rock+

V dvaaosmdesátém se za obzorem v Digi-Mordoru šikovaly k frontálnímu útoku jedničky a nuly. Svět analogu se naposledy vzepjal k obraně a vrcholným výkonům. Továrny velkých firem i jejich vývojové týmy stále pracovaly naplno, ať již šlo o Sony, Philips, Grundig, JVC, Toshiba anebo Hitachi, Technics, Pioneer a další a další značky. Hifi také stále něco vážilo, i když plastů přibývalo. ŠUMFUČ Boj se šumem pásku byl alfou a omegou tehdejšího rockerského života. Obzvláště zde za oponou, kde nahrávání muziky přerostlo v národní sport. Pamětníci si jistě vzpomenou, jaké utrpení nám přinášelo šumění našich cívkáčů i kazeťáků. Já nebyl výjimkou. Když se počátkem 80. let v Téčku objevil článek o potlačovačích šumu americké firmy dbx, rozbil jsem bez váhání novomanželské prasátko, vyveksloval 500 USD a pořídil si vedle pračky, ledničky a sedačky dbx 128 II. A ocitl se v tichém ráji – žena zavile mlčela a magnetofonové pásy též. Šum pásků na vyženěném cívkáči Tesla B100 zmizel, prostě nebyl.

Z naprostého nočního ticha přicházejí modulované tóny telegrafních drátů, doprovázené vzdáleným hřměním. Dokonalá sluchátková iluze opuštěné okresky a prérijních dálav v úvodu Telegraf Road Dire Straits byla na jaře třiaosmdesátého mým prvním a navždy nezapomenutelným poslechovým seznámením s cédéčkem. Hudební kompaktní disk se onoho roku vydal do světa, aby si jej zakrátko na celých pětadvacet let podmanil.   TEORETICKÉ MINIMUM Nebojte se, nebude to bolet. Naše smysly vnímají svět analogově, spojitě. Kmitavý pohyb vzduchu vnímáme sluchovým ústrojím jako zvuk v širokém pásmu kmitočtů v rozsahu cca. 20 až 20000 Hertz. Co je frekvenčně pod slyšitelným pásmem, nazývá se infrazvukem, co je nad ním, pak ultrazvukem. Mimo frekvenční rozsah je důležitým zvukovým parametrem i hlasitost, kterou vnímáme v rozmezí práhů slyšení a bolestivosti. Grafické znázornění, kdy vodorovná osa zachycuje kmitočet a svislá akustický tlak (resp. intenzitu) představuje sluchového pole. Subjektivně vnímáme

Nebojte, o hasičích psát nebudu. Svět Hi-Fi se polovině osmdesátek zmenšoval i zvětšoval současně. Namísto pásků kazety, třiceticentimetrové vinyly v sousedství deseticentimetrových kotoučů, vytahaný popruh s pětikilovou A3 přes rameno ve skříni, v kapse bundy walkman. Na druhé straně nabídka zesilovačů, magnetofonů, gramofonů a nově i CD přehrávačů, equalizérů, timerů mohutněla každým novým katalogem. Prolistujme si jeden z nich. MINI V devětasedmdesátém přišla firma Sony s Walkmanem, a svět už nikdy nebyl jako předtím. Šišky teenagerů začaly zdobit molitanová sluchátka, vypeckovaným pak visely z uší rovnou dráty. Walkman často vítězí, anebo se umísťuje na medailových pozicích, v anketách typu: největší inovace v oblasti hudby za posledních padesát let, případně: deset věcí, které změnily svět. Celosvětově se jich prodalo na čtvrt miliardy. V roce 1984 dostali pobíhači celého světa od Sony malý dárek: otřesu/potu/dešti vzdorný sportovní walkman WM-F5 s vestavěným FM přijímačem.

V socialistickém Československu bylo ledasco všelijak, ba i naopak. V populárně naučném technickém magazínu T-64 vycházely vedle poličkových návodů pro novomanžele inzeráty na vysokozdvižné vozíky, lepší zboží padalo pod pult a rudé noviny nechávaly černou stopu i mezi půlkami. Není divu, že v honičce za bigbítovými decibely se v nouzi nejvyšší občas zpívalo namísto do mikrofonů do reproduktorů, a teenagerské bigbítové kapely první vlny rabovaly, aby měly na co hrát, radiopřijímače i peněženky svých rodičů. Mladým vždy šlo o život po svém, tehdy ale někdy o život doslova. NA CIHLY I ELEKTROMALTU VZPOMÍNÁ FRANTA PEŘINA Bohužel již zesnulý Franta Peřina, jeden z prvních zlínských bigbíťáků a současně také konstruktér zesilovačů pro kapely, sběratel radiotechniky, zakladatel Historického radioklubu, na svých stránkách NostalgyRadio k tomuto období napsal: „Velice rušné bylo období stavby amatérských zesilovačů pro muzikanty. Na sklonku 50. a počátkem 60. let XX. století dodávala T