rock+

Psychedelie ovládla v druhé polovině šedesátých let nejenom slunnou Kalifornii, ale i podstatně chladnější Londýn. Hudba otevřela díky drogám svou Pandořinu skříňku, která mnohé slibovala, leccos splnila, ale vše si nakonec vybrala krvavě zpět, viz útrpně spalující příběh Syda Barretta, stvořitele PINK FLOYD.   Namísto rozverných mods se uměleckých otěží swingujícího Londýna v roce 1966 zmocnili vlasatci s rozšířeným vědomím, často středostavovští studenti uměleckých škol. O to víc vyniká genialita BEATLES, kteří nejenom že lačně vnímali všechny posuny a podněty, ale dokonce je stačili v předstihu před samými autory přetavit v široce sdělnou novátorskou muziku. Docházelo k paradoxům, kdy například PINK FLOYD Syda Barretta s něčím objevným přišli v říjnu šestašedesátého na pódiu, pod nímž se v davu pohyboval Paul McCartney, aby se pak za půl roku na vlastní prvotině nechali v podstatě sami sebou zpětně inspirovat nápady ze souběžně nahrávaného Seržanta, viz například názvuky „A Da

Otisk Monterey v dějinách hudby je zcela zásadní, byť pro dnešní mladé rockery ne úplně snadno uchopitelný a zřejmý. Víkendová párty 16./17./18. června 1967 totiž ukázala, jak všeobjímajícím fenoménem je hudba a že vnímavé rockové publikum umí přijmout mimo svou i hudbu z jiného „vesmíru“. Lze si jen přát, aby mezilidská i hudební tolerance panovala i na současných festivalech. DEN TŘETÍ: NEDĚLE Šedé a studená neděle, než ji svou odpolední tříhodinovou seancí rozzářil Ravi Shankar. Strunné ornamenty jeho sitáru měly na tisíce tvarů a spolu s hypnotizujícími tabla rytmy Ally Rakhy a tamburínou Kamaly Chakravarty, jeho tehdejší partnerky, doslova uhranuly publikum svou podmanivou vnitřní krásou. Svým způsobem Ravi Shankar během svého vystoupení takříkajíc přeprogramoval posluchačům jejich vnímání hudby. Poznání, jež bylo doposud dopřáno Georgeovi Harrisonovi a několika dalším, prostoupilo tisícovkami přítomných. Shankar vyzařoval ve vší své pokoře a vnoru do hudby nadpřirozenou e

  V horkých červnových dnech si užívám půlstoletí staré filmové záznamy a muziku spjatou s jednou ze zásadních hudebních událostí rockové historie: festivalem Monterey Pop 1967. Tvůrčí vzedmutí americké hudební scény druhé poloviny šedesátých let rámují tři události pod širým nebem: Monterey, Woodstock a Altamont. Symbolizují naději, vrchol a zmar.   Jak již mnohokráte bylo a ještě bude napsáno, šlo o kvasnou a překotnou dobu, kdy nic nebylo nemožné. I proto bylo možné, aby od prvotního nápadu hudebního publicisty Dereka Taylora k závěrečným tónům třídenního maratonu – skladbám „San Francisco“ a „Dancing In The Streets“ v podání THE MAMAS & THE PAPAS a Scotta McKenzieho uplynuly pouhé dva měsíce. Hektické dva měsíce, nutno podotknout. PŘEDEHRA Taylor záhy zjistil, že není schopen sehnat peníze k zaplacení záloh pozvaným interpretům. Kapely se ale nakonec vstřícně zřekly honorářů, protože se připravovaný festival mezitím stal manifestem soudržnosti komunity hudebníků a jejic

Válka ve Vietnamu byla vícevrstvým kolbištěm, střetem USA se Severním Vietnamem a Vietkongem, konfliktem dvou světových systémů, mocných s „bezmocnými“, a v neposlední řadě i silným katalyzátorem mezigeneračního konfliktu a umělecké tvorby. Na úvod něco málo o zapojení USA do konfliktu. Po druhé světové válce se Francii již nepodařilo získat pod kontrolu své indočínské kolonie. Po definitivní porážce se území rozdělilo na Kambodžu, Laos a Vietnam, jenž byl přeťat 17. rovnoběžkou na severní a jižní část s tím, že sjednocení nastane po demokratických volbách na jihu. Severní Vietnam v čele s Ho Či Minem se přidal ke komunistickému táboru, Saigonský režim pak začal být významně hospodářsky a vojensky podporován Spojenými státy. Prodlouženou rukou hanojského režimu se od roku stalo partyzánské hnutí, tzv. Vietkong. K otevřenému konfliktu mezi USA a Severním Vietnamem došlo počátkem srpna roku 1964 při tzv. Tonkinském incidentu mezi torpédoborcem USS Maddox (DD-731) a třemi severovi

Léto lásky bylo, encyklopedicky řečeno, společenským jevem, v němž se v krátkém časovém okamžiku eruptivně prolnula hudba, politika, společenská atmosféra a nespoutané mládí. Symbolickým centrem dění se stalo San Francisco, zejména oblast kolem křižovatky Haight-Ashbury, kde se potulovalo na sto tisích hipíků. Květinové hnutí bylo z dnešního pohledu naivním vzedmutím vznešených ideálů, světem volné lásky, drog, meditací i blouznění, psychedelické hudby i vizuálu. Tomuto fenoménu se budeme ve Sparku stylově věnovat po celé letošní léto, v červnovém, červencovém i srpnovém čísle, tedy padesát let poté. Abychom si aspoň částečně přiblížili dobovou atmosféru léta sedmašedesátého, rozšíříme perimetr našeho zkoumání též mimo samotnou hudbu. Nemá smysl se na sevřeném prostoru snažit hlouběji postihnout všechny jevy a souvislosti, neboť o hippies byly vydány tisíce článků, publikací, knih, esejí, diplomek… Soustředíme se aspoň rámcově na několik zásadních témat. BEATNICI (BEAT GENERATION