JUSTIN ADAMS A JEHO TÓNY MEZI LONDÝNEM, DELTOU, SAHAROU
Kytarista Justin Adams se narodil v roce 1961 v Londýně v rodině diplomata. S Afrikou se seznámil již jako dítě, když jeho otec působil služebně v Egyptě.
Profesionální hudební kariéru započal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v souboru The Impossible Dreamers. Další štací byli Jah Wobble’s Invaders Of The Heart. Předtím než se seznámil s Robertem Plantem vydal sólové album a soundtrack. Mimoto nahrává s Juldehem Camarou a dalšími umělci.
Jste Angličan, jako
dítě vyrůstající ale i v Egyptě. Vaše inspirativní kytarová hra se obrazně
řečeno rozprostírá nad žánry i kontinenty. Dá se říci, že toto multikulturní
vnímání hudby vám bylo sudičkami naděleno od kolébky, anebo jste se
k tomuto přístupu propracoval sám až později, coby aktivní muzikant?
Pokud hledáš příčinu toho, proč je moje hudba taková, jaká je, rozhodně je to kvůli tomu, že jsem trávil dětství na Středním východě. Hodně mě ovlivnila arabská hudba, punkrock a hlavně reggae, které bylo tou dobou velmi populární v Anglii. Reggae mě přivedlo k černé hudbě, začal jsem poslouchat soul, R’n’B a potom jsem se logicky dostal až k africké hudbě. Všechny tyhle ingredience se spojily a moje hudba je výsledek.
Pocházíte
z hudební rodiny?
Ne v pravém slova smyslu. Můj otec miloval hudbu a rád si zpíval, ale rozhodně bych to nenazval hudební rodinou.
Existuje nějaký
kytarista, který vás zásadně ovlivnil?
Myslím, že jeden z prvních vlivů byl pro mě zvuk Beatles, ale to bylo před tím, než jsem začal studovat hru na kytaru. Později to bylo spíš blues z delty Mississippi a lidí jako Steve Cropper, Jimi Hendrix, Richard Thompson...
Pokud hledáš příčinu toho, proč je moje hudba taková, jaká je, rozhodně je to kvůli tomu, že jsem trávil dětství na Středním východě. Hodně mě ovlivnila arabská hudba, punkrock a hlavně reggae, které bylo tou dobou velmi populární v Anglii. Reggae mě přivedlo k černé hudbě, začal jsem poslouchat soul, R’n’B a potom jsem se logicky dostal až k africké hudbě. Všechny tyhle ingredience se spojily a moje hudba je výsledek.
Ne v pravém slova smyslu. Můj otec miloval hudbu a rád si zpíval, ale rozhodně bych to nenazval hudební rodinou.
Myslím, že jeden z prvních vlivů byl pro mě zvuk Beatles, ale to bylo před tím, než jsem začal studovat hru na kytaru. Později to bylo spíš blues z delty Mississippi a lidí jako Steve Cropper, Jimi Hendrix, Richard Thompson...
Jak jste se seznámili s Robertem Plantem, a „padli jste si do noty“ hned, anebo jste cestu k sobě hledali postupně?
No, bylo to zajímavé, protože já opravdu nejsem klasický rockový kytarista, neumím hrát jako Eric Clapton, Jimmy Page, prostě to neumím. Nikdy jsem se o to nesnažil, takže jsem byl hodně překvapený, že si Robert Plant vybral zrovna mě; asi se mu líbily ty africké prvky v mém způsobu hraní. Je to velký hudební fanoušek, chodíme spolu na koncerty, posloucháme spolu muziku, zkrátka je to chlap plný inspirace.
Fenomenální kytarista Ali Farka Touré kdysi při návštěvě Roberta Planta na tamějším festivalu of The Desert v roce 2003 pravil, že blues se zrodilo v písku malijské pouště.
Blues se rodilo v Americe a má americké texty, ale je očividné, že vzniklo z africké hudby. Hodně jsem to zkoumal, četl jsem si o tom a zjistil jsem toto: otroci v Mississippi měli zakázáno hrát na bicí, proto hráli na různé malé hudební nástroje, jako je banjo, flétna, a proto ta hudba vypadala asi takhle: chlápek měl dvě struny a zahrál tradadamtadamdadamdam a začal mluvit: tohle je strašně zlej týpek, pak znova zahrál tradadamtadamdadamdam a pokračoval: nebudu se s ním bavit. A tohle se hodně podoba konceptu africké hudby.
Asi se vás na to ptají všichni, ale nemohu jinak: v jakém stádiu je nahrávání nového alba Roberta Planta, a co o něm v tuto chvíli můžete prozradit?
Je hotové a je velmi vzrušující. Vlastně to ještě skoro nikdo neslyšel, jenom kapela a nahrávací společnost. Všichni jsme z toho nadšení, myslím si, že tohle bude hodně výrazná deska v historii Robertovy hudby.
Můžete porovnat Robertovu a svou cestu za dnešní, již společnou muzikou?
Skvělá věc na hudbě je, že je úplně jedno, jestli je to legendární hudebník, nebo kluk, který právě vzal kytaru do ruky. Prostě hrajeme spolu, neřešíme, jestli máme tohle a tamto, prostě hrajeme a dojde nám, že je to skvělé. Je to jiný level komunikace. Jednou jsem hrál s tradičním africkým muzikantem, který je zvyklý používat úplně jiné podklady, ale když jsme spolu hráli, věděli jsme, kdy je ta hudba dobrá, zkoušeli jsme přidávat tohle a tamto. Hudba je o intuici a my všichni okolo Roberta jsme velmi otevření, nebojíme se zkoušet přidávat všechny ty věci z celého širokého hudebního spektra, které dohromady máme.
Vaše spolupráce s Juldehem Camarou je syrová, autentická, zemitá, a přitom otevřená moderním trendům. Bude pokračovat i v budoucnu?
Pracuju hodně s Robertem a můj plán je s touhle kapelou pokračovat, protože je to zajímavé. Ale v budoucnu bych asi chtěl, nevím.
Jaký prostor dává ve studiu Robert Plant zúčastněným muzikantům na svých sólových albech? Je spíš „demokrat“, anebo „šéf“?
Je velmi otevřený, takže každý může dát něco, ale zároveň je tu hodně lidí, kteří chodí s nápady. Robert je tedy něco jako poslední slovo, kapitán vesmírné lodi.
Co je spojujícím tmelem The Sensational Space Shifters? Především společná hudba, anebo jste vzájemně víc než „jen“ kolegové muzikanti?
Máme něco jako formální přátelství, smějeme se spolu a nebereme se tolik vážně, navzdory tomu, že hudbu vážně bereme. Stejně tak Robert.
Je nějaké „startovací“ album, které byste mohl doporučit našim čtenářům, rockerům a metalistům, aby se příliš „nevylekali“?:-)
OK, asi bych doporučil kapelu přímo z pouště, Tinriwen a jejich album Aman Iman. Další věc je Imed Alibi, spolupracoval jsem na tom, je to arabská hudba obohacená o moderní prvky, je to velké, orchestrální a zní to prostě skvěle. Jinak jsem nedávno s dětmi poslouchal album, které jsem poslouchal jako malý kluk, je to reggae, umělec se jmenuje Lee Perry, album se pak jmenuje Super Ape. Má naprosto skvělý zvuk, je to jako celý vesmír zvuků, krásné hluboké tóny. Paráda.
Víte, kdo všechno bude vedle Vás vystupovat na Colours of Ostrava?
Samozřejmě, znám například Seasick Stevea, Angelique Kidjo, nebo ZAZ. Moc se na Colours of Ostrava těším, je to vždycky skvělá přiležitost poznat novou hudbu.
Na závěr malý dotazovací pelmel. Jaké nástroje a krabičky v současné době používáte?
Super otázka. Moje první kytara je kráska z roku 1952, dále mám ručně postavený zesilovač na africkou hudbu, potom hraju na různé africké bubny a mám pár dalších kytar. Je toho dost.
Můžete prozradit, jakou muziku máte ve svém iPodu?
Posloucham hodně Mississippi blues, starší reggae, mám rád starou country hudbu a taky poslouchám trochu hip hopu, protože můj syn je velký milovník tohoto stylu. Myslím si, že poslední album Kanye Westa je vynikající.
Máte v rodině muzikanta, následníka?
Spíše jsou to tanečníci než hudebníci. Můj syn tančí hiphop a moje dcera balet.
Máte čas na osobní koníčky, anebo si vás vaše hudba žádá opravdu „celého“?
Mám spoustu koníčků. Ale hlavní jsou děti, hudba a umění, takže když mám čas, rád si zajdu do muzea nebo do galerie.
Můžete pár slovy pozvat naše čtenáře na vystoupení Roberta Planta and The Sensational Space Shifters?
Řekl bych – pojďte se podívat, jdeme do toho s vášni.
Výběrová diskografie:
Desert Road (2001)
Desert Road (2001)
Komentáře
Okomentovat