rock+

OSMDESÁTKOVÉ NEOPROGOVÉ ZAPOMNĚNKY Koncem sedmdesátých let se rockové kyvadlo, prudce vychýlené nástupem punku, zklidnilo, byť v novém azimutu. Tvrďáci se našli v kombinaci hardrockové tíhy a punkové zběsilosti = metalu, který se měl, a dodnes má, čile k světu, a postupně se rozvinul do nebývalé šíře subžánrů. O zbyvší artrockery ale jakoby nebyl mezi muzikanty zájem, nelze se jim ani moc divit; dřete, makáte, vymýšlíte a hrajete nemožné, a pak vás z piedestalu smetou tříakordoví nýmandi z garáže na periferii… Možná i to bylo příčinou, že zatímco pro metal se stal hardrock východiskem k další cestě a rozvoji, tak neoprog se víceméně zapouzdřil v letitých postupech klasického progresivního rocku, a nic přelomového již nepřinesl. V podstatě jen porůznu kombinoval osvědčené postupy. I bez pelu novátorství vznikla spousta skvělé muziky. V dnešním sedmém dílu Příběhů progresivního rocku si jako předkrm důkladně připomeneme dvě málo známá jména z období prvního vzedmutí neoprogu na přelomu

AMERICKÁ KRÁSA Koncem první poloviny sedmdesátých let došlo na poli progresivního rocku k zajímavému úkazu. Zatímco v Anglii a na starém kontinentu vlna artrockové progresivity a hardrockové údernosti odeznívala, za oceánem se k životu probouzeli rytíři urozeného rocku [(c) Jaromír Tůma]. Amerika nenabídla světu nové YES, GENESIS, PINK FLOYD, vnesla do světa rocku pro dospělé hlavně pompéznost a okázalost, což se někomu může zdát z pohledu progresivity málo, avšak od poloviny seventies kapely jako BOSTON, KANSAS, STYX, JOURNEY a další, stanuly na rockerském výsluní i v našich končinách. Společným jmenovatelem byly VELKÉ melodie, hlasy i hradby kláves. Zámořský pomprock bezpochyby vděčí za svůj vznik britským hard-art-rockovým souborům, jež svým progresivním a přitom libozvučným pojetím konvenovaly mnohým mladým zámořským muzikantům i posluchačům. Svou roli sehrál rovněž i bouřlivý vývoj v oblasti syntezátorů, Amíci jimi svůj sound doslova vystýlali. ORIGINÁLY KAŽDÝM COULEM Ovšem i No

KRIZE? JAKÁ KRIZE? PROG V ROCE 1975 Tak dvojznačně nazval Malcolm Dome svůj loňský článek o zlomovém roku 1975. Rocková scéna se v polovině sedmdesátých let víc a víc podbízela mainstreamu. Ostří se obrušovala, tajemná zákoutí nasvěcovala, křivky napřimovaly, skladby zkracovaly. Tlak vydavatelů na další a další alba začal zmáhat i ty nejpilnější. Vydávat co půlrok nové album, jak bylo v první polovině sedmdesátek dobrým zvykem, je z dnešního pohledu něco absolutně nepředstavitelného. O to víc, když si uvědomíme, že naprostá většina z nich je součástí zlatého rockového fondu! Začalo se víc kalkulovat, z daňových důvodů spousta Britů nahrávala v cizině, cizí prostředí, přilípnutí vyžírkové, drogy, urvané řetězy – můzy to zkrátka neměly se svými políbenci v polovině seventies jednoduché… NOVICI Do popředí progresivní rockové scény se kolem roku 1975 propracovaly soubory, hrající v té době de facto sofistikovaný pop-rock písničkového typu: ROXY MUSIC, SUPERTRAMP, 10CC, QUEEN, ELECTRIC LIGH

SPLETITÝ JAZZ ROCK Jazz rock je posluchačským i „muzikologickým“ oříškem. Zatímco u art rocku, potažmo classical rocku byl vztah mezi rockem a tzv. vážnou hudbou poměrně přehledný: více rocku než klasiky = art rock, více klasiky než rocku = classical rock, vztah jazz vs rock je mnohem mezižánrově košatější, navíc s výraznými tuzemskými specifiky, souvisejícími částečně s politickou situací po srpnové okupaci, tzv. normalizací.       Jan Hammer Group DEFINICE Muzikologické a encyklopedické definice prvotního jazz rocku nechám na povolanějších. Lubomír Dorůžka v hesle „jazz rock“ [Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby: část věcná, Editio Supraphon, 1983] mimo jiné píše: „jazz rock, jindy t. rock jazz a někdy (potenciálně poněkud v jiném významu) i pop jazz; orientační označení tendence k narůstání kontaktů mezi rockem a jazzem, již lze sledovat zhruba od konce 60. let. Předpokladem k ní je jednak přirozený sklon jazzu čerpat z výrazových prostředků soudobé pop. Hudby, jednak post

ZÁZRAČNÁ ARTROCKOVÁ PĚTILETKA  První polovina sedmdesátek je právem považována za nedílnou součást zlatého věku rockové progrese. Rock se v průběhu druhé poloviny šedesátých let rozvinul do nebývalé šíře. Přechod mezi šestou a sedmou dekádou byl ve znamení konstituování jednotlivých subžánrů. Rockovou progresi s příměsemi postupů tzv. artificiální hudby, ale i folku, zastupoval především art rock, částečně i hardrock. Spojování rocku s jazzem se označovalo jako jazz rock a fusion music. Avantgardní a experimentální rock si nadále udržoval svou nespoutanost a zvídavost. Sixties psychedelie měla své pokračování zejména v germánském krautrocku. Svět rocku byl nekonečný… ART ROCK Připomeňme si, že klasický art rock se vyznačoval včleňováním prvků artificiální hudby. V jeho žánrových podskupinách označovaných jako classical rock a baroque rock pak dokonce přímým přebíráním témat vážné hudby. Takový přístup vyžadoval muzikantské mistrovství, smysl pro kompoziční stavbu, cit pro dynamiku a ko

SWINGUJÍCÍ SIXTIES Jak jsem již zmínil v pilotním dílu, nesl se konec první poloviny šedesátých let na mohutné vlně euforie mladé generace, která si užívala muziky, sexu, módy, vymožeností techniky. Úsporná poválečná opatření konečně zmizela z životů běžných občanů, svět se stal barevnějším, vlasy delšími, sukně vylétly nahoru, osvobozená stehýnka se dala do služeb pokroku rozkroku, tranzistorové přijímače byly stejně nezbytným doplňkem jako jeansy. SWINGING LONDON Britská metropole se stala během první poloviny šedesátých let středobodem světa mladých. Teenageři všech kontinentů lačně a se závistí sbíraly střípky informací a inspirací, zatímco Londýn už naplno swingoval v rytmu BEATLES, ROLLING STONES, KINKS, WHO, SMALL FACES. Nejenom v ulicích, ale i domovech, kancelářích, parcích, zkrátka všude, kam k tranzistorákům dorazily vlny Radia Luxembourg anebo pirátských stanic Radio Caroline, Swinging Radio England, Wonderful Radio London, Radio London a dalších, vysílajících z lodí zakotv