rock+

  Byl krásný slunný den a já spěchal krátce po poledni ze školy o něco rychleji než obvykle. Červen jako když vymaluje, dveře našeho baťovského půldomku otevřené dokořán, máma zády v kuchyni. „Něco nového?,“ ptám se namísto pozdravu. „Umřel,“ hlesla tiše, a svět potemněl. Byl krásný slunný den, čtvrtek šestého června osmašedesátého. A na druhém konci světa zabil palestinský magor Roberta Kennedyho. I ve svých třinácti jsem cítil smutek, bezmoc a ztrátu. Bratři Kennedyové byli i zde za rudou oponou symbolem nadějí, že nás Amerika pod jejich vedením nějakým zázrakem vytrhne z ruského područí. Naše sny byly jejich smrtí pohřbeny, a už nikdy se nedovíme, jaké by to bylo, kdyby… Amerika navíc stále truchlila za Martina Luthera Kinga, zastřeleného čtvrtého dubna. Jeho vraha policie zatkla dva dny po smrti Bobbyho. Dosti chmur. V lednu začalo tání, na jaře vše rozkvetlo a léto na obzoru slibovalo mnohé. Listuju si tak dobovým Mladým světem i Zápisníkem a znovu na mě dýchá optimistická

Šedesátý osmý lze bezesporu považovat za rok velkého vzepjetí československého bigbeatu. Mladí víc a víc odmítali rudé linkování jejich životů i ve volném čase, jejich rodiče a prarodiče začali vzpomínat a mluvit nahlas, společnost se nadechla v naději i očekávání. Hrálo se a zpívalo všude, už ale ne častušky, ale pop music. Když zalistujeme dobovými časopisy, vykukují z každé druhé stránky zpěváci, zpěvačky, skupiny. Někdy je až úsměvné číst, co všechno na sebe tehdy bezelstně prozradili. Upíří bulvár naštěstí ještě neexistoval, a společenská poptávka po hnusu také ne. Připomeňme si dnes s velkou pomocí Pop Music Expresu, dávného to „předchůdce“ Sparku, dvě velká jména našeho ro©ku, nejenom 1968, i srážku s realitou. ČERNEJ BEJK A JEHO STÁDO Jan Křtitel Sýkora v jednom z dopisů Ottovi Bezlojovi do Švýcarska, kde pobýval s MATADORS, charakterizoval Michala Prokopa a jeho FRAMUS FIVE slovy: „… stylový jsou jako kráva v holandský pastvině a ten Prokop má hlas jako rok nepřipuštěnej

Bývaly časy, kdy se ve světě o muzice hodně psalo a četlo napříč všemi žánry. V dobách, kdy se dřevní rock’n’roll měnil na bigbít a posléze rock, bylo jen otázkou času, kdy se pro nové publikum bude hrát, zpívat – a také psát. Nejrychlejší opět byli zapálení fanoušci, co na kolenech vyráběli cyklostylové fanziny. Ze zavedených periodik zareagovali na bigbít nejrychleji anglické týdeníky, Melody Maker, existující od roku 1934, a o dvě dekády mladší New Musical Express. První si i v klokotu doby držel serióznější tvář, reprezentovanou například Chrisem Welchem, jehož knihy čteme dodnes, druhý měl takříkajíc popovější tvář, své čtenáře ani tak nevychovával, jako spíše bavil. Třetím vzadu byl pak Record Mirror, oblíbený především mladými fanoušky rhythm & blues. V Československu byla situace poněkud jiná, opožděná a umocněná nejenom generačním, ale i společenským konfliktem mezi mladými, svobodomyslnými a rodiči, straníky. Melodie i přes dorůžkovské obrození nebyla vysloveně časopi

Hudba a zvuk jsou si navzájem navěky souzeni. Hudba se bez zvuku neobejde vůbec, a pro zvuk je hudba nejkrásnějším lidstvem stvořeným obsahem. Hudba a zvuk (HaZ) byl také název měsíčníku pro rozhlas, hudbu a elektroniku, vycházejícího v letech 1967 až 1971, jak jsme se v krátkosti zmínili před rokem. Ročník 1968 se stal cenným autentickým zdrojem o tehdejším tuzemském dění na poli audio techniky. Na přelomu let 1967/68 vznikl Československý hifiklub, jenž se na dvacet let stal oázou i pro mnohé rockery. Bezmála v každém městě vznikla pobočka, kde se vedle muziky a audio techniky diskutovalo a debatovalo o lecčems. Hifikluby měly nemalou zásluhu na relativně slušném povědomí široké veřejnosti o kvalitní reprodukční technice. Největší bedny mívali doma bigbíti a metalisti. Dnešní mladí už jen peckují a kelímkují… MAGAZÍN HUDBA A ZVUK Jen v krátkosti ke vzniku. První číslo 1/1967 bylo dáno do tisku 15. 12. 1966. V úvodním slovu časopis deklaroval zaměření na „širokou oblast vzájem

Doutnák dohořel, a společnost v únoru před padesáti lety explodovala nadšením nad pukajícími ledy i znovunabytou svobodou projevu. Téměř nic nebylo tabu, jakkoliv tisk zatím kolem nejžhavějších témat zatím našlapoval opatrně. Občané už nemuseli číst mezi řádky, vnímali a vítali změnu atmosféry, mediální pád „vedoucí úlohy strany“, faktické zrušení cenzury, kdy vše směřovalo k jejímu (červnovému) zrušení de iure. A lidi se na sebe usmívali již v ranních frontách u PNS… KDYŽ POŽÁRNÍCI VZPLANOU Skvělý Formanův film „Hoří, má panenko“ zapálil počátkem šedesátého osmého docela plamennou diskusi. Požárníci vzteky šíleli a Freud se mohl v kryptě smíchy umlátit nad tím samozápalem potrefených. Jen tak na okraj, hasič hasí, to dá rozum. Soudruzi ale ve své hlouposti hasiče přejmenovali na požárníky. Možná je ve svém „boji za mír“ plánovali vyzbrojit Molotovovými koktejly, kdo ví… Vše vyvrcholilo rezolucí, zaslanou městským výborem ČSPO (Československého svazu požární ochrany) v Praze ku

Dějinný rok 1968 poznamenal nejen v Československu osudy vícera doposud aktivních generací. Jeho dozvuky stále rezonují společností, témata, jež nastolil, jsou stále aktuální, jakkoliv je ledasco naopak. Pokud zůstaneme u muziky, ve světě osmašedesátý už „jen“ cizeloval a rozvíjel odkaz převratného sedmašedesátého, zatímco u nás vše vypuklo naplno právě až s příchodem pražského jara. Tož vydejme se ve Sparku ročníku 2018 po stopách zapomenutých i věhlasných příběhů. Půlstoletí je dlouhá i krátká doba současně, stačí jen pozměnit úhel pohledu a uvědomit si, že nejde o pravěk, ale v mnoha aspektech stále aktuální moderní historii, současnost. Na úvod malý osobní pelmel, nasedám do stroje času… JARNÍ SNY A TOUHY Bude mi třináct, končím sedmou třídu třetí zlínské (oficiálně gottwaldovské) devítiletky a i svým pubertálním rozoumkem cítím, že něco visí ve vzduchu. Spolu s celou vlastí jásám při památném hokejovém vítězství nad Rusákama v Grenoblu 5:4, kde byl bezesporu králem zápasu ka