GLENN HUGHES: PULSUJÍCÍ SKÁLA

Glenn Hughes patří mezi rockery k všeobecně nejuznávanějším hudebníkům, naprostá většina z diskusních ohniváků, co se rubou o to či ono jméno a jeho (ne)význam v muzice, v případě GH souzvučí pochvalnými výroky.

Není divu. Málokdo z veteránů jeho generace si drží výkonnost a formu jako on. Nebudu opakovat, kde kdy s kým a na čem všude hrál, to by připomínalo telefonní seznam. Jen připomenu, že v poslední době zazpíval Kenovi Hensleyovi na jeho albu, letos vydává sólovku a možná se dočkáme i pokračování slavného alba dvojice Hughes Thrall.

Glenna Hughese jsem už naživo zažil před třemi roky, dlouho mi v uších zvonila puncovní zlatá hardrocková ražba, prožilkovaná funky & soulem  a prověřená pětatřiceti lety zkušeností. Glenn Hughes je zvláštní persona. Napohled zženštilý zjev suchého stárnoucího narcise se při hře promění v pudově nespoutaný živel, strhávající na sebe takřka veškerou pozornost. Patří mezi pár pěvců, jimž drží ječák i na postarší kolena. Řekl bych, že větší polovinu svých partů oddřel ve výškovém full forte, jen s malou echo pomocí. Ke konci mu spodní část rejstříku zdrsněla lehkým chrapotem, ovšem výšky stále řezaly jak čerstvě nabroušená kudla. Tolik vzpomínky.

---

Na brzké live setkání se samozřejmě těším jak malej Jarda, navíc jsem dostal možnost položit Mistrovi mailem pár otázek.

Glenne, na svých stránkách projevuješ obrovskou radost nad svým novým albem. Každá nahrávka je svým způsobem reflexí pocitů umělce. Prožíváš tedy i osobně šťastné období?

Jsem extrémně šťastný díky tomu, že jsem pánem svých pocitů. Ano, věřím v boha a jsem velmi vděčný za dary které mi dal. To, co nyní dělám jinak je, že naslouchám svým vnitřním hlasům; a proto jsem vytvořil album, které je opravdu upřímné, otiskem mé duše a pulsu funky.

Od počátku své kariéry se pohybuješ na spojnici hardrocku – blues - funky. Dá se popsat, jak jsi „žánrově“ namíchal First Underground Nuclear Kitchen, anebo to prostě neřešíš a necháš hudbu plynout ze sebe sama ryze emočně? Pověz našim čtenářům o svém nejmladším „dítku“. Jak a kde vznikalo, jaké čerstvé pocity máš dnes, už s menším odstupem od dokončení?

Většina umělců má dar pouze jednoho žánru, ale já mám to velké štěstí, že dokážu pochopit a s vášní psát a zpívat ve čtyřech nebo pěti různých žánrech. Na posledním albu to jde slyšet více než kdy dřív. Hodně let jsem naslouchal fanouškům jakou by chtěli od Glenna Hughese slyšet hudbu a názorů na to bylo opravdu mnoho. Ale na tomto albu jsem chtěl představit zvuk a styl, který by zcela vypovídal o Glennu Hughesovi. Je to nejambicióznější album jaké jsem kdy vytvořil. 

A jak to vypadá s projektem HUGHES/THRALL 2? Na internetu prosakují informace, že už je hotovo, ale proč se nezeptat přímo u zdroje, že? Na co se můžeme těšit v tomto případě?

Nemyslím si, že dvojka někdy vyjde. Můj přítel Pat je opravdu velmi velmi pomalý v dokončování svých partů pro tohle album a já nemám čas stále čekat. Já pracuji rychle.

Brzy dorazíš se svým turné i do Česka. Můžeš našim čtenářům prozradit, na jaké skladby se dostalo a jak probíhal jejich výběr?

Moji fanoušci v České Republice jsou úžasní. Mám spoustu nových mladých fanoušků, kteří znají pouze můj sólový materiál. Budu hrát i několik starších skladeb, ale nechci působit jako umělec těžící z nostalgie. Chci strávit zbytek své kariéry tvořením nové čerstvé a hudby která pro mě bude výzvou.

Tvá doprovodná sestava je už od pohledu velmi zajímavá, můžeš nám představit pár slovy jednotlivé členy, a co tě na nich - jako muzikantech - nejvíc zaujalo? Jak vůbec v praxi vypadají takové muzikantské „námluvy“? Někdo tě zaujme, ty mu zavoláš, anebo on zkusí zavolat tobě, domluvíte se osobně, anebo je to úplně jinak?

Luis Maldonado a JJ Marsh: kytary, Anders Plunder: klávesy, Matt Goom: bicí.

JJ je se mnou už 13 let a je pro mě opravdovou inspirací. Luis je můj nový kytarista, který je super-funky a mé hudbě přidává taneční aspekty, které jí doposud chyběly.

Anders je možná nejlepší klávesista se kterým jsem kdy pracoval. Má jazzové kořeny, jeho hlavní nástroj je Fender Rhodes. Matt je velmi velmi talentovaný mladý Angličan který přišel do mé kapely a udělal si v ní jméno. Pracuje opravdu tvrdě a je taky super-funky-manem.

Věřte mi, že mám hodně emailů a telefonátů od lidí, i některých slavných, kteří chtějí hrát v mé kapele. Je několik věcí, které jsou pro mě rozhodující:

a) jak se s těmito lidmi dá dohromady žít při cestování na turné

b) jestli svou práci berou vážně

c) jestli mě dokáží následovat po hudebně.

Když se člověk podívá na tvou bohatou sólovou diskografii, přičte tvé působení v kapelách, projektech a všechna ta hostování, tak si nutně musí položit otázku, jak to ten Glenn všechno stihne? :-)

Je těžké vypíchnout něco specifického, protože dělám dohromady tolik věcí.. jsem workholik, miluju zpěv, hraní a psaní hudby a doháním čas, který jsem dříve ztratil. Cítím se dobře, mám skvělé zdraví, takže je to všechno možné zvládnout.

Víš vůbec na kolika albech máš svůj „zářez“, kolik kilometrů, mil ročně nacestuješ, kolik hodin měsíčně protelefonuješ, prodiskutuješ s kolegy o muzice?

Nedokážu spočítat na kolika albech jsem hrál, nebo kolik mílí nacestuju za rok. Najezdím toho hodně protože jsem většinu času na cestách.

Tvůj hlas je stále v mimořádné formě. Máš nějaký „tajný recept“ jak si jej udržet pevný a pružný?

Spím 8 hodin denně, nekouřím, nepiju alkohol a neberu drogy. Nedovolím, aby se v zákulisí kouřilo. Beru svou práce velmi vážně. Dělám ji z jednoho zásadního důvodu: pro svůj duchovní růst.

A jak vůbec obnovuješ energii? Graham Bonnet nám nedávno prozradil, že nade všechno rád jezdí na kole, máš ty nějakou oblíbenou sportovní aktivitu?

Všechny ty věci o kterých jsem mluvil mi dobíjí energii. Každé setkání s fanoušky mi dobíjí energii. Když jsem doma, relaxuji se svými psy. Také miluju procházky po pláži.

Do kdy máš hudebními povinnostmi zaplněný diář? Můžeš prozradit něco ze svých brzkých konkrétních plánů, anebo i případných muzikantských snů, výhledových představ, co a s kým bys rád zkusil?

Se svým současným albem budu jezdit po turné do příštího roku. Pak se svou manželkou pojedu dovolenou na Havaj kterou oba hodně potřebujeme. Neplánuju žádné hostování. Pokud se tak stane, bude to pouze proto, že by šlo o mé blízké přátele. Hostování s Monkey Business před pár lety jsem si opravdu užil.

Jednu osobní otázku na konec. Jakou muziku posloucháš doma s rodinou? Máš s manželkou společné oblíbené interprety, anebo má každý „svou“ přihrádku s CD/DVD? :-)

Možná to bude znít bláznivě a divně, ale jedinou hudbu kterou v mém domě uslyšíte je hudba linoucí se z nástrojů v mém studiu. Procházím obdobím, kdy neustále komponuju, trvá to už asi 4 roky. Moje manželka má ráda, když může v domě poslouchat mou hudbu, což je teda pořád. S tím co je nového v branži ale držím krok. Pokud už nějakou hudbu poslouchám, tak protože je to super-funky, anebo protože mi některý z mých přátel hudebníků doporučil něco zajímavého z toho co slyšel.

Glene, hodně štěstí v osobním i profesním životě. Těšíme se na brzké setkání.

Díky moc, bylo mi potěšením a opravdu se těším na to, jak se vrátím a zahraju svou hudbu skvělým fanouškům ve vaší nádherné zemi.

 ---

Glenn Hughes zřejmě patří mezi ty muzikanty, kteří žijí ve vlastním světě tónů, zcela vnořeni do své tvorby. Svět je pestrý a díky i za takovéto mimozemšťany.

Zdá se mi, že Glenn prožívá v současnosti výrazné funky období, spojení super-funky použil snad desetkrát - jak u muziky, tak i u spoluhráčů a jeho nové album má příznačné iniciály F.U.N.K. Zdá se tedy, že na letošních koncertech to bude pulzovat doslova o duši, ale jakožto zkušený rocker vím, že dvojice Glenn & JJ bude především drtit skály.

Zvedněte prdele a v Retru anebo Masters ahoj!

Jaromír Merhaut (Publikováno v magazínu Spark 5/2008)

Kvetoucí atomový narcis

GLENN HUGHES 20.5.2008, Masters Of Rock Café, Zlín

Když jsem četl v Glennových odpovědích na mé otázky samé funky, funky, funky, měl jsem z koncertu trochu obavy. Nové album FUNK jsem ještě neslyšel, setlist se doslova hemžil novinkami a já nejsem typickej funkyman.

První údery „Crave“ a pochyby byly ty tam. Funky ano, ale pulzující pod hradbou hardrockových zeppriffů. FunkyZepp skrz´n´skrz. Paráda! Ke konci si Hughes poprvé protáhl svůj proslulý ječák. I další tři letošky pumpovaly v lajně tvrdého funky - s občasnými kaleidoskopicky barvitými výlety směrem k psychedelii. JJ Marsh si s gustem zavazbil a Glenn ve finále „Oil And Water“ rozbalil své nerezové rejstříky naplno, atmosféra houstla k bodu varu.

Hendrixovsky drnčivé intro přešlo v barretovskou ulítlou zvukomalbu, a znalci se už olizovali, věděli své ... ano, očekávaná vlna tsunami se s rachotem vyvalila zdola a kolosální „Mistreated“ všechno pohltila. Ta omamná čtvrthodina v jiném světě musela každého vnímavého rockera zasáhnout přímo na komoru. Jako v transu jsem kmital spolu s věrně sejmutou blackmoreovskou vyhrávkou, následoval Glenna až kamsi do stratosféry, rezonoval seismickými přechody z rozevlátého hard´n´blues do hardrockového šikanzenu, vznášel se u a´capella čarozpěvů a nechal se zašlapat do podlahy závěrečným full forte. Sám Maestro se emotivně vyznal z toho, že v této skladbě se často dostává někam mimo realitu a chvíli mu trvá, než si po jejím odeznění uvědomí kde je ...

Jakkoliv razantní „You Got Soul“ z Music For The Divine (2006) to měla věru těžké, nemohl jsem se chytit, vše mi připadalo rozostřené ... teprve u další novinkové „We Shall Be Free“ jsem se díky jejímu zabijáckému riffu emočně restartoval. „Dont Let Me Bleed“ z Soul Mover (2005) vrcholila předivem Glennových vokálních akrobacií, kolorovaných imitovaným xylofonem, kontrastně a opakovaně propalovaných zběsilou fff palbou.

A jsme ve finále. Total funky pecka „Love Communion“, ke které je už natočen videoklip, plus totalhardrockovka klasického střihu „Steppin´ On“, kdy se Hughes ponořil až k coverdaleovským rejstříkům, ukončily základní set.

Hru na přídavek kapela neprodlužovala, „skoropárplovka“ „Soul Mover“ to rozjela a samozřejmě „Burn“ završila, jak jinak. Pádivka, co by rozběhala i vozíčkáře. Paradoxně právě u „Burn“ se mi zdálo, že je bojs i se šéfem uspěchali až moc. Ríšovy výšivky JJ Marsh máznul a Glenn si překvapivě vylámal své skalpelové ostří na zemitých Davidových partech, ječák jsem považoval za z nouze cnost. Bylo to jeho druhé zaváhání, první přišlo, když si špatně spočítal kyslík v jedné z předváděčkových pasáží bez doprovodu, a trochu sám sebe přidusil. Naštěstí „Burn“ je tak hořlavá skladba, že ji hned tak něco neuhasí, natožpak nějaká ta drobnůstka.

Glenn byl dost ukecanej a v dobrém rozmaru, kosmetická operace mu navíc umožnila obléct obyčejné tričko, takže jeho mladistvá chlapecká „třískovská“ fazóna byla ještě podtržena. Ten chlap je v neuvěřitelné kondici, jeho vokál - až na některé dotekově pošramocené spodní a „podfalzetové“ rejstříky - taky.

V soundu kapely dominovala basa, pak chvilku nic a kytara JJ Marshe. Ostatní – druhý kytarista Luis Maldonado, bicmen Matt Goom a klávesák Anders Olinder - byli takříkajíc do počtu, odehráli samozřejmě svoje, chudák u klaviatury byl až příliš upozaděn, já si ho všimnul až v třetině vystoupení, do té doby jsem myslel, že je někde puštěný komp se samplama.

Celkově vzato, jeden z vrcholových koncertů posledních let, no a „Mistreated“ pak jeden z mých největších live zážitků vůbec.

Jaromír Merhaut (Publikováno v magazínu Spark 6/2008)

P.S. Koukám, že se taky hemžím samým funky funky funky ... Hughes je holt nakažlivej :-)

Setlist

Crave (2008)
First Underground Nuclear Kitchen (2008)
Never Say Never (2008)
Oil And Water (2008)
Mistreated (1974)
You Got Soul (Music For The Divine 2006)
We Shall Be Free (2008)
Dont Let Me Bleed (Soul Mover 2005)
Love Communion (2008)
Steppin´ On (Music For The Divine 2006)
--
Soul Mover (Soul Mover 2005)
Burn (1974)

(c) Foto Jiří Ručka "Laser" 20. května 2008, Zlín, Masters Of Rock Café