James Kennedy: Make Anger Great Again (2020)

„Při všem, co se ve světě právě děje, není čas na cukrování. Je čas se probudit, vstát a něco udělat, než bude příliš pozdě,“ hřímá velšský multiinstrumentalista James Kennedy v rozhovorech ke své novince „Make Anger Great Again“, která je další z desek, jejichž vydání zdržel o půl roku koronáč.
Má to být Síla. Ovšem nemůžu si pomoct, slyším v úvodu „The Power“ jen další vykrádačku Iommiho/Jimmyho pojetí riffu. Ukřičený James sice – seč mu hlasivky stíhají – snaživě strhává pozornost na sebe, rapuje, pulsuje v rytmu funky, zdrhá … a kytarovou opakovačku pro sichr ozdobí přidaným motivem, pro mě je zaškatulkován: nic cizího mu není cizí. Uvidíme co dál. „Autopsy“ je pro mé uši taktéž trochu přes závit. A jak se říkává: příliš zajíců rovná se honcova smrt. Kennedy se totiž snaží narvat do každé skladby všechno možné, a těžko pak držet kontinuitu, natožpak mít vlastní ksicht. Svou nasranost na politiku přenesl do muziky, nic proti, pamatuju už před půlstoletím řvoucího Lennona, a dokonce i Mc Cartneyho, a jak to bylo skvělé, byť z toho též koukala agitka jak z Rudého práva.
Každou další skladbou přestávám pitvat jednotlivosti a přicházím víc a víc na chuť nefalšovanému zápalu, přetavenému do tónů a výkřiků. Když se odpoutám od kontroverzních témat a pominu vykrádačky, uznávám, že i přes chaotičnost a místy až přeplácanost má máloco takovou sílu jako eruptivní muzika Jamese Kennedyho.
 
Jaromír Merhaut pro Spark 2020