o čem to je, ale mám rád zvuk,“ poznamenal Lynne v doprovodném textu cd-boxu Flashback. Rozšafná Nobody’s Child s bluesovými a jazzovými názvuky – a slyšitelnými ruchy nástrojů balených do pouzder naštvanými členy orchestru na konci – má erotický podtón, ostatně, kdo z nás se zamlada neoddával představám o zasvěcení starší ženou. Illusion In G Major je třetí tak trochu rockárnou na albu. Titulní kus vyvolal další aféru, když skupina magorů opět „objevila“ ve skladbě satanské poselství. „Jsi odporný, Kriste, jsi pekelník.“ Samozřejmě pozpátkuJ Majestátní kvazi-operu uzavírá probuzení snílka, a jeho marná snaha vrátit se zpět.
STŘEVÍČEK DOROTKY
Předlohou pro přebal se stala v zámoří kultovní předválečná filmová podoba pohádky Čaroděj ze země Oz s Judy Garland v hlavní roli. Výřez Dorotčiných střevíčků s natahujícím se pařátem kouzelníka měl propojit snový svět vinylového Eldorada s oním filmovým tam za duhou – a oslovit cíleně americké posluchače. Vyjít Eldorado v ČSSR u Supraphonu, mohlo mít na přebalu kus hlavy Ivánka z Mrazíka, ztrestanou proměnou v medvědí. Metaforické ztvárnění posedlosti po bohatství a moci by zůstalo zachováno, a Hollywood by dostal soudružsky za ušiJ
U členů kapely vyvolal obal elpé přinejmenším rozpaky, film Wizard of Oz nebyl v Anglii až tak populární, a Jeff Lynne se zřejmě obával, že mnozí evropští fanoušci budou marně hledat rubínový střevíček v některém z textů alba.
Nakonec zvítězil marketing, a LP se v Americe skvěle prodávalo. Konspirativci okamžitě upozorňovali, že scéna na přebalu je oproti originálu zrcadlově obrácená, něco jako obraz pozpátku, čili satanismus jako když pochroumaná mysl vymalujeJ Především američtí fanoušci v internetových diskuzích vzpomínají, že právě přebal s důvěrně známou filmovou scénou je v obchodech přivedl k regálu i ke koupi alba – a následnému objevu hudby Electric Light Orchestra v celé její kráse.
SNOVÁ AMERIKA
Svým způsobem byla pro E.L.O. zhmotnělým Eldoradem Amerika. Sám Jeff Lynne v dobových rozhovorech zdůrazňuje, že se zcela soustředili na Státy. Z komerčního úspěchu alba těžila kapela i při následném turné, „Byla to ve Phoenixu v Arizoně," popisuje Bev Bevan. „Na přebalu Eldorada jsme měli scénu z The Wizard Of Oz, vyjdeme na pódium a v publiku pod ním se vyjímala pětice v kostýmech z filmu. Žádný šunt, špičkové repliky, ani levné či ošuntělé. Následující noc jsme hráli v Tucsonu. Kouknem do publika, a byli tam. Prostě sedli do auta a jeli za námi, aby nás znovu viděli,“ vybavil si bubeník příznačný moment z turné po USA.
Jeff Lynne zase oceňuje hudební tolerantnost amerického diváka. Je podle něj oproti ostrovnímu publiku daleko vnímavější k experimentům: „Nemusíte je nijak katalogizovat, prostě plošně akceptují, o co se snažíte. V Americe se taky nikdo nezabývá pitváním skladeb, odkudže se vzala ta či ona melodie, přijmou je bez výhrad, což je podle mě v pořádku.“
A co se týče obchodního úspěchu, měl v letech 1974/75 též jasno, „USA jsou dobré pro nás, my pro ně. Prodali jsme tam spoustu desek, na koncerty chodí tisíce lidí, máme dobré kritiky. Co víc můžeme chtít?“
Jeff si následně prožíval v sedmdesátých letech Eldorado tak trochu v reálu při jednání s labely i promotéry, „Cokoliv jsem jim dal, řekli: ,Ach, díky, to je skvělé.’“
V současnosti se Eldorado v naprosté většině anket fanoušků E.L.O. umísťuje spolu s A New Of Record a Out Of The Blue na některém z čelních míst.
Sestavu Electric Light Orchestra vždy vedl Jeff Lynne, jenž se vedle zpěvu, kytar, Moogu, komponování, aranžování, ujal na Eldorado i produkce. Nejblíže mu stáli dlouholetí parťáci, bubeník Bev Bevan a klávesák Richard Tandy. Tříčlenná smyčcová sekce se naposledy sešla ve složení Mike Edwards, Mik Kaminski a Hugh McDowell. Prvně jmenovaný po nahrání alba z E.L.O. odchází, tak jako baskytarista Mike de Albuquerque. Orchestrální a pěvecká tělesa řídil Louis Clark.
V USA dosáhlo Eldorado krátce po vydání v září 1974 na #16 příčku albového žebříčku Billboardu a zlatou desku za půl milionu prodaných kusů, v Kanadě to dokonce byla sedma, singl Can’t Get It Out Of My Head se v zámoří prodral na devítku. Doma ve Spojeném království bylo Eldorado zprvu k sehnání jen v importu Warner Bros. Do UK hitparády se i proto album vůbec nedostalo, dílčí domácí úspěch (#38) zaznamenalo až v roce 1978 coby součást 3 LP kompletu Three Light Years.
V roce 1974 vycházejí i jiná načančená prog díla, připomeňme pár, na která nezbyl v tomto čísle Rock History prostor: Camel Mirage, Procol Harum Exotic Birds And Fruit, Focus Hamburger Concerto, Barclay James Harvest Everyone Is Everybody Else, Supertramp Crime Of The Century, Gentle Giant The Power And The Glory, Refugee Refugee, Premiata Forneria Marconi L ’Isola Di Niente a The World Became The Wold, Renaissance Turn Of The Cards, Strawbs Hero And Heroine, Quella Vechhia Locanda Il Tempo Della Gioia…
Vesměs se na nich hraje víc na efekt, než progres, a rock tak sklízel úrodu vzrostlou z dřívějších podařených experimentů. Svým způsobem stagnace a ztráta instinktů.
Jaromír Merhaut pro Rock History 1974
Komentáře
Okomentovat