NAD SYLVAN: Spiritus Mundi (2021)
Vokalista Nad Sylvan si
mezi fanoušky art rocku vydobyl jméno koncertováním po boku Steva Hacketta. Na
pódiu vypadá přímo andělsky, dovede se hlasově vtělit gabrielovských i
collinsonovských poloh.
Také na svém novém albu,
„Spiritus Mundi“, Sylvan zhudebnil básně irského poety Williama Butlera Yeatse
(1885-1939). Skladby se vesměs odvíjejí v poklidném tempu, převládají
názvuky na GENESIS, byť mi v úvodní „The Second Coming“ naskočili STRAWBS. Místy
(„Sailing To Byzantium“) zní jako GENESIS ve třech, či sólový Collins („The
Stolen Child“), jindy se přesune až k „Nursery Cryme“, viz například „To An
Isle In The Water“ či jediná kompozice s nosnějším motivem a aspoň
náznakově rockovým zvukem, „The Hawk“.
Zásadním problémem
Sylviana totiž je, že sice napodobuje to či ono z odkazu bájných
artrockerů, avšak nesype z rukávu pro ně typické výrazné melodie a motivy,
není jich evidentně schopen. Každá skladba zní jako předehra, jenže hlavní téma
nepřichází a nepřichází, neustále čekáte na něco velkého, a ono nic.
Pro vlastní autorskou
tvorbu je potřeba víc než jen zvládat plnit barvičkami omalovánky, potažmo zhudebnit
cizí poezii. Proto bude Sylvian navěky druhá liga, byť se jeho hudba celkem
příjemně poslouchá. Jako kulisa.
Jaromír Merhaut pro Spark 2021
Komentáře
Okomentovat