rock+

Kdyby měl kdokoliv jmenovat jednu jedinou kapelu, reprezentující jižanský rock, nemohl by uvést nikoho jiného než LYNYRD SKYNRD. Každá pořádná americká motorka, když jejím koním popustíte uzdu v nekonečných širých pláních, řičí i pobroukává soundem LYNYRD SKYNYRD. Každý z nás chtěl být někdy volný jako pták. A hledáte-li „synonymum“ pro osudovou rockovou tragédii, zjeví se vám zlomená křídla LYNYRD SKYNYRD. ROZHOVOR   Johnny Colt batřil v letech 1989-1997 k oporám BLACK CROWES. Poté hrál v TRAIN a byl i členem projektu ROCKSTAR SUPERNOVA. Od roku 2012 jeho basa tvrdí muziku v LYNYRD SKYNYRD. Mimoto je spolumajitelem NoDa Studios. Ač není pamětníkem, jeho exklusivní rozhovor pro Spark má opojnou atmosféru upřímné zpovědi muzikanta, který již je součástí legendy z největších. Voní hudba Lynyrd Skynyrd benzínem a svobodou? Rozhodně, tyhle dvě slova to vystihují naprosto přesně, lepší bych nenašel. Jediná věc, kterou bych přidal je to, že ti lidé jsou takoví, jací jsou i kvůli tomu, co j

John Sykes od března 2013 masíruje na svých webových stránkách fanoušky zprávičkami o nahrávání pátého sólového alba. V březnu prozradil některá jména: Josh Freese (bicí), Tony Franklin (baskytara), Chris Chaney (baskytara), Curt Bisquera (bicí), Jamie Muhoberac (klávesy). V dubnu odbočil informací o remasterované verzi debutu BLUE MURDER, v září pak přidal 1000% prohlášení o dokončení základního nahrávání. Prý se míchá a finalizuje. Je červen 2014 a zatím nic. Věřím ale, že se brzy dočkáme nových tónů jeho Gibsona Les Paula. Čekání si zkraťme dotekovým připomenutím některých zásadních alb jeho hudební kariéry. Tygers Of Pan Tang – Spellbound (1981) Mladý John James Sykes (ročník 1959) coby posluchač nepochybně vyrůstal na hardrocku, hráčsky jej ale formovala až Nová vlna britského heavy metalu (NWOBHM), která na přelomu sedmé a osmé dekády zrychlila a o klávesy osekala klasický hardrock a zavedla – po vzoru THIN LIZZY – dvě sólové kytary. Vedle Iron Maiden, Judas Priest a Saxon patř

ÁNTRÉ   Umíte si představit Led Zeppelin bez Roberta Planta? Já ne. A Nazareth s někým jiným než s rozšklebeným skřítkem Danem McCaffertym a jeho cirkulárkou v krku? … Dan McCafferty mi vždycky připadal nezničitelný. A najednou se na podzim minulého roku dočítám, že krátce po sobě zkolaboval přímo na pódiu, jednou to byl prasklý žaludeční vřed, podruhé prý mrtvice. Zlověstné pověsti o mozkové příhodě Dan sice rázně vyvrátil, nicméně se redaktorům Classic Rocku svěřil:  „Mám chronickou obstrukční plicní nemoc, která se stále zhoršuje. Nevíš, kdy to přijde, ale najednou nemůžeš dýchat.“  Pokračuje:  „Hudba, kterou jsme udělali v průběhu let, je důležitější než kterýkoliv člen kapely. Vždycky jsme to tak cítili, a já nevidím důvod pro to, aby se na tomto přístupu něco měnilo jenom kvůli tomu, že jsem odešel já.“ Určitou naději dává fakt, že si Dan chce vzít oddechový čas, aby zvážil svou budoucnost, dokonce připouští možnost nahrání dalšího sólového alba. Pokud jde o šance na rozlučkové v