1969 11: CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL – BÁJEČNÝ BAYOU DOMŮ I NA CESTY

„Především je to rokenrol“ John Fogerty

  

Jeden čas jsem v autě trávíval na desítky hodin týdně. Nebylo, a dodnes pro mě není, lepší muziky za volant, než cokoliv od CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL. Jejich písničky navodí pohodu, rozradostní vzpomínkami, a tím, jak vás nutí si nahlas notovat spolu s nimi, nedovolí usnout. Bigbít na „první signální“, u něhož k požitku netřeba dumat nad významem slov ani provedením toho či onoho tónu.

Krídensi, jak se jim familiérně říkalo, si okamžitě získali masovou popularitu i v ČSSR, byť rozhlasovou Houpačku už nestihli, protože ta byla bolševikem zrušena na jaře devětašedesátého, ještě předtím než vystartovala ke hvězdám „Proud Mary“. Rockeři se zprvu rozdělili na dvě skupiny, pro jedny byli CCR bezmála dechovkou, pro druhé muzikou, co je radost poslouchat. Dnes Fogertyho a spol. neuznávají jen poslední kusovky.

–

Zemitý zvuk pochází podle samotného zakladatele a leadera kapely z Louisiany. Odráží vícero vlivů: blues, rock, country, cajun. Podstatou jde o jižanský sound, přestože všichni pocházeli z okolí San Francisca. John Fogerty k tomu prozrazuje: „Vždy jsem tam dole chtěl žít. Všechny skvělé nahrávky i lidé, kteří je vytvořili, pocházeli z Memphisu nebo Louisiany, případně žili v povodí Mississippi. Ostatně, první, kdo mě oslovil natolik, že jsem se vážně začal zaobírat myšlenkou být muzikantem, byl Carl Perkins. Dalšími pak Jerry Lee Lewis, Howlin ’Wolf’.“ „Co říkate? Bayou Rock? To označení pro mě nic neznamená,“ pokračuje John ve svém povídání s redaktorem NME v září 1969, při první návštěvě Británie. „Četl jsem, že jde o oživení folk-rocku, rock’n’rollu i blues. O naší muzice takhle nepřemýšlím. Říkáme tomu, co hrajeme, rock’n’roll – a to nám stačí.“

Nicméně i sám Fogerty souhlasil s tezí, že úspěch CREEDENCE spočíval v kombinaci hudby k tanci i domácímu soustředěnému poslechu: „To je pravda, nicméně pořád jde především jde o rock’n’roll, jehož základní funkcí je hrnout vše vpřed. Teprve na chytlavý nápad můžete přidávat dortovou polevu: slova, jež vás nutí myslet, kytary, co vrní, zvoní, pulsují, a tak dále. Hudba je o emocích, a toho se držíme. Nespekulujeme, nekalkulujeme.“

HISTORIE

V devětašedesátém CCR konečně naplno zúročili desetiletku společného hraní, kdy se na jednom „školním dvorku“ v kalifornském El Cerritu potkali v 1959: John Fogerty, Doug Clifford a Stu Cook. Perličkou je, že Doug neměl o hře na bicí ani tucha, a první paličky si narychlo vyrobil ve školních dílnách.

Pod názvem BLUE VELVETS kluci zprvu jen přehrávali hity z jukeboxů, za nějaký čas stali doprovodnou kapelou Toma Fogertyho, Johnova staršího bratra. V dvaašedesátém dokonce nahrávají singl. Krátce po Tomově oficiálním začlenění do kapely, podepisují ve čtyřiašedesátém smlouvu s malým jazzovým labelem Fantasy, a na popud jeho šéfa se přejmenovávají na THE GOLLIWOGS a na hlavy si instalují legrační „kozácké" hučky, což bylo vzhledem k faktu, že šlo ze tři čtvrtin o ženáče s dětmi, poněkud žinantní.

Horší bylo, že v té době neměli kolikrát ani na nové struny. „Teprve na konci roku 1967 přišly z nahrávací společnosti nějaké peníze na vybavení. Koupili jsme mimo jiné zesilovač za 1400$ a bubnovou stoličku pro Douga.“

Tom ustoupil do pozadí, jak sám později okomentoval: „Mohl jsem taky zpívat, ale jedině John měl ten správný zvuk.“ John Fogerty tedy přechází k mikrofonu a sólové kytaře, přibírá si saxík i foukací harmoniku, Stu Cook se přeškoluje z klavíru na baskytaru, Doug Clifford zůstává za bicími.

Nejenom v Československu rozmetávaly povolávací rozkazy jednu kapelu za druhou. U nás se pomyslně i fakticky modralo, co to šlo, za oceánem se dalo vyvázat náhradní službou. Aby se vyhnuli odvodu, vstupuje v roce 1966 John k armádním rezervistům a Doug se naloďuje u pobřežní stráže. V letech 1964-1967 nahrávají THE GOLLIWOGS sedm neúspěšných singlů. Některé se později, ve čtyřiasedmdesátém, objevují na ex-post kompilačním albu.

Mezitím, při plnění závazků vůči státu a společnosti, nabízí nový majitel Fantasy, Saul Zaentz, kvartetu další spolupráci pod podmínkou změny názvu. CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL je složeninou jména Tomova kamaráda Creedence Newballa, tv reklamy na jednu čistou vodu a vyjádření obnoveného společného závazku členů.

Šedesátý osmý přinesl osobní svobody i start hvězdné kariéry. Dlouhodobé obrážení klubů partu sehrálo i přivedlo k vlastnímu nezaměnitelnému soundu, postavenému na rockabilly.

ÚSPĚCH

Debutové eponymní album (květen 1968, # 52), první singlové zářezy na příčkách amerických žebříčků („Suzie Q“ # 11). To pravé ořechové však přichází až v devětašedesátém s lednovým LP nr. 2, „Bayou Country“ (US # 7), a singly „Proud Mary“ plus „Bad Moon Rising“, peckami, co se krátce po sobě vyšvihly až na #2 Top Billboardu, a druhá dokonce na vrchol britské! To se ale ocitáme již na třetí dlouhohrající desce, vydané 3. srpna, „Green River“. Ta vystoupala na samý vrchol americké Top. Veleúspěšný stachanovský rok završují CREEDENCE CLEARWATER listopadovým vydáním čtvrtého elpé, „Willy And The Poor Boys“ (US # 3). Tři LP za jeden rok, co titul, to dva-tři miliony prodaných výlisků!

A z třicetidolarových almužen za odehraný večer se rázem stává tisícinásobek.

Tsunami singlů i alb přenesla popularitu CCR také do Evropy. I bez koncertů plní CCR ostrovní i kontinentální rozhlasový éter přívalem svůdných „jižanských“ hitovek, jimž toho léta/podzimu neuniknete na žádném koupališti, taneční zábavě, školní besídce, mejdlu. „Asi“ („Bad Moon Rising“) s Pavlem Novákem byla první vlaštovkou, co poletovala i usedala na vlnách/drátech československého rozhlasu.

„Bad Moon Rising“ je typickou písničkou CREEDENCE CLEARWATER i dobrým příkladem toho, jak by měl znít hit: zapamatovatelný zpěvný refrén, jednoduchá, ale chytlavá melodická linka, rytmus co šlape a kvalitní produkce s aranžérskými finesami.

„Není o drogách ani politice," čelil John různým tendenčním výkladům textu. „Když řeknu, že přichází hurikán, je to o velkých přírodních katastrofách, a ničem jiném, “ dodal rázně v dobovém rozhovoru pro Melody Maker.

Osobní prožitky vetkal John hned zkraje své kariéry do písní jako „Porterville“, kde zpívá o otci, jehož odvádějí policisté do vězení, a on zůstává sám s cejchem grázla, co bude jako on. „The Working Man“ zase vypráví o zkušenostech s příležitostnými pracemi, jimiž se zpočátku své kariéry protloukali.

WOODSTOCK A ČSSR

Srpnové vystoupení CCR na Woodstocku se oficiálního vydání dočkalo až nyní, po padesáti letech. Svůj set odehráli kvůli časovému skluzu až po půlnoci ze soboty na neděli. Možná i proto nesvolili, aby se jejich set objevil ve filmu nebo na dvojalbu. Škoda, protože CREEDENCE byli v té době světovou kapelou číslo jedna, ať si říká kdo chce co chce, a zahráli mimo jiné i všechny své již jmenované pecky. 

První obsáhlejší zmínku o CREEDENCE v čs. tisku jsem objevil ve dvanáctém (prosincovém) čísle Pop Music Expresu. M. J. Langer mimo jiné napsal: „Creedence Clearwater Revival ze San Francisca se nese na hřebenu nejsilnější vlny současné pop music – bluesově orientovaného rocku. Závratná křivka popularity Creedence je pozoruhodná už tím, že její čtyři střízlivě vyhlížející členové, bez výstředních kostýmů a cetek se příliš nezajímají o revoluce a ostatní módní metody spasení našeho světa, tak oblíbené u mnoha avantgardních skupin, ale zpívají především o prostředí, v němž vyrůstali, a o obyčejných problémech lidí, které důvěrně znají. Jsou to písně, v nichž se neskrývá žádné halasně propagované ,protestní’, nebo ,společenské hnutí’ – kterým, jak se zdá je už dnešní mladá generace trochu přesycena.“

CREEDENCE mimo žebříčkové úspěchy sklízeli pochvalné recenze i posluchačské ohlasy za svá koncertní vystoupení, kdy dokázali i bez přidaných efektů vykouzlit kouzelnou atmosféru studiových verzí svých skladeb.

„Samozřejmě, studiová echa je nemožné přenést pódiu. Haly, které hrajeme naživo, jsou přirozené. Stěžejní myšlenkou našeho zvučení je, že každého nástroje má být zřetelně slyšet, co hraje. Pokud přeženete zesílení, může to být  dobré pro výrobce zesilovačů, když explodují,  ale proč poslouchat zkreslení? Líbí se nám čistá rytmická sekce, takže všechny vokály i kytary jsou slyšet jasně a zřetelně.“ Tesat do kamene i natlouct do hlav všem koncertním mršičům zvuku.

Škoda, že už dávno neplatí Johnem v létě 1969 vyřčené „Od té doby, co jsme spolu tak dlouho, jsme všichni nejlepší kamarádi. Jsme hodně pospolu; máme vlastní malý kruh s několika přáteli zvenčí. Abyste tak dlouho vydrželi spolu, musíte si uvědomit, že se pohybujete na obousměrné cestě."

 

P.S. Když v roce1993 povolal Bruce Springsteen žijící členy CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL na pódium, aby skupinu uvedl do rokenrolové síně slávy, prohodil John Fogerty se Dougem Cliffordem dvě tři slova, se Stu Cookem ni jediného, byť si ve svých proslovech navzájem zdvořile/odměřeně poděkovali. Zesnulého Toma Fogertyho zastupoval syn. Protože John razantně odmítnul hrát na slavnosti s bývalými kolegy, vystoupil nakonec se svou doprovodnou kapelou … Ono není divu, že byl John tak nasrán i po dvaceti letech, protože poté, co CCR počátkem sedmdesátých let skončili, protože ostatní – byť bez Johnova talentu – chtěli více demokracie, jej spolu s vydavatelem zažalovali za to, že jeho sólová tvorba zní jako CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL. To nevymyslíš.

John konečnou fázi CCR posléze okomentoval slovy: „Když jsem vymýšlel hudbu, byl jsem sám. Když jsem pracoval na aranžích, byl jsem sám, když jsem přidával backgroundy, kytary a další nástroje, byl jsem sám. Když jsem produkoval a míchal alba, byl jsem sám. Ostatní se ukázali pouze na zkouškách a ve dnech, kdy se nahrávalo.“

 

P.P.S. Povídání o Krídensech samozřejmě nemůžeme zakončit s pachutí v ústech. Kdykoliv ve svém modrém sršni Fabia HTP 1.2 brutto (Hned To Prodej) slyším v rádio něco od CREEDENCE CLEARWATER, ocitnu se v šestimetrovém cadillacu na prosluněné Route 66. Pak se ale bohužel většinou zprava ozve: „Zahni, musíme koupit mlíko!“

A ZATÍM V RUDÉ BAŽINĚ …

Je to sice škoda, kazit si náladu, navozenou poslechem a vzpomínáním na CREEDENCE výletem do politického marasmu podzimu a nastupující zimy devětašedesátého, kdy k nám přišla další vlna mrazu z Kremlu, ale nelze jinak. Normalizace nabírala obrátky, pokračovaly vnitrostranické čistky, byl odejit profesor Ota Šik i se svou ekonomickou reformou, Husák se ještě hlouběji zabořil do Leonidovy řiti slovy: "Spojenci plnili vlani internacionálnu povinnosť" i dalším instruktážním výletem do Moskvy, ze stánků zmizely další časopisy, mezi jinými i Filmové a televizní noviny, protože podle soudruhů uveřejňované materiály porušovaly důležité zájmy vnitřní a zahraniční politiky státu, avšak nešlo o nic jiného než o pomstu za periodikem oceněný dokument Vlastimila Vávry o ruském pozadí smrti Jana Masaryka. 16. prosince 1969 vyšla krátká zpráva: „Prezident republiky jmenoval Alexandra Dubčeka mimořádným zplnomocněným velvyslancem v Turecku.“ Symbol Pražského jara i „užitečný idiot“ tak završil svou potupnou roli mouřenína. A bude hůř, viselo ve vzduchu.

–

Je mi jasné, že většina metalistů, zejména vyznavačů extrémnějších odnoží, si při prvním poslechu CREEDENCE CLEARWATER odfrkne: co to je?! Věřím, že i u nich by ale časem zvítězila lidská přirozenost, chuť zazpívat si společně s interpretem zapamatovatelný song, refrén. A proč by to nemohla být některá z bigbítových lidovek Johna Fogertyho?

Jaromír Merhaut pro Spark 2019