FRUUPP

Mezi leckterými znalci progresivní rockové scény první poloviny sedmdesátých let mají severoirští Fruupp kultovní pozici jedné z nejnápaditějších skupin oné doby. Jejich unikátní, kompozičně i aranžérsky až orchestrálně rozkošatělý artrock, srovnatelný svou barevností s Genesis, Yes, King Crimson, Gryphon a Gentle Giant, byl dochucen esencemi irské lidové i klasické (artificiální) hudby a jazzu. Latimerovsky libozvučná, táhlá kytarová sóla, rámovaná melodramatickými klávesami a smyčcovými nástroji, četné změny tempa, propojování skladeb do promyšleně gradovaných celků – to vše charakterizovalo Fruupp. V dobových recenzích se při popisu jejich soundu nejčastěji zjevují termíny jako bohatý, pastorální, symfonický, umělecký, bláznivý. Každé ze čtyř řadových alb mělo svůj doprovodný epický rozměr, image kapely doplňovaly v promo materiálech zámecké interiéry a zdobné, stylizované kostýmy a pódiové masky.

Prapočátky Fruupp sahají k přelomu devětašedesátého a sedmdesátého roku, kdy kytarista a klávesák Vince McCusker, rodák ze severoirské vesničky Maghera (narozen. 3. 10. 1949) doobrážel únavné štace s blues-soulovou cover kapelou Blues By Five, hrající převážně k tanci a poslechu v tamních nálevnách v sestavě: Terence „Superkey" McKee (sólová kytara), Vincent McCusker (rytmická kytara a klávesy), Ian "The Beast" Best (baskytara), Miles „Tinhead" McKee (bicí) a Paddy Shaw (zpěv). Vrcholem kariéry Blues by Five bylo předskakování Catu Stevensovi. Nadějnou vzestupnou kariéru kapely, začínající pracovat i na vlastním materiálu, utnul nástup jejího leadera McKea na universitu.

Po krátké pauze se stal hnacím motorem Vince McCusker, jenž sám sebe povýšil na prvního kytaristu i dvorního skladatele. Důležitým katalyzátorem dění byl cestovní manažér Blues by Five, a později budoucí „pátý člen“ Fruupp, Paul Charles. Ten sice odjel na půl roku na „music-business“ zkušenou do Londýna, tam však navázal pro budoucnost cenné kontakty.  V nové sestavě kolem McCuskera pokračoval Ian Best na basu a Marty O’Connor vystřídal u bicích navrátilce Milese McKea, přecházejícího k mikrofonu.

Podle Paula Charlese někdy na jaře 1971 vznikl i veskrze originální název skupiny – Fruupp. Původ názvu je opředen malou záhadou. Poutavá, lehce mysteriózní legenda, pocházející od samotné kapely (rozhovor pro Melody Maker z 9. března 1974) tvrdí, že Fruupp byla přezdívka přeludu mladé ženy bloudící starobylým domem, v němž měli zkušebnu. Prozaická verze je, že si Best při nějaké zkoušce všimnul použitého aršíku propisotu, kde zůstala už jen písmena F,R,U a P. Přidal jedno P na konec, plus E doprostřed, a navrhnul novotvar jako jméno pro kapelu. Paradoxní je, že právě Best byl záhy odejit. Jako oficiální datum vzniku Fruupp je skupinou samotnou uváděn 30. duben 1971.

První vystoupení skupiny pod novým názvem se odehrálo 23. června 1971 v belfastské Ulster Hall, po boku Roryho Gallaghera. Krátce poté ale odchází za slávou Vince McCusker, zlákán Charlesovou nabídkou založit přímo v Londýně progresivní kapelu.

Osiřelou skupinou poté prošlo vícero hráčů, trvalejší stopu zanechává pouze baskytarista Trevor Davis a kytarista Rob McCullough z Belfastu. Důležitým stálým členem sestavy Fruupp se stává mladičký, klasicky školený hráč na klávesové nástroje a hoboj Stephen Houston (nar. 13. 7. 1953) z The Ulster Youth Orchestra. Skupina měla ve své domovině docela slušně nastartováno, v tamějším hudebním plátku Thursday získala ocenění jako nejlepší nová skupina roku 1971. Z frontmana Tinheada se mezitím stal Lord Fruupp.

Po krachu londýnské mise Vincenta McCuskera, protože mezi tamními hudebníky nenašel podporu pro svou vizi progresivní rockové kapely, se Vince vrací do Belfastu, a opětovně přebírá vedení skupiny. Angažuje baskytaristu (a po brzkém a definitivním odchodu Milese „Tinheada“ McKea i zpěváka) Petera Farrellyho (narozeného 4. 1. 1949, doposud spisovatele a příležitostného hospodského muzikanta), plus drummera Martina Foya (nar. 13. 5. 1951) z Fossets Circus. Role manažéra se napořád ujímá Paul Charles. Zakrátko poté skupina přesídluje do Londýna.

Fruupp v té době koncertují, jen se práší za kočárem (Fordem Transitem), ročně odehrají více jak 200 štací. I výčet supportů 1971-1973 je obdivuhodný, Paul Charles ve svých vzpomínkách uvádí mimo jiné Thin Lizzy, Skid Row, Taste, Queen (jako předkapela!), Supertramp, The Electric Light Orchestra, Focus, Hawkwind, Man, Steve Harley & Cockney Rebel, Focus, Genesis. Dřina přináší ovoce, když na základě poslechu demo pásku (Decision + 3 skladby) nahraných 29. 3. 1973 v malém londýnském studiu na Fulham Place Road, shlédne jejich vystoupení Robin Blanchflower z A&R, majitel sublabelu Pye Records – Dawn Records, a na místě s nimi uzavírá kontrakt.


V srpnu 1973 se Fruupp konečně dostávají k nahrávání alba. Na to, že se jednalo o novice, byli mládenci zdravě troufalí – například tam, kde naprostá většina i zavedených skupin vystačila s mellotronem, tam Irové trvali na nefalšované smyčcové sekci. Svou prvotinu nahrávali v červenci v Escape studiích v Kentu. Páteří debutu se staly osvědčené koncertní kusy, Paul Charles si vzpomíná na pár překvapivých momentů, například odsunutí ambiciózní On a Clear Day, ke které Stephena Houstona inspirovala Holstova svita Planety, coby bonusu u prvních 100 výlisků. Nejspíš na oltář symfonického soundu padly pod střihačský stůl těžkotonážní kusy Steam Machine a Be Glad.
V srpnu 1973 se Fruupp konečně dostávají k nahrávání alba. Na to, že se jednalo o novice, byli mládenci zdravě troufalí – například tam, kde naprostá většina i zavedených skupin vystačila s mellotronem, tam Irové trvali na nefalšované smyčcové sekci. Svou prvotinu nahrávali v červenci v Escape studiích v Kentu. Páteří debutu se staly osvědčené koncertní kusy, Paul Charles si vzpomíná na pár překvapivých momentů, například odsunutí ambiciózní On a Clear Day, ke které Stephena Houstona inspirovala Holstova svita Planety, coby bonusu u prvních 100 výlisků. Nejspíš na oltář symfonického soundu padly pod střihačský stůl těžkotonážní kusy Steam Machine a Be Glad.

Future Legends vychází 5. října 1973. Veškerý materiál zkomponoval McCusker, na orchestrálně košatých aranžích se významnou měrou podílel i „klasik“ Stephen Houston. Oproti pozdějším třem kusům je prvotina nespoutanější, s větším podílem kytary a zemitého rockování, na úkor aranžérsky různobarevného hračičkaření, tak typického pro další LP. Ideovým tvůrcem příběhu tuláka a kněze je Paul Charles. Ten dnes vyzdvihuje především Decision s textem inspirovaným básní bedňáka kapely – Ivana „Touche“ Vallellyho. Podle Charlese nejlepší skladba Fruupp, a vůbec se prý nediví, že Blanchflower po jejím poslechu z dema okamžitě vytahoval šekovou knížkuJ

Kolem Fruupp se začal točit malý mediální kolotoč. Obsáhlý profil, včetně osobních miniportrétů, vychází 3. listopadu 1973 v Melody Makeru, další článek pak 9. března následujícího roku. Vrcholem souvisejícího dvouměsíčního turné se stal koncert ve Whitla Hall v Belfastu s Ulster Youth Orchestra za zády.
Dlouhými roky nashromážděný tvůrčí přetlak umožnil Fruupp realizovat v krátkém sledu další dvě alba: Seven Secrets (nahrávané v lednu a únoru 1974, vydané 19. dubna 1974) a Prince of Heaven’s Eyes (vydáno 8. listopadu 1974), obě nahraná v ustálené sestavě McCusker, Farrelly, Houston, Foye.
Dvojka Seven Secrets je autorsky rovnoměrně rozděleno mezi McCuskera a Houstona. Přebal je opět z dílny Petera Farrellyho. Hned na první poslech si lze všimnout, že při zachování všech charakteristických atributů zvuku Fruupp, se do popředí dostává jemně vykreslovaná zvukomalba a classical rockové postupy. Posun se dá připsat Stephenovi Houstonovi, jenž opět zaranžoval smyčce pro doprovodné námezdní těleso, pojmenované Future Legends Strings, vedené Michaelem Renniem. Významný podíl na výsledku má producent David Lewis, preludující navíc na piano v Three Spires.

Turné odstartovalo pár týdnů po vydání a vyvrcholilo koncertem v londýnském Shaw Theatre 2. června. Ústřední postavou se na pódiu stal Houston. Nejenom, že hrál na hoboj, případně dvoje klávesy současně, nasazoval si masku, ale zakomponoval do představení i divadelní scénu s mečem a umělou krví. Letní koncerty se skupinou Man, i sólově, přilákaly na Fruupp desetitisíce, Charles vzpomíná na plný Phoenix park v Dublinu, anebo na Belfast, kde pořadatelé postavili pódium 4 metry nad diváky.
 
V létě 1974 ale potkal Fruupp i menší průšvih. Když koncem června po nějakém mejdanu spokojeně spali na nějaké usedlosti, vpadla dovnitř protidrogová jednotka a našla čehosi za nehet. Zatčení známých místních muzikantů se dostalo na přední stránky irských novin.

 
6. srpna nakráčeli Fruupp opět do studia Morgan v Londýně. Plány byli ambiciózní. LP Prince of Heaven’s Eyes, nahrané tentokráte ve vlastní produkci, je dramaturgicky posazeno na Charlesův metaforický příběh Muda Flanigana, brázdícího Irsko, hledajíce konec duhy a sebe sama (kompletní povídka je součástí nové CD reedice firmy Esoteric). Hudebně plynule navazuje na předchozí opus. Dominujícím autorem se mezitím stal Stephen Houston, jemuž patří celá první strana alba a část druhé. Romantizující melodie, patos, jazzové synkopy, básnivé zpívání a místy až vtělení se do stylu a soundu Genesis (Prince Of Darkness). Vrcholem je závěrečná The Perfect Wish s krásným partem klavíru. Paul Charles velmi lituje ztráty pěti Vincentových skladeb, které se na LP nevešly a pro reedici nebyly k nalezení: Lost in A Dream, Windward, Crystal Brook, King Stranger a Reflection.
 
Label Dawn Records vydal 11. října jediný singl Fruupp Prince of Heaven / Jaunting Car (obě skladby jsou součástí reedice Esoteric).
 
Podzimní severoirské turné s písničkářem Davidem McWilliamsem bylo celé vyprodané. Slavné pirátské Radio Caroline vysílalo celý týden kompletní album Prince of Heaven’s Eyes každý pozdní večer! Zájem projevil americký vydavatel. Když se k tomu přičtou nadšené recenze a četné pozvánky k rozhovorům do všech typů médií, je jasné že Fruupp prožívali vrchol kariéry, a vánoce čtyřiasedmdesátého si všichni užili, natěšeni na na rok 1975.
 

Bohužel došlo k zásadnímu zlomu. Stephen Houston se mezitím stal se aktivním křesťanem, šiřitelem víry a světskou hudbu upozadil. Poslední koncert s Fruupp odehrál 19. ledna 1975 v Greyhoundu, poté se vytratil i s podstatnou částí aparatury kapely. Nový klávesák John Mason se ke skupině přidal v polovině března.

Odchod Houstona nemohl přijít v nevhodnější dobu. Seymour Stein, šéf americké Sire Records, byl velký fanoušek Fruupp, LP Prince of Heaven’s Eyes jej okouzlilo. Když si přijel v únoru kapelu poslechnout naživo, našel torzo, shánějící klávesáka a techniku. Americká naděje se rozplynula. Stein nabídl spolupráci Houstonovi, ten ji ale odmítnul.
 
Nahrávání posledního čtvrtého alba Modern Masquerades (vydáno 14. listopadu 1975 v produkci Iana McDonalda z King Crimson) se Houston zúčastnil jako občasný divák, stálým členem souboru se stal John Mason. Přestože byl zručný muzikant, nemohl Stephena nahradit, ten byl - dle slov Paula Charlese - srdcem a duší Fruupp.

Poslední LP Modern Masquerades se i proto nese v částečně pozměněném pojetí, připomínajícím - dominující kytarovou zpěvohrou a převládající rozvolněnou melodikou - pozdní Camel po odchodu klávesáka Bardense. McCusker se opět ujal vlády na stylem a soundem. Malým zpestřením se stal saxík producenta Iana Mc Donalda. Doprovodný příběh slečny Janet dodal – jak jinak – Paul Charles.
 
Malá vsuvka. Skladby Sheba’s Song se v roce 2006 zmocnil rapper Talib Kweli pro Come The New Day s hostující Norah Jones. Talibovo album Ear Drum se v USA vyšplhalo až na pozici Nr.2.
 
Tříměsíční turné mělo vrchol 6. prosince v Friars Aylesbury, kam Dawn poslala mobilní studio k pořízení živého záznamu.
 
Fruupp poté začali připravovat další koncepční album s pracovním názvem Doctor Wilde's Twilight Adventure. Během příprav odehraje v okolí Dublinu několik koncertů pod názvem The Future Legends Orchestra. Na scénu ale vtrhává punk, smlouvy a plány jdou vniveč. Konec je rychlý. Květnatě hrajícím souborům nástupem punkerů odzvonilo, a tak i Fruupp záhy odehráli svou derniéru v září roku 1976 v londýnském Roundhouse.  Aby smůly nebylo dost, při požáru pracovního londýnského bytu, který sdíleli Vincent, John a Paul, zmizely ze světa i všechny magnetofonové pásky nahrané na koncertu v Friars Aylesbury.
Fruupp mimo Severní Irsko nikdy nepronikli do širšího rockerského povědomí, to byla daň za přílišnou originalitu a možná i určitou angažovanost v dění v rodné domovině. Nic to neubírá jejich hudbě na kvalitě a zajímavosti.
 
Široce rozprostřená hudba Fruupp se dotýká baroka i medových smyčcových pláství Barclay James Harvest, Moody Blues, či Pink Floyd. I když se nesnaží omráčit lichými rytmy ani vysloveně experimentálním novátorstvím jako Genesis, Gentle Giant, King Crimson, či Yes, přesto je ve výsledku originální a nezaměnitelná. Jak kdosi kdesi trefně poznamenal, je kvintesencí anglického pojetí artrocku, přestože se jedná již od pohledu o Iry jako polena.
 
Fruupp vřele doporučuji k poznání všem, kteří se rádi zaposlouchávají do tvorby starých anglických (art-classical-jazz-folk) rockových kapel přelomu šesté a sedmé dekády. Poslouchat Fruupp, to je něco jako obdivovat starý ručně opracovávaný nábytek, snad trochu přezdobený, ale jedinečný a múzami umu políbený.

P.S.
Klávesák Steven Houston po odchodu z Fruupp cestoval po Evropě s křesťanskou hudební skupinou Liberation Suites, poté působí jako vikář (a příležitostný muzikant) v jižní Anglii. Po roce 2000 vydal soukromě 2 CD, v současnosti má rozpracovaný projekt The Thaumaturge, který by podle jeho vlastních slov měl navazovat na The Prince Of Heaven’s Eyes, viz jeho www stránky.
Basák a zpěvák Peter Farrelly bydlí v Londýně a muzice se údajně nevěnuje. Bubeník Martin Foye hrál nejdříve v keltské rockové kapele The Bad Articles, spolu s Farrellem se později sešel v grupě The Crowd, přejmenovaném později na MGM. Dnes žije v Dungannonu a do kotlů si občas zatluče v jedné z místních hospod se svou skupinou Circle The Moon. Vincent McCusker také hraje v nějakém pub-bandu v Severním Irsku. John Mason zmizel neznámo kde. Manažér a šedá eminence Fruupp – Paul Charles dodnes působí v hudebním byznysu, právě on je důvěryhodným zdrojem takřka veškeré faktografie tohoto profilu.
 
Jaromír Merhaut pro Rock+ 2011
 
Sestavy (albové):
Peter Farrelly – baskytar, zpěv (A, B)
Stephen Houston – klávesy, hoboj, doprovodný zpěv (A)
Vincent McCusker – kytara, doprovodný zpěv (A, B)
Martin Foye – bicí (A, B)
John Mason – klávesy, vibrafon, doprovodný zpěv (B)
 
Poznámka. Muzikanti, kteří prošli ranými sestavami Fruupp, či pre-Fruupp,  jsou zmíněni v biografii.
 
Diskografie:
LP
1. Future Legends (Dawn DNLS 3053, říjen 1973) (A)
2. Seven Secrets (Dawn DNLS 3058, duben 1974) (A)
3. The Prince of Heaven’s Eyes (Dawn DNLH 2, listopad 1974) (A)
4. Modern Masquerade (Dawn DNLS 3070, listopad 1975) (B)
 
SP:
Prince of Heaven / Jaunting Car (Dawn DNS 1087, říjen 1974) (A)
 
Kompilace/boxy:
Songs For A Thought (CD, Sequel, LC 6197, UK, 1992) kompilace s One A Clear Day
Future Legends / Seven Secrets (CD, See For Miles Records, C5HCD 645, 1996) 2 alba na 1 CD (chybí Graveyard Epistle z 1. LP, Faced With Shekinah a The Seventh Secret z 2. LP)
The Prince of Heaven’s Eyes / Modern Masquerade (CD, See For Miles Records, C5HCD 646, 1996) 2 alba na 1 CD (chybí Seaward Sunset z 3. LP,  Gormenghast z 4. LP)
Modern Maquerade Box (4CD, Disk Union, DU-BOX212, Japan, 2007) všechna 4 alba, 1-3 Arcangelo verze, 4 Strange Days verze.
 
 
Internet:
Paul Charles – manažer Fruupp – osobní stránky s kompletní historiíí Fruupp http://www.paulcharlesbooks.com/fruupp.php
 
Prof. Robert Cervero – kronikář Fruupp
http://www.ced.berkeley.edu/faculty/cervero_robert/fruuppband.htm
 
Stephen Houston – klávesák Fruupp – oficiální stránky
http://fruupp.com
 
Myspace – nedávno objevené archivní amatérské nahrávky koncertů Fruupp
http://www.myspace.com/fruupplive
 
 
 
 

Future Legends (1973)
 
1. Future Legends (1:27) 
2. Decision (6:21) 
3. As Day Breaks With Dawn (4:58) 
4. Graveyard Epistle (6:14) 
5. Lord Of The Incubus (6:20) 
6. Olde Tyme Future (5:33) 
7. Song For A Thought (7:25) 
8. Future Legends (0:47) 
-
9. On A Clear Day (7:46)
 
On A Clear Day byla na prvních 100 výliscích LP, je součástí i nové CD reedice Esoteric.
Všechny skladby zkomponoval Vince McCusker
Všechny skladby zaranžoval Vince McCusker a Stephen Houston
 
Obsazení:
Peter Farrelly – baskytar, zpěv
Stephen Houston – klávesy, hoboj, doprovodný zpěv
Vincent McCusker – kytara, doprovodný zpěv
Martin Foye – bicí
 
Produkce: Denis Taylor
Kresba na přebalu: Peter Farrelly
Koncept přebalu: Paul Charles
Foto skupiny: Marie O’Connell
Vedení smyčcového tělesa: Michael Rennie
 
Původní vydání: (LP, Dawn DNLS 3053, 5. října 1973)
Reedice:
199? (CD, Teichiku, TECP-25472, Japan)
1995 (CD, Si-Wan, SRMC 1025, Korea)
2004 (CD, Arcangelo, ARC-7070, Japan)
2009 (CD, Esoteric, ECLEC2104, UK) po všech stránkách nejkvalitnější reedice
Poznámka: většina asijských vydání je až na výjimky (Arcangelo) neautorizovaná!
 
Houslově kytarové orgie v artrockovém hávu. Nabušený, něžný i rozevlátý rock, inspirovaný vznešenou klasikou i drsnou domovinou, kde houslisté statečně riffují, tančí, kmitají i teskní, bok po boku s mládeneckou čtveřicí.
Fruupp jsou artrockoví romantici, žádná tíha ani samoúčelnost. Jejich tvorba je plná ornamentů, které již napoprvé připadají povědomé, natolik jsou přirozené a „člověčí“. U intra As Day Breaks With Dawnk si spousta z nás v kotlince jistě zanotuje „kočka leze dírou, pes oknem“.
Fruupp jsou i melodici od boha, v tomto smyslu mají velmi blízko ke Genesis, rovněž až marnotratně plýtvají chytlavými motivy i tempovými a dynamickými přechody. Andělsky rozněžnělé sloky se protínají s ďábelskými kytarovými výšivkami, uhrančivé muzikantské souznění mezi Houstonem a Mc Cuskerem prostupuje celým albem. Bere mě jejich společná chačaturjanská kozácká jízda, ženoucí se tryskem s vytasenými šavlemi v Graveyard Epistle, kytarové Sabre Dance, že jiskry lítají. Anebo výstavní dynamický hymnus Lord Of The Incubus – hradní rytířský rock se vší parádou. Za lkající kytaru v Olde Tyme Future by se nemusel stydět ani mistr Santana. A ve finální Song For A Thought je všechno pohromadě namnohokrát.
Mc Cusker umí svou kytarou vyzpívat melodii jako málokdo, současně si v rychlosti nezadá s Ríšou. Jeho emotivní hra doznala ocenění v úzkém kruhu znalců a fandů. Někteří jej nebojácně označují za světovou extratřídu. I pro mne osobně patří Vince k nedoceněným velikánům elektrické kytary. Farrellyho zpěv je ponořen mezi nástroje, nestrhává na sebe pozornost, dokáže se ale gabrielovsky rozeznít a dokonale zapadá do soundu skupiny jako klíč do starobylého zámku.
Celek působí až vizuálně, jinými slovy, hudba Fruupp evokuje představivost jako málokterá jiná. Mně vždy před očima běží v pozadí výpravného hudebně divadelního představení obrazy irské krajiny…
Erbovní artrock.
 
P.S. Fruupp vyznávali ve své tvorbě poměrně eklektický přístup. V jediné netové recenzi debutového alba lze proto nalézt zmínky o irských souputnících Horslips, westernových melodiích Ennia Morricona, Child In Time Deep Purple, symfonickému rokenrolu a’la ELO, právním střetu Manfreda Manna za podobné užití Holstovy slavné melodie v Joybringer (čímž se dá vysvětlit náhlé stažení On A Clear Day z LP).
 
 
 

Seven Secrets (1974)
 
1. Faced With Shekinah (8:23) (Stephen Houston)
2. Wise As Wisdom (7:07) (Vincent McCusker / Paul Charles)
3. White Eyes (7:16) (Vincent McCusker / Paul Charles)
4. Garden Lady (9:00) (Vincent McCusker)
5. Three Spires (5:00) (Vincent McCusker / Paul Charles)
6. Elizabeth (7:45) ) (Stephen Houston)
7. The Seventh Secret (1:08)
 
Obsazení:
Peter Farrelly – baskytara, zpěv
Stephen Houston – klávesy, hoboj, doprovodný zpěv
Vincent McCusker – kytara, doprovodný zpěv
Martin Foye – bicí
 
Produkce: David Lewis (piano v Three Spires)
Kresba na přebalu: Peter Farrelly
Koncept přebalu: Paul Charles
Foto a design přebalu: Ruby Mazur a Ian Stokes
Vedení smyčcového tělesa Future Legends Strings: Michael Rennie
 
Původní vydání: (Dawn DNLS 3058, duben 1974)

Reedice:
199? (CD, Teichiku, TECP-25473, Japan)
1995 (CD, Si-Wan, SRMC 1045, Korea)
2004 (CD, Arcangelo, ARC-7071, Japan)
2009 (CD, Esoteric, ECLEC2102, UK) po všech stránkách nejkvalitnější reedice
Poznámka: většina asijských vydání je až na výjimky (Arcangelo) neautorizovaná!
 
Artrock utkaný do copu z pavučin a třpytu slunce. Stephenova barokní (G.F.Handel – Water Music) předehra pro housle, hoboj a cembalo, na úvod classicalrockového opusu Faced With Shekinah, předznamená náladu celého alba. Seven Secrets je o poznání jemnější a rozevlátější než Future Legends. Do popředí vystupuje se svými klávesami Stephen Houston, Vincent McCusker mu svým kytarovým krajkovím a zvukomalebnými sóly již nestíní, spíše stojí bratrsky po boku. Wise As Wisdom mi svou líbeznou vokalízou, hamondkami i svůdnými rytmicko-melodickými motivy, vzdáleně navozuje Still Life. Náznakové jazzůvky i splétané motivy v melancholické White Eyes jsou kořením, dokazujícím, že Fruupp mistrovsky zvládají kombinace chutí. Pomohu si svým oblíbeným „Pepř zatavený v medu“, odchyceným kdysi ze Svobodné Evropy. I Garden Lady je plná podobných kontrastů a pestrobarevných útržků, poletujících vzduchem, kam ucho doslechne. Jako dech se vinoucí Three Spires má pro mne sílu Eleanor Rigby. Skočná i nyvá Elizabeth s kaskádami smyčců a lyrickým klavírem by mohla být ozdobou každého zámeckého plesu. Esenciální classical rock.
Seven Secret se nedá uchopit napoprvé, ani silou. Nenaladěnému a zpupnému doslova proteče mezi prsty. Pozorného a pokorného odmění svou krásou.

Prince of Heaven’s Eyes (1974)
 
1. It’s All Up Now (7:23) (Stephen Houston)
2. Prince Of Darkness (3:48) (Stephen Houston)
3. Jaunting Car (2:24) (Stephen Houston)
4. Annie Austere (4:17) (Stephen Houston)
-
5. Knowing You (10:47) (Vincent McCusker)
6. Crystal Brook (3:07) (Vincent McCusker)
7. Seaward Sunset (5:25) (Stephen Houston)
8. The Perfect Wish (4:31) (Stephen Houston)
-
9. Prince Of Heaven (3:32) (Stephen Houston)
10. Jaunting Car (2:26) (singlová verze) (Stephen Houston)
 
Obsazení:
Peter Farrelly – baskytara, flétna, zpěv
Stephen Houston – klávesy, hoboj, doprovodný zpěv
Vincent McCusker – kytara, doprovodný zpěv
Martin Foye – bicí, perkuse
 
Produkce: Fruupp
Zvuková režie: Robert Quested
Nahráno: Morgan Studios, London, srpen – září 1974
Koncept: Paul Charles
Design přebalu: Martin Cropper Design Machine
Ilustrace: Graham Marsh
Foto: Brian Lynch
 
Původní vydání: (Dawn DNLH 2, listopad 1974)

Reedice:
19?? (CD, Teichiku, TECP-25474, Japan)
1995 (CD, Si-Wan, SRMC 1033, Korea)
2004 (CD, Arcangelo, ARC-7072/3, Japan) CD & CD singl (skl. 9+10)
2009 (CD, Esoteric, ECLEC2103, UK) po všech stránkách nejkvalitnější reedice
Poznámka: většina asijských vydání je až na výjimky neautorizovaná!
 
Znělé klávesy v úvodu It's All Up Now opět prozrazují, jaký byl Stephen Houston  milovník velkolepé klasiky (a možná i Woollyho Wolstenholmea z Barclay James Harvest). Je ale ukázněný, nestrhává na sebe pozornost za každou cenu, poctivě se dělí o prostor s dalšími spoluhráči. Úvod, jako když se na promenádě potkají Genesis s Yes. A opodál Farrelly swinguje jak zkušený barový matador… prostě Fruupp.
The Prince of Heaven's Eyes vyžaduje od posluchače rozšafnou náladu, jednostrunní progresivisté budou zmateni, Fruupp jsou na tomto albu rozdovádění, až rozjívení. V každé druhé skladbě je nějaká „shazující“ legrácka, viz například Jaunting Car s boogie piánem, vsunutá mezi Prince of Darkness, která jakoby z oka vypadla gabrielovským Genesis a Annie Austere, spojující obě polohy. Kytarista Vincent McCusker přispěl dvěma překvapujícími jemnůstkami Knowing You a Crystal Brook. Nejenom já si je umím představit na The Geese And The Ghost Anthonyho Phillipse (první kytarista Genesis). Úvodní nosný klavírní motiv Seaward Sunset musí být odněkud vypůjčený, natolik je okamžitě povědomý.  Záverečná The Perfect Wish (původně dvě samostatné kompozice: The Clearing Shower a Giants Causeway)  je pro mne starším sourozencem Lady Fantasy (Camel - Mirage). Někteří recenzenti uvádějí i Harold The Barrel od Genesis (Nursery Cryme), Johna Leese z BJH, případně Sibeliovu Pátou symfonii, jedno ze zásadních artificiálních děl 20. století.
 
Na žádné jiné album Fruupp není tolik rozporuplných názorů, od naprostého zatracení coby progpopiny, až po vynášení na piedestal. Kritici vytýkají kapele příklon k líbivosti a rezignaci na dřívější hledačství. Podle nich se kapela víceméně veze s tehdejší vzedmutou vlnou zájmu o artrock a’la Genesis. Zastánci, mezi nimi i já, berou The Prince of Heaven's Eyes jako další originální díl skládanky Fruupp. Určitou melodickou „podbízivost“ umím vstřebat. Jakkoliv se Vince upozadil, Fruupp si i na třetím albu uchovali zvukový svéráz, kterým jsou snadno rozpoznatelní mezi stovkami tehdejších artrockových skupin.
 
 

Modern Masquerade (1975)
 
Misty Morning Way (6:58) (Vincent McCusker)
Masquerading With Dawn (7:16) (Vincent McCusker)
Gormenghast (10:47) (John Mason)
Mystery Might (8:23) (Vincent McCusker)
Why (4:10) (Vincent McCusker)
Janet Planet (2:57) (Vincent McCusker)
Sheba's Song (8:29) (John Mason / Paul Charles)
 
Obsazení:
Peter Farrelly – baskytara, doprodná kytar, zpěv
John Mason – klávesy, vibrafon, doprovodný zpěv
Vincent McCusker – kytara, doprovodný zpěv
Martin Foye – bicí, perkuse, doprovodný zpěv
 
Host:
Ian McDonald – saxofon
 
Produkce: Ian McDonald
Nahráno: Island Studios, Basing Street, London
Koncept, koordinace: Paul Charles
Design přebalu: Martin Cropper Design Machine
Foto: Martyn Goddard
 
Původní vydání: (Dawn DNLS 3070, listopad 1975)
Reedice:
1989 (CD, Teichiku, 22DN-68, Japan)
1997 (CD, Si-Wan, SRMC 1041, Korea)
1999 (CD, Victor, VICP-60928, Japan) 20bit K2 remastering
2006 (CD, Strange Days, POCE-1012, Japan)
2009 (CD, Esoteric, ECLEC2105) po všech stránkách nejkvalitnější reedice
Poznámka: většina asijských vydání je až na výjimky neautorizovaná!
 
Odchod duše souboru, klávesáka Stephena Houstona, samozřejmě ovlivnil styl i zvuk Modern Masquerades, žezla se znovu ujal Vincent McCusker a jeho kytara. I rytmika Farrelly/Foye jakoby ožila, na žádném jiném LP nezní tak razantně. Nový klávesák John Mason spolu s producentem Ianem McDonaldem posunul Fruupp směrem k symfonickému soundu, jeho styl byl byl výrazně modernější a expresivnější než Howellův, romantismus se trochu vytratil i ze samotných kompozic, Fruupp slyšitelně přitlačili na pilu, a jakoby se tak obloukem vrátili k prvnímu albu. Kupříkladu explosivní Mystery Might, dozdobená afro rytmikou a přiškrabávanou kytarou, by nemohla v takové podobě zaznít na žádném jiném LP. Ovšem netřeba se bát, jsou to všechno stále ty krásné hravé zvukomalůvky pro mlsouny.
Když tak posté poslouchám latimerovsky snovou kytaru Vincenta McCuskera a swingujícího Farrellyho uprostřed členité Misty Morning Way, anebo hned následující, zprvu jemně perlivou a nakonec velkoorchestrálně grandiózní hard-artrockovku Masquerading With Dawn, odkazující na anglickou lidovku Greensleeves, říkám si, jak jen mohla tahle úžasná kapela, která rozesela na každé desce nápadů na dalších deset, uniknout pozornosti davů vzývajících Genesis, Camel, Gentle Giant.
I novic Mason přispěl pár skladbami, krásná je Gormenghast s jemnou melodií, najazzlým stylem hry a ságem Iana Mc Donalda. Částečně jeho je i závěrečná Sheba's Song, s úderným riffem piana (Supertramp s Dreamer nedaleko), westcoastovými vokálními harmoniemi a žhavou Vincentovou kytarou.
Jakkoliv Fruupp svůj styl a sound každým dalším albem „napřimovali“, jsou i na Modern Masquerade rozkvetlou artrockovou květinou.
 
–
 
Fruupp vždy skvěle pracovali s náladou i dynamikou, několik minut klidně hrají takový "piánko jazz", melodické útržky až marnotratně poletují vzduchem sem a tam, básnivý hlas Petera Farrellyho je hladký a hebký jak hedvábí ... najednou zlom, scénu ovládne honosný klavír a jeho „klasicistní“ motivy rozezvučí sál, přidají se kaskády bicích a McCuskerova zpěvná kytara, tak podobná Latimerovi. A ze zakouřeného poloprázdného baru jsme rázem na narvané rockerské zámecké zahradní slavnosti.
 
Čtyři alba, jedno lepší jak druhé. Fruupp. 

P.S. 2020 

Technická poznámka: odkazy u recenzí vedou na Tidal, odkud lze alba streamovat v CD kvalitě z reedice BMG/Sanctuary 2018.