BigElf: Cheat The Gallows (2008)

Teatrální, rozjívený machro glam & hard rock „levou zadní s úsměvem na rtech“ můžu, když se teda umí hrát a vnímám i nadhled nad sebou samým. Těmhle kalifornským hochům není nic dost pompézní, namašlený, narcisní, patetický, bláznivý… svatý. Bigelf jsou mi sympatičtí tím vším, nejvíc ale svou až artovou imaginací a hravostí, ruku v ruce s rockovou kovařinou. Otevřeli starou truhlici plnou zaprášených ozdob, nabrali plné náruče, sfoukli prach a rozehráli vířivou psychedelickou symfonii. Něco podobného – ale mainstreamově, bez odvahy - zkoušeli před pár lety Darkness.

Jako byste skočili šipku doprostřed sedmdesátkového rockerského mejdanu, a kolem na stěnách  se míhali kaleidoskopické obrazce ze střípků Davida Bowieho, Marca Bolana, Alice Coopera, Roy Wooda, Roberta Frippa, Iommiho, Kena Hensleye, Alexe Harveye, Franka Zappy… Žádná levná lisovaná sklíčka odkudsi z čínské fabriky, ale signované, umně broušené miniatury. Beatles, Sweet, operetka a´la Chess, Black Sabbath s Uriah Heep pod vlivem na jednom pódiu... Jen výčet všeho, co jsem zaregistroval za pár poslechů, by zabral normostranu … i zvonění mého mobilu se kdesi vzadu ozvalo. A pro gurmány se najde i kaviárek, například telstarovský syntík v The Evils of Rock & Roll prozrazuje, kam až se mládenci při svém hledání inspirací proposlouchali, klobouk dolů. Kdo v davu pod pódiem má ale tucha vo co go, že? J Veškerá muzika se odehrává v mnohovrstvé scenérii, až se zvukař v tom orchestrálním aranžérském přívalu chvílemi topí.
Bigelf jsou přesně ten případ, kdy mi vůbec nevadí, že nezazní jediná „pů

vodní“ nota. Jejich koláž je uchvacující,  ve svém celku naprosto originální.
Doufám, že příště budou šikovni šiči Dream Theater dělat téhle partě předskokany.
Vypadá to na mou desku ro©ku.

Jaromír Merhaut pro Spark 2009

Tidal: https://listen.tidal.com/album/40534254