rock+

Hemžení a vášně kolem takzvaného hudebního pirátství jsou starší, než si většina z nás uvědomuje. Schéma je stále stejné. Firmy útočí, posluchači se brání, muzikanti většinou jen přihlížejí. Pamatuju doby, kdy vydavatelé (CBS) bojovali proti nahrávání elpé desek na pásky a kazety, a zkoušeli ke zmatení obvodů magnetofonů zhovadilosti typu „vyjmuté frekvence kolem 3kHz“. Vlna nevole mezi muzikanty tenhle děs zastavila v zárodku. Před patnácti lety se začalo bojovat proti půjčovnám CD, ještě na přelomu 2K se bohorovní zástupci firem vysmívali internetu, coby nějaké exotice pro pár hlupců, co si na něm lopotně vyměňují a stahují muziku v pokleslé kvalitě. Dnes to dospělo tam, že hmotné originální nosiče už skoro nikdo nekupuje, dokonce se ani moc nepálí. Kdo by se otravoval s nějakým sháněním, půjčováním, kopírováním, vracením. Klik, klik a do pěti minut je v kompu cokoliv, odkudkoliv. A zadara. Nebudu rozepisovat historii, kdy který software, server co způsobil a jak dopadnul, ne

Nejraději mám přípravu rozhovorů s muzikanty, kteří mě vyprovázeli na cestě k hudební dospělosti. Je to pokaždé svátek, mít možnost zeptat se na pár věcí někoho, kdo se před 35 lety na mě zuřivě smál z plakátu a jehož alba patřila k vzácným pokladům asfaltových sbírek.  Zákládající a dnes jediný původní člen BUDGIE, Burke Shelley je nejen muzikant s hlubokým zářezem v rockové historii, ale i pamětník a účastník dob, kdy v muzice nic nebylo nemožné. Škoda, že čas nedovolil zodpovědět všechny otázky. Není všem dnům konec, a věřím, že v Retru v Praze bude možnost u Burkeho zjistit, jak to bylo s produkcí alba METALLICY, jestli opravdu část rodiny pochází z Polska, a co ze současné scény poslouchá... --- Burke, jsi poprvé v Česku, proto využijeme příležitosti, a zeptáme se tě i na historii. OK? OK. BUDGIE jsou pro heavy metal jednou ze zásadních stylotvorných kapel, která doslova kovala dějiny.  Můžeš trochu zavzpomínat na jaké muzice jsi jako teenager vyrůstal?  Šedesátá a ran

5.5.2009, Retro Music Hall, Praha Slušně naplněné Retro, spousta ksichtů a papulek, co se tam potkává na každé podobné pamětnické akci, zkrátka domácká atmosféra. V Polsku chodí na BUDGIE tisíce, tady - na první a jediný koncert u nás - přijde pár stovek těch samých. Proberte se pánové, za pár let nebude na koho z téhle generace chodit. Pak budete ronit krokodýlí slzy. Karlovarský URIAH HEEP REVIVAL mě velmi příjemně překvapil hráčskou kvalitou, a potěšil skvěle sejmutými aranžemi v duchu studiovek, i sladěnými backgroundy. Jen zpěvákovi občas docházel kyslík, o byronovské ječáky se ani nepokoušel, a trochu si šlapal na jazyk. Základní barvu hlasu měl ale o dost příjemnější než Shaw. Celkově špica, a to jsem dost náročný Uriášovec. Jsou rockeři „převlékači kostýmů“ a pak takoví jako Burke Shelley – stále sví, nezaměnitelní, originální. Je to autentický bigbít staré školy. Žádná primadona, napořád chlapec vrostlý do své muziky. Je neuvěřitelné, jak mladistvě a vitálně tenhle šede

16.2.2009, Zlín, Masters of Rock ICED EARTH mě naživo zklamali. Já je mám ze studiovek začleněné jako power&glory metalisty s mohutným soundem, propracovanými přechody, velkými gesty, takové inteligentnější MANOWAR, ať je sranda. Stačí si poslechnout z MySpace kousky jako „Crucify of King“, anebo „Harbringer of Fate“. Nic takového ve Zlíně nezaznělo. Jevištní podoba je až na pár výjimek („Watching Over Me“) zbytečně uspěchaná, uhrkaná, furt und furt ukřičená, sice s plným nasazením, ale bez dynamiky, odstínění nálad, elegance. Jakoby to ani nebyla ve studiu a na place jedna a ta samá kapela. SAXON. V plné zbroji se Byfordovci málem ani nevešli na pódium, scéna vypadala jako navršená hromada ve skladišti kulis, a když se Biff vyhoupnul na vyvýšenou plošinu, měl hlavu kdesi mezi světlama. Málokdy mi vyhovuje, když se kapela upne na news album. Saxonům ale sázka na „Into The Labyrinth“ vyšla dokonale, troufám si říct, že předvedené bombastické nové kusy svým provedením a d